Miroslav Kelnar: Drzé čela lepší než poplužní dvůr
Myslím si, že je na místě připomínat všechny ty lumpárny, kterých se Fialova žumpenvláda dopustila na tomto národu, a přitom je také žádoucí doplnit, jak se v tom tzv. „nezávislém a svobodném“ českém tisku lhalo ve prospěch Fialovy vlády, až z toho bylo nevolno od žaludku.
Chci ve svém článku připomenout snad největší zločin za ty 4 roky škodění Fialovou vládou, který pak měl svoji soudní dohru pro některé ty hrdiny, kteří se této protifialovské akce zúčastnili. A vyjádřím tu hned na začátku svoji naději, že nový ministr vnitra L. Metnar zatočí se všemi těmi, kteří figurovali v tomto útoku policie proti nenásilným demonstrantům, kteří u Národního muzea jen vyjadřovali svůj protest proti přítomnosti ukrajinské vlajky na Národním muzeu.
Akci odvážných lidí proti ukrajinské vlajce na naší národní památce považuji za akt nejvyššího odporu proti této zločinné Fialově vládě, kdy tento čin snad zůstane zapsán v naší historii zlatým písmem. Chci tu jakožto přímý účastník této odvážné akce sdělit veřejnosti pravdu, poněvadž mainstream vnesl do této události řadů lží a neopodstatněných obvinění vůči účastníkům tohoto odporu proti vyvěšení ukrajinské vlajky na toto naše národní dědictví.
Jen pro připomenutí, tato událost se uskutečnila dne 11. 3. 2023, kdy po proběhlé demonstraci strany PRO na Václavském náměstí se Slávek Popelka postavil na horní roh Václavského náměstí a snažil se prostřednictvím megafonu odklánět odcházející účastníky demonstrace k budově Národního muzea. Moje maličkost zase u Svatého Václava posílala taktéž demonstranty nahoru k Národnímu Muzeu. Cílem těchto našich aktivit bylo dosáhnout odstranění ukrajinské vlajky z budovy Muzea.
Když dav cca 150 – 200 lidí došel k budově Muzea, tak se z vnitřních útrob Muzea vyrojilo možná tak 40 těžkooděnců a ti postavili špalír před vchodem do budovy. Zůstali jsme takto stát proti policajtům tváří v tvář a jediné, co se tam dělo, bylo, že se z naší strany provolávaly hesla, jako: „sundejte ten hadr, chceme českou vlajku“ atd.
Pak v jeden moment vyšel z budovy Muzea ven ředitel Krajské policie Praha Petr Matějček s nasazenou kuklou na hlavě a rozdal instrukce. Lze odhadovat, že tento policejní hodnostář zřejmě dostal pokyny buď od policejního prezidenta Vondráška a nebo přímo do Rakušana, a od toho momentu se poklidný průběh demonstrace nabral konfrontační kurz. Matějček vydal instrukce třem policistům, co stáli k němu nejblíže a tito tři instruovaní se vrhli proti nám, demonstrujícím. My jsme stáli 3 těsně vedle sebe a dva těžkooděnci vrazili s rozběhem ramenem do nás dvou krajních tak, že jsme se rozplácli na záda před muzeem a pak se společně tito tři policisté vrhli na toho prostředního mezi námi a povalili ho na zem. Tam mu začali lámat ruce dozadu, aby mu na ně mohli nasadit řemínky. Stejný obraz se tam opakoval alespoň ve dvou dalších případech.
Já, jakožto jeden ze sražených demonstrantů na zem, jsem se zvedl ze země a připravil jsem se do boxerského postoje, protože jsem útok policisty na mě považoval za výzvu k pěstnímu souboji. Ti útočníci se pak však už věnovali jen tomu prostřednímu z nás. Já jsem stál zády ke schodům a další policista do mě zepředu úmyslně vrazil tak, že jsem málem spadl z těch svážejících se schodů temenem hlavy proti schodům, což mohlo mít pro mě fatální následky.
