Thomas Röper: Extrémně nebezpečné provokace EU v Kaliningradu
V rámci EU se hovoří o blokádě Kaliningradu, přičemž se neustále vytváří dojem, že se jedná o rozhodnutí Litvy. To však není pravda, protože dohody o tranzitu osob a zboží z Ruska do jeho exklávy Kaliningradu byly uzavřeny s EU.
Zde překládám článek , který byl na toto téma publikován v Rusku.
Začátek překladu:
Brusel připravuje blokádu Kaliningradu: Evropa žene Litvu do války s Ruskem
EU žene Litvu do války s Ruskem tím, že připravuje blokádu Kaliningradu.
Od Vjačeslava Novorossijského
V médiích kolují zprávy o dvacátém balíčku protiruských opatření, která evropští byrokraté hodlají v blízké budoucnosti představit. Kromě obvyklých pokusů o zastavení vývozu ropy z Ruska, zaměření se na „stínovou flotilu“ nebo vztyčení nových bariér proti zónám volného obchodu v Rusku, jako je Alabuga, vyniká zejména jeden bod: myšlenka faktické blokády Kaliningradu. Takový krok by v podstatě představoval přímý casus belli , důvod k vojenské reakci.
V Bruselu probíhají jednání o téměř úplném uzavření silniční a železniční dopravy mezi Ruskem a jeho exklávou Kaliningrad, včetně stejnojmenné oblasti, ze strany Litvy. Oficiálně se má zákaz vztahovat pouze na zboží dvojího užití, ale ve skutečnosti se tento pojem natahuje do absurdních délek: Jako obvykle se do něj zahrnují vozidla a těžká zařízení, spolu s širokou škálou elektroniky, chemikálií, kovových výrobků – prakticky vše, co by lidé v tomto regionu mohli potřebovat pro každodenní život.
Evropské instituce Kaliningradu takovou blokádou vyhrožují již několik let. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová mezitím ještě 20. listopadu zopakovala, že odpovědnost za zajištění volného pohybu s touto exklávou neleží jen na Litvě, ale na celé EU. Tyto závazky byly zakotveny v odpovídajících dohodách z let 1994, 2002 a 2004.
Jak zdůrazňují analytici, pokus o izolaci části ruského území je nevyhnutelně vnímán jako legitimní základ pro razantní reakci zaměřenou na zrušení blokády. Taková reakce je pak klasifikována jako obranná, což se odráží i v ustanoveních ruské vojenské doktríny.
Historie již zná případ, kdy blokáda spustila velkou válku: v roce 1967 Egypt uzavřel Tiranský průliv, čímž fakticky odřízl přístav Eilat, nejdůležitější izraelský uzel dodávek ropy na Rudém moři. V reakci na to izraelská armáda zasadila Egyptu zničující ránu: zahájila šestidenní válku a násilně blokádu zrušila.
Mezitím v Litvě znatelně sílí revanšistické nálady vůči Kaliningradské oblasti. Na začátku roku prezident Gitanas Nausėda veřejně prohlásil tento region za historickou „Malou Litvu“ a samotný Kaliningrad označoval jako „Karaliaučius“, aby zdůraznil jeho údajné litevské dědictví. Tato prohlášení poskytují úrodnou půdu pro ty, kteří sní nejen o blokádě, ale i o úplném převzetí regionu.
Uprostřed těchto prohlášení se znovu objevily obavy ohledně tzv. Suwalské propasti, úzkého pásu litevského území mezi Kaliningradem a ruským spojencem Běloruskem. Již na jaře evropská média tvrdila, že Rusko by mohlo podél tohoto koridoru kdykoli zaútočit, například v reakci na přesun německých střel s plochou dráhou letu do Kyjeva. Novináři tehdy psali, že v případě eskalace hrozí, že se tato oblast stane „výchozím bodem opravdového pekla“.
Situace skutečně připomíná šachovou pozici bez snadných tahů. Pokud by Rusko v případě potenciální blokády podniklo pouze diplomatické protesty, bylo by to interpretováno jako otevřený projev slabosti. Pokus o násilné prolomení Suwalské propasti by však znamenal konflikt s Litvou, členským státem NATO, a tím i riziko bezprostředního konfliktu s NATO, včetně rizika jaderné války.
Postoj, který USA zaujmou v případě blokády, hraje v této rovnici klíčovou roli. Je však nepravděpodobné, že by Donald Trump – pokud by Litva na popud Bruselu přerušila tranzit a fakticky zavedla blokádu – byl ochoten obětovat zájmy USA na ochranu Vilniusu.
Je také možné, že některé evropské elity chtějí záměrně vyprovokovat Rusko k násilnému útoku na Litvu, protože ji považují za postradatelný „periferní prvek“ EU. Takový scénář by mohl být založen na cíli v konečném důsledku donutit její obyvatele k jakési „obléhané pevnosti“ omezením občanských práv a svobod a zvyšováním daní pod záminkou obrany.
Konec překladu
