Caitlin Johnstone: Masakr Australanů by nás neměl znepokojovat o nic víc než masakr Palestinců

Palestinci milují své rodiny o nic méně než Australané. Australské životy nejsou o nic významnější ani cennější než palestinské životy. Neexistuje žádný platný důvod, proč svět věnoval menší pozornost 15 lidem zabitým v Gaze 16. března než 15 lidem zavražděným…

Agentura Reuters 16. března letošního roku zveřejnila článek s názvem „Izraelské útoky v Gaze zabily 15 lidí, uvádějí palestinští zdravotníci“.

Pamatuje si někdo těch 15 Palestinců, kteří zemřeli 16. března 2025?

Vzpomněl si někdo na tento den jako na obzvláště významný v souvislosti s masovou vraždou?

Žádný?

Cítím to stejně.

Upřímně si to vůbec nepamatuji. Muselo to být ke konci prvního navrhovaného „příměří“, pár dní předtím, než Trump povolil Izraeli obnovit rozsáhlé bombardování v Gaze, takže to nebyl jeden z těch dnů s masivními masakry a ohromujícími počty obětí. Nijak zvlášť mi to v paměti nevyniká.

Nemám tušení, kdo tito lidé byli. Neznám jejich jména. Nikdy jsem neviděl jejich fotky ve zprávách. Nikdy jsem neviděl západní politiky odsuzovat jejich smrt nebo média podrobně informovat o jejich vraždách. Proto si je nepamatuji.

Překlad „X“ : Při masakru židovské komunity v Sydney bylo zabito 15 civilistů. Den, ve kterém Izrael zmasakruje 15 palestinských civilistů v Gaze, by byl na spodní hranici průměru více než dvou let genocidy. Izraelské zvěrstva a beztrestnost, které se jim dostávají, jsou nepochybně hlavní příčinou globálního antisemitismu. A aby ukázali, jak málo Izraeli a jeho apologetům na antisemitismu záleží, mnozí používají masakr v Sydney k ospravedlnění izraelského odmítnutí palestinského státu, k bezdůvodnému obviňování Íránu a k volání po větší cenzuře protestů proti genocidě.

Ve skutečnosti ti nejhorší lidé na světě využívají střelbu na pláži Bondi Beach k argumentaci pro tvrdý zásah proti svobodě projevu a shromažďování, k umlčení kritiků Izraele online i v ulicích, v Austrálii a po celém západním světě. A když Izrael 16. března zabil 15 Palestinců, Západ si toho sotva všiml.

Nepamatuji si 15 Palestinců, kteří zemřeli během 24 hodin v polovině března, ale vždycky si budu pamatovat střelbu na pláži Bondi Beach. I kdyby se o tom někdo zmínil za 30 let, budu přesně vědět, o čem mluví. Moje společnost brala smrt 15 obyvatel Západu v australském Sydney nekonečně vážněji než smrt 15 Palestinců v Gaze, takže to ve mně vždycky zůstane.

Sakra, nemůžu za všechno vinit společnost; upřímně řečeno, sám jsem kolem toho nadělal mnohem větší povyk. Od té doby, co jsem si pomyslel na tu střelbu, je mi špatně, částečně proto, že vím, že to bude použito k ospravedlnění autoritářských opatření a potlačení svobody projevu v mé zemi, ale také proto, že cítím tolik soucitu s mrtvými a jejich rodinami. I po dvou letech odsuzování způsobu, jakým západní společnost normalizuje zabíjení Arabů a cení si západních životů více než palestinských, v podstatě pořád dělám to samé. Jsem zatracený pokrytec.

Nenarodil jsem se tak. To bylo naučené chování. Kdybych mohl začít znovu a vidět svět novýma očima, nikdy by mě nenapadlo, že já a moje společnost budeme považovat vraždu 15 lidí v Austrálii za významnější než vraždu 15 lidí v Palestině. Očekával bych, že budou vnímáni stejně hrůzostrašně.

