Zelená kvóta na plyn: Takto plánuje německá vláda prudce zvýšit ceny plynu
Náklady na energie v Německu zatím nejsou dostatečně vysoké: Spolková vláda pod vedením kancléře Friedricha Merze našla nový způsob, jak využít zelenou masku ochrany klimatu k vytvoření dodatečných nákladů pro všechny a dále oslabit konkurenceschopnost Německa. „Řešení“ se nazývá kvóta na zelený plyn.
CDU/CSU a SPD s radostí pokračují ve svých centrálně plánovaných dobrodružstvích na úkor Německa: Aby rozšířily „vodíkovou ekonomiku“, zelenou utopii, která už byla dostatečně vyvrácena, má každý sáhnout hlouběji do kapsy prostřednictvím zelené kvóty na plyn. Na papíře to samozřejmě zní jinak; chtějí otcovsky zavázat firmy, aby do německé plynárenské sítě stále více dodávaly „ekologické plyny“, aby se snížily emise. Kolik škodlivých plynů denně vypustí samotná spolková vláda? O tom raději nemluvme.
Ceny plynu jsou dále uměle nafukovány: Podle studie Německého ekonomického institutu a Wuppertalského institutu budou muset dvoučlenné domácnosti počítat s dodatečnými náklady ve výši přibližně 178 eur ročně již v roce 2030. To odpovídá výraznému nárůstu ceny plynu o devět procent. A to není vše: Do roku 2040 vědci dokonce zvažují nárůst o 25 procent.
Pro občany, kteří se již potýkají s vysokými náklady na energie a bydlení, to není žádná maličkost. Nemají moc na výběr, protože ne každý majitel domu si může snadno dovolit utratit pěti- nebo šestimístné částky na izolaci a přechod na drahé tepelné čerpadlo. Nemluvě o vysokých cenách elektřiny. A v deindustrializujícím se Německu si nájemné za byty v těch známých bílých bateriových klecích, propagovaných pro svou ekologickou účinnost, musí nejdříve vydělat.
Pro průmysl se situace stává ještě bezútěšnější: Energeticky náročné společnosti – například v odvětví základních chemikálií – by musely očekávat nárůst cen plynu o 28 procent. A to je ve střednědobém scénáři studie. Obecné zvýšení cen, které by to doprovázelo, si lze snadno představit. Realističtější je, že se společnosti jednoduše přestěhují (nebo uzavřou). Kvóta na zelený plyn v této situaci působí jako další urychlovač.
I zastánci energetické transformace musí uznat, že výhody tohoto transformačního „nástroje“ prakticky neexistují. Německý ekonomický institut (IW) poznamenává, že kvóta neřeší klíčové překážky. Nepodporuje ani udržitelné investice, ani vodíkovou ekonomiku – naopak brání jejímu využití v průmyslu. Vysoké náklady, žádný efekt. Všechno už jsme viděli. Vzhledem k vysokým výrobním nákladům (které se v Německu záměrně a neustále zvyšují, protože cílem je, aby se energie stala nedostupnou) se celý ten humbuk kolem vodíku jeví jako absurdní.
Co zbývá: Ještě více byrokracie, ještě více regulace, plánované hospodářství skrz naskrz. Místo tržně řízené efektivity vládne zeleno-politická kontrola. Kvóta na zelený plyn se jeví jako nejnovější kapitola ve stejném starém příběhu: Zelení pronásledují ideologii, která byla již dávno vyvrácena, a to jak technicky, tak ekonomicky – nutí spotřebitele a průmysl do nákladových spirál, které dále rozkládají konkurenceschopnost Německa. Více plánovaného hospodářství. Více nákladů. Méně budoucnosti. To je to, co Německo znamená.
