Jan Panocha: Má demokracie, co je nejdemokratičtější, svaté poslání rovnat do latě jiné demokracie a ostatní režimy?

Byl venezuelský prezident Maduro vůl a skočil na špek CIA? Dávno je veřejné tajemství, že obchod s kokainem (nejen?) v USA řídí CIA. Nebo neskočil CIA na špek a jednoduše se americká vláda ani neobtěžuje s konstrukcí věrohodné záminky ke své vojenské agresi v zahraničí?

Formulace americké ministryně spravedlnosti: „Budou brzy čelit PLNÉMU HNĚVU americké justice, na americkém území před americkými soudy“ stojí za to. Jak od komoušského prokurátora Urválka v 50. letech. Připustím-li, že Maduro s manželkou by už něčemu měli čelit, tak snad řádnému soudnímu procesu, případně spravedlnosti.

Nejdůležitější poučení plyne z části: „Spojené státy uznaly za venezuelského prezidenta po předloňských volbách opozičního kandidáta Edmunda Gonzáleze. Ten podle tvrzení opozice ve volbách zvítězil“. To znamená, že když v nějaké zemi je vláda proti představám USA, konkrétněji proti představám mezinárodních bankérů a sionistů (jedno, jestli ta vláda je zrovna nám libá, nebo nelibá), stává se dotyčná země automaticky kandidátem na vojenský zásah USA a násilný státní převrat. Rozdíly jsou jedině v tom, jestli si na něj USA troufnou a jestli jim za to stojí.

Přitom zrovna Trump by měl dobře vědět, jak to v demokraciích může být s volbami. Upřednostnil by Trump místo toho, že Biden odprezidentoval 4 roky, hypotetickou variantu, kdyby třeba Čína roku 2020 neuznala oficiální výsledek prezidentských voleb v USA, načež by provedla vojenskou intervenci, při níž by čínští vojáci unesli úřadujícího prezidenta Bidena a čínská strana a vláda by v USA prosazovala nějakého, dle svého mínění, lepšího kandidáta? (Jistě Čína o nějkém ví, nebo (by) ho vyrobila.)

Moderní demokratický režim, se svou velecitlivostí na právo a ohledy, je hlavně pokrytecký. Nevybíravými metodami, dovnitř šikanou, případně odíráním svých občanů, i navenek, válečnou agresí proti zemím a režimům, co mu kříží plány, si může podat ruce s leckterým autoritativním režimem, diktátorem, nebo zločincem (v Sýrii se to doslova stalo). Ale vyniká nad všemi ve vytváření halucinace svobody, a v alibismu masového souhlasu prostřednictvím voleb, z čehož odvozuje svou legitimitu.

Poučení nakonec: jistě si vzpomínáte na Trumpovy řeči o neválčení, o vysušení bažiny, atd. atd. Na nadšení a sympatie, které Trump sklidil. Srovnejte s tím, co reálně provedl a co teď dělá. To není nějaký unikát USA, to je standardní moderní demokracie. Chápu úlevu z odchodu fialové smečky od vesla, volil jsem proti nim, byl a jsem radši, že tu jsou u vlády jiní. Zůstaňme však i vůči nové koalici velmi skeptičtí a podezíraví. Třeba zrovna Motoristé, ti mají blízko k Trumpovi, a mají ministra zahraničí, by v případech jako tento nejnovější velmi snadno mohli ČR a Čechům udělat špatnou službu.

Jan Panocha, člen ND Praha