A měli by. Palestinci milují své rodiny o nic méně než Australané. Australské životy nejsou o nic významnější ani cennější než palestinské životy. Neexistuje žádný platný důvod, proč svět věnoval menší pozornost 15 lidem zabitým v Gaze 16. března než 15 lidem zavražděným na pláži Bondi. Ale přesně to se stalo.

Překlad „X“ : Když je v Austrálii zmasakrováno tucet Židů, svět truchlí. Když je v Gaze každý den zmasakrováno tucet Palestinců, svět to oslavuje jako příměří.

Neděle byla hrozný, temný den. Tato tragédie přímo zničila stovky životů, tisíce dalších nepřímo a v jistém smyslu se změnil celý národ. Trauma bude v rodinách obětí přetrvávat ještě generace. Zármutek je hmatatelný a všudypřítomný. Je všude: na ulicích, v supermarketu. Ve vzduchu visí pocit katastrofy a lidé na celém světě ho cítí.

A právem. Takhle by se mělo cítit 15 úmrtí. Takhle se cítíte, když jste svědkem masové vraždy obyvatelstva, jehož zabíjení se pro vás nestalo normou.

To je vše, co k tomu v tuto chvíli můžu říct. Jen skromný návrh, aby každý masakr Palestinců otřásl světem stejně jako masakr v Bondi. Každý počet obětí v Gaze by nás měl zasáhnout stejně silně jako počet obětí v Sydney. Vnímejte, jak silně to zasáhne, a pak to aplikujte na obyvatele Gazy. To se tam děje každý den.

Když se snažíme lidi zaujmout válečným štváním a imperialismem, ve skutečnosti se snažíme, aby co nejvíce rozšířili okruh svého soucitu. Rozšířit svou péči o své okolí tak, aby zahrnovala i násilí a zneužívání lidí na druhé straně světa, kteří možná nevypadají, nemluví ani nežijí jako oni. Možná dokonce do té míry, že jim záleží na nelidských organismech, které s námi sdílejí naši planetu.

Jak napsal Einstein v kondolenčním dopise ke konci svého života:

„Lidské bytosti jsou součástí celku, kterému říkáme ‚vesmír‘, částí omezenou časem a prostorem. Prožívají sebe, své myšlenky a pocity jako něco odděleného od zbytku – jakousi optickou iluzi svého vědomí. Tato iluze je pro nás jakýmsi vězením, které nás omezuje na naše osobní touhy a náklonnost k několika lidem, kteří jsou nám nejblíže. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení rozšířením okruhu našeho soucitu tak, aby zahrnoval všechny živé bytosti a celou přírodu v její kráse. Nikdo toho není schopen dosáhnout úplně, ale snaha o takový úspěch je sama o sobě součástí osvobození a základem vnitřního bezpečí.“

Lidstvo v daleké budoucnosti nepřežije, pokud se nevyvine v vědomý druh, a součástí této evoluce bude nutně rozšíření našeho okruhu lidství na naše bližní po celém světě. Pokud se nám to nepodaří, nepřežijeme. Jsme příliš destruktivní. Způsobujeme si navzájem i svému životnímu prostředí příliš mnoho škody. Ničíme vše kolem sebe, abychom si zajistili bohatství a zdroje, a to prostě není udržitelné. Nakonec nás to všechny zabije.

Musíme se stát lepšími. Musíme se stát starostlivějšími. Emočně inteligentnějšími. Méně náchylnými k manipulacím propagandy. Společností poháněnou pravdou a soucitem místo lží a honby za ziskem.

Jen tak se můžeme dostat z této nepříjemné fáze dospívání, v níž jsou naše skvělé a schopné mozky stále uvězněny v evolučním podmiňování založeném na strachu. Jen tak můžeme odemknout svůj skutečný potenciál a společně vybudovat zdravý svět.