Samostatným případem pak byl útok tří policajtů na pana Kočího, do kterého tam bez důvodů tři policajti bušili jako do boxovacího pytle.
Bylo to naprosto jasně zachyceno na videích, že my demonstrující, jsme nedali žádný podnět k tomu, aby nás policie napadala. Jen zkrátka někdo z nejvyšších pater policie dostal ideu, že proti oposici zde využije té samé manipulace, co před tím využili američtí Demokraté proti Trumpovi ve Washingtonu, ty události jsou známé jako útok na Kapitol – viz foto.
Na mém případu a na případu pana Kočího dokazuji, že cílem policie bylo nás prostřednictvím fyzického napadání vyprovokovat k tomu, abychom to těm policajtům tzv. „vrátili“. Kdo však neodolal a policajtovi jednu natáhnul, tak ten šel pak k soudu a dostal tam podmínku a nebo alespoň pokutu. Takže takto bylo naplněno číslo 20 zatčených z našich řad, aby pak s tímto číslem česká lživá médií mohla pracovat a přesvědčovat veřejnost, že my jsme zaútočili na policajty, a ne obráceně. Mottem tohoto zásahu bylo: „jen se podívejte, kolik těch útočníků tam policie zatkla!“, a takto se měl vytvořit zkreslený obraz toho, co se u Muzea stalo.
Jen zdůrazním, že se nikdo z nás budovy ani nedotknul a ti, co se dotkli policajta, tak to byla jen reakce na útoky policistů na některé z nás. Je nutno říci, že kdyby policie nevyprovokovala ty potyčky, tak jsme se my demonstranti vykřičeli a šli jsme za 30 – 40 minut domů. Česká televize a mainstream jako na povel okamžitě spustili lživou kampaň proti nám, že my jsme prý útočili na budovu a napadali policajty a k této lživé kampani se připojil i ostudný převlékač kabátů Pávek. Ten tvrdil do sdělovacích prostředků, že prý jsme přišli na Národní muzeum rozbíjet. Špína Pávek však nemůže podložit svoje tvrzení jediným rozbitým oknem na Národním muzeu. Kdo může tvrdit, co by se nakonec stalo, kdyby tam ta policie nebyla? Já prohlašuji, že kdyby tam byly zamknuté dveře do muzea, tak by si nikdo z nás nedovolil, ty dveře rozbít. Ale nalhát se pak dalo cokoliv, mainstream byl opět ne na straně pravdy, ale lži.
Známým z této muzejní taškařice se stal docent Ševčík, který se zastal mláceného pana Kočího a tím si přivodil nenávist od rektora Vysoké školy ekonomické Petra Dvořáka. Dovolil bych si odhadnout, že právě tento čin panu docentovi dopomohl, že se stal poslancem Parlamentu. Lidé s odvahou si tuto „odměnu“ zaslouží. V prosinci 2025 jsme se opět s docentem Ševčíkem potkali u Parlamentu za podobné situace:
Akce u Muzea měla pak i svoji mediální dohru, a to když nechvalně známá manipulátorka v ČT Nora Fridrichová natočila v březnu 2023 ve svém pořadu „168 hodin“ díl zabývající se událostmi u Národního muzea, kde ona demonstranty vykreslila jako ty, co ty střety s policií vyprovokovali. Napsal jsem v reakci na tento pořad stížnost na Radu pro televizní vysílání, že došlo k překroucení událostí u Národního muzea z onoho 11. 3. 2023 Norou Fridrichovou v jejím pořadu „168 hodin“ a žádal jsem její omluvu vůči divákům. Samozřejmě, že se žádná satisfakce formou omluvy nekonala. Rada pro televizní vysílání se zeptala Tomáše Lercha – prvního náměstka policejního prezidenta Vondráška a ten nepřekvapivým způsobem celou situaci podal v té nepravdivé verzi, která byla mezitím zhusta podsouvána policií a sdělovacími prostředky občanům.
