„Hororový zákon“: Svévolné prohlídky – Pohřbívá Německo tímto způsobem svobodu tisku?
Nový zákon v Německu by umožnil razie v technologických společnostech a novinářských kancelářích, včetně zabavení majetku – a to i bez soudního příkazu. Je založen na nařízení EU o transparentnosti politické reklamy. Definice jsou však vágní a zneužívání k potlačení nežádoucích médií a informací se zdá být nevyhnutelné.
Takzvaný zákon o transparentnosti politické reklamy vychází z nařízení EU TTPA („Transparentnost a cílení politické reklamy“), které se snaží transponovat do německého práva. Zdánlivě se týká transparentnosti v politické reklamě, ale kritici v něm vidí další nástroj cenzury v boji proti nežádoucím médiím a informacím, které by mohly znepokojit veřejnost.
Portál „Nius“ v současné době poskytuje informace o tomto zákoně . Hlavní problém: „Politická reklama“ je definována tak vágně, že i novinářský obsah může být za takový mylně identifikován. Například média nemusí být schopna propagovat na YouTube novinářské články, například o platech vedoucích pracovníků ARD, kvůli údajné „volební kampani“. Velké technologické společnosti se raději politické reklamě úplně vyhýbají, než aby se musely potýkat se složitými požadavky a předpisy EU. Důsledek je zřejmý: Dosah nežádoucích informací může být výrazně omezen. To zase narušuje svobodu projevu. „Naši demokracii“, jak má být.
Zastrašování neoblíbených médií prostřednictvím prohledávání?
Zákon federální vlády jde ještě dál: umožňuje prohlídky prostor poskytovatelů politické reklamy, jako jsou online platformy a mediální společnosti. Prostory lze prohledat na příkaz Federálního úřadu pro televizní sítě, pokud údajně neexistuje dostatečná transparentnost, v některých případech i bez soudního příkazu. Zákon s odkazem na omezení základního práva na nedotknutelnost obydlí stanoví: „V případech bezprostředního nebezpečí mohou osoby provádějící prohlídku na příkaz příslušného dozorového orgánu provést nezbytné prohlídky během pracovní doby bez soudního příkazu.“ Možné je i zabavení věcí, „které mohou být relevantní jako důkaz pro vyšetřování“.
Nařízení TTPA se rovněž vztahuje na poskytovatele, kteří vysílají nebo zpřístupňují politickou reklamu veřejnosti. To se týká mediálních společností, které poskytují reklamní prostor. To znamená, že podle nového zákona by Federální agentura pro televizní sítě mohla zahájit prohlídku redakcí, pokud mediální společnost zobrazí reklamu, která by mohla být považována za politickou reklamu a pro kterou nebyly na základě této (zdánlivě libovolné) klasifikace poskytnuty dostatečné informace o transparentnosti.
„Autoritářský a nedemokratický přístup“
Kritičtí právní experti se také ptají, kdy lze platformu považovat za „nebezpečí bezprostředního nebezpečí“ a jak lze v takových případech zachovat proporcionalitu. Ústavní právníci a právníci zabývající se ústavním právem zde vidí vážný útok na základní práva. Volker Boehme-Neßler například ostře kritizuje návrh zákona a nařízení EU: „Návrh zákona demonstruje autoritářský a nedemokratický přístup ke kontrole a regulaci politických debat prostřednictvím státních zásahů. V demokracii jsou manipulace a ‚falešné zprávy‘ odhalovány prostřednictvím svobodné diskuse odvážných občanů, nikoli státem, který monitoruje a zastrašuje.“
Julian Reichelt na sociálních sítích varuje před důsledky tohoto „hororového zákona“ a adresoval otevřený dopis německým šéfredaktorům. Varuje: „Oficiálně se toto nařízení EU týká regulace politické reklamy. Ve skutečnosti však tento zákon umožňuje zastrašovat vydavatelství a platformy prostřednictvím prohlídek v případě nepříznivých výsledků voleb.“ A dále: „Pokud tento zákon vstoupí v platnost, bude to konec tisku a svobody projevu v Německu.“
Zda redakce dbají Reicheltův požadavek a budou o zákonu rozsáhle informovat, aby vytvořily potřebný protitlak, se teprve uvidí. Bohužel se zdá, že mnoho mainstreamových médií si je až příliš jistých svým postojem na „správné“ straně – když jsou kritická média jako „Nius“ rozdrcena, někteří to mohou vnímat jako vítané osvobození od nežádoucí konkurence. Obecně to ale trvá jen do té doby, než je dříve či později postihne přesahování státních pravomocí…
