Vánoční poselství německého prezidenta: Hrozba pro jeho vlastní lid?

Německý prezident Frank-Walter Steinmeier využil sváteční příležitosti svého vánočního projevu k tomu, aby vyzval občany k obětem. Obětem pro co? Pro cizí válku na Ukrajině, v zemi zmítané bující korupcí a jejíž vlastní obyvatelstvo touží po míru, nikoli po pokračování krveprolití. Německé úřady se však zdánlivě neznepokojují.

„Naše podpora a solidarita se nevztahuje jen na ty, kteří jsou geograficky velmi blízko nás,“ pronesl Steinmeier ve svém projevu . „Myslíme také například na Ukrajince, proti kterým Rusko vede válku už téměř čtyři roky.“ Solidarita: A tady je to zase to pseudo-ušlechtilé slovo, které přinejmenším od koronavirových let oprávněně vyvolává zvracení.

Steinmeier to pochválil jako „nadějné znamení“, že „my jako Evropané si nově uvědomujeme svou sílu a své hodnoty a jednáme podle toho“. Svoboda, mír a demokratické sebeurčení jsou „nezbytné“ a závazek k nim „od nás bude hodně vyžadovat“. „Musíme na to být připraveni – a já věřím, že jsme.“

A tady se věci stávají zajímavými – nebo spíše hrozivými. Kdo přesně je to „my“? Většina Němců, kteří odmítají nekonečné dodávky zbraní a miliardy na pomoc? Samotní Ukrajinci, z nichž většina požaduje jednání o ukončení utrpení? Ne, Steinmeier zjevně myslí politickou elitu v Berlíně a Bruselu, která si poplácává po zádech za to, že soustavně sabotuje mír, a je docela ochotna přitom dále škodit svým vlastním lidem. Chvála Evropy za to, že „jedná odpovídajícím způsobem“, je nevyhnutelně interpretována jako potlesk za prodlužování konfliktu: další přerozdělování na financování válek, více zbraní, více znovuzbrojování, další eskalace – to vše ve jménu „hodnot“, které ve skutečnosti jen prodlužují utrpení na frontě.

Požadavek na oběti zní v tomto kontextu jako otevřená hrozba pro obyvatelstvo. Oběť prosperity, bezpečnosti, suverenity? Zatímco vláda pumpuje miliardy do Ukrajiny, doma je všude nedostatek – a oběti jsou nuceny sáhnout hlouběji a hlouběji do kapes, umlčovány, stále více zbavovány možnosti politické opozice, a tím pádem zbavovány práv.

Steinmeier a zbytek úřadů chtějí občanům diktovat, co musí obětovat, aniž by se jich kdy zeptali, zda to chtějí, a samozřejmě aniž by se jich to sami dotklo. Kde je solidarita s německým lidem? Trpí vyššími daněmi a náklady ve všech oblastech, ztrátou energetické bezpečnosti, hrozbou ztráty pracovních míst v důsledku deindustrializace a rostoucím strachem z eskalace, dokonce i světové války. To není problém pro ty, kteří jsou u politické moci. „Steinmeier je nejlepší federální prezident, jakého kdy Ukrajina měla,“ se již nyní stává terčem posměchu na sociálních sítích.

Možná by svátky a konec roku 2025 neměly být ve znamení falešné „solidarity“, ale spíše jasného „ne“ politice, která zneužívá vlastní občany pro cizí zájmy.