Události u Národního muzea se taktéž řešily díky poslanci za ANO MUDr. Maškovi na Bezpečnostním výboru Parlamentu. Jenže v té době tam měla Pětikoalice většinu a tak přehlasovala oposici zastoupenou poslanci za ANO a SPD. Ale metodu, jak celou záležitost zamést pod koberec, zvolila Pětikoalice stejnou, jakou uplatnila Rada pro televizní vysílání. Pozvala si zkrátka do Výboru policejního ředitele Vondráška, aby vysvětlil události od Muzea. Tedy, Výbor si pozval k vysvětlení toho, který celý tento zásah u Muzea nejspíše na straně policie organizoval.
Zde dokládám z tisku, jak to ten předseda Výboru pro bezpečnost Žáček filutansky vymyslel. Cituji z článku:
„Byly situace, kdy mě toho bylo líto, kdy mě to mrzelo, protože ti policisté tam odvedli výbornou práci,“ uvedl Vondrášek na adresu členů výboru, kteří zákrok zpochybňovali. Byli to členové opozičního hnutí ANO a strany SPD. Zda se bude na výboru o zásahu ještě jednat, se podle Žáčka rozhodne podle odpovědí policejního prezidenta a následných reakcí poslanců“.
Řekněte mi, to si z lidí ten Žáček dělal srandu?
Jen ještě dodám známý fakt, že Slávek Popelka byl za údajné organizování útoku na Národní muzeum odsouzen ke 4 měsícům podmínky, kdy si tento trest pak skutečně v base odseděl za údajné porušení podmínky. Nikdo z nás tenkrát netušil, že budeme muset počkat dalšího 2,5 roku, než tato vláda odtáhne na hnojiště dějin. Ten Dozimetrový kapo di tuti kapi už odtáhnul, ale stejný osud by měl potkat přece i ty další, co v této věci měli namočeny svoje pracky, to je: Vondráška, Matějčka a Lercha.
Případ pana Kočího podle mého názoru nebyl do dnešního dne spravedlivě dořešen, kdy síly oddané Fialově klice brání jak na policii, tak i na státním zastupitelství tomu, aby se ti policisté, co ho brutálně tloukli, museli zpovídat ze svých činů. Dokonce došlo k situaci, kdy advokát pana Kočího podal trestní oznámení na ty tři boxující policisty, ale podle vyjádření náměstka policejního prezidia Tomáše Lercha, že prý ve skutečnosti pan Kočí ty tři policisty sám napadl. A tak ti tři boxující policisté nakonec podali s bezmeznou drzostí na pana Kočího trestní oznámení za údajné křivé obvinění.
To už je opravdu vrchol arogance policie. Já tu v dalším svém článku popíši dva své případy, kdy jednou jsem byl napaden cizí osobou a policie z toho vykouzlila, že jsem byl útočníkem vlastně já, a to i přesto, že celá ta naše rvačka byla zaznamenána na kameru v Kauflandu a na záznamu bylo naprosto jasně vidět, že jsem byl napadeným já, a nikoliv, že jsem byl útočník.
A popíši tu pak další případ, kdy jsem byl obžalován státním zástupcem ze stejného deliktu, jako pan Kočí, že prý jsem křivě obvinil vyšetřovatele korupčního skandálu Adularya z činu, který on prý nespáchal. Takže naše policie má svoje metody, jak se vám dostat na kobylku, když zlobíte. Ještě čekám, že mi přijdou policajti jednou domů a seberou mi počítač a v něm najdou, světe div se, dětskou pornografii, jako u pana Ivana Kratochvíla. K čemu jinému bych ten počítač také mohl mít, než ke shromažďování dětské pornografie, že?
Ing. Miroslav Kelnar, člen Národní demokracie
