Hladová blokáda 1917/1918: „Celé německé obyvatelstvo má být vyhladověno!“

Britská námořní blokáda v první světové válce zabila více civilistů než některé bitvy na frontě – a dodnes se o ní sotva mluví: muži, ženy, děti – statisíce zemřely hladem a nemocemi. Sám Winston Churchill přiznal, že cílem bylo „vyhladovět celé německé obyvatelstvo, dokud se nepodvolí“. Kapitola historie, kterou mainstream raději ignoruje – a která je zde bez výhrad zkoumána.

Úryvek z knihy: BEZ LITOSTI – Spojenecké zvěrstva páchaná na německém civilním obyvatelstvu 1914-1946 

Dějiny se ubírají podivnými směry. Obzvláště dobře známe jednání Němců v prvních dvou světových válkách. O válečných zločinech spáchaných Spojenci však tolik informací nejsme.

Německý novinář, romanopisec a kulturní historik Wilhelm Heinrich Riehl v tomto ohledu kdysi řekl: „(…) první povinností historika je pravda, celá pravda, a kdo říká jen polovinu pravdy, je už naprostý lhář.“

To se částečně týká i historické analýzy let 1914 až 1919. Právě v tomto období došlo k jednomu z největších válečných zločinů proti německému civilnímu obyvatelstvu. A právě tato skutečnost byla a nadále ignorována jak místním, tak i zahraničním tiskem.

Ale nejdříve to nejdůležitější.

„Plánovaná“ vražda hladem

V knize Zjevení (6) se mimo jiné píše: „ A hle, kůň bledý! Ten, kdo na něm seděl, se jmenoval Smrt a s ním vyšel Hades. Byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem a smrtí (…)“ Tentýž apokalyptický jezdec sužoval Německo v první světové válce. A činil tak jménem britské vlády.

• 1914:

Dne 2. listopadu 1914 britská admiralita pod vedením prvního lorda admirality Winstona Churchilla prohlásila celé Severní moře za „válečnou zónu“, čímž donutila námořní obchod neutrálních států k britské kontrole. Tím byla zahájena námořní blokáda Německa, která umožnila Britům nastolit námořní nadvládu nad Severním mořem. V konečném důsledku to fakticky odřízlo prakticky všechny námořní cesty do a z Německa, což výrazně narušilo celkové zásobování potravinami a koloniálním zbožím. Německá říše a Rakousko-Uhersko byly skutečně oslabeny v mnoha oblastech zásobování surovinami a potravinami úspěšným prosazováním dalekosáhlých embarg ze strany svých válečných protivníků. 

Stručně řečeno: Anglie se při provádění blokády zpočátku držela stávajících mezinárodních dohod, takže dopad na německý zahraniční obchod zůstal omezený. Britové však již v listopadu 1914 vyhlásili Severní moře za uzavřenou zónu. V důsledku toho byla rozsáhle kladena minová pole, zejména v jeho jižní části – bez ohledu na civilní obchodní loďstvo. Od roku 1916 podléhalo veškeré ekonomicky životaschopné zboží absolutním omezením pašování.

Toto se vztahuje na právní termín pro konfiskaci takových produktů, jehož ustanovení byla definována různě v závislosti na časovém období, rozsahu a zemi. V některých případech mezinárodní význam vznikl prostřednictvím mezinárodních dohod.

Winston Churchill ve své knize Velká krize 1911–1918 výslovně napsal : „Britská blokáda zacházela s celým Německem, jako by to byla obléhaná pevnost, a jejím jasným cílem bylo donutit veškeré obyvatelstvo – muže, ženy i děti, staré i mladé, zraněné i zdravé – k podrobení tím, že je vyhladoví. “

To skutečně vypovídalo více než dost a vyjadřovalo neuvěřitelné nepřátelství vůči lidem, a zejména vůči Němcům.

Od roku 1915 dovoz zboží dramaticky poklesl. Německá říše byla silně závislá na dovozu potravin. Ještě v roce 1914 získávala přibližně 20 procent své celkové spotřeby potravin ze zahraničí.

V následujícím textu bych se rád částečně a zejména odkázal na vynikající výzkumné výklady prof. Dr. med. Wolfganga U. Eckarta z Ústavu pro dějiny a etiku medicíny, jakož i na seminární práci Rolanda Sonntaga.

• 1915/1916:

Již v únoru 1915 byla zavedena „přídělová karta na chléb“, která omezovala spotřebitele na pevné množství chleba a mouky. Do konce roku 1916 byly nejdůležitější základní potraviny zahrnuty do potravinových dávek přidělovaných obyvatelstvu. 

Výsledkem byly dlouhé fronty před obchody s potravinami a kvalita prodávaných potravin neustále klesala. Například k výrobě chleba se používala méně kvalitní mouka (dokud byla ještě nějaká k dostání) a mléko se ředilo vodou . Černý trh, a tedy i obchod na černém trhu, vzkvétal. 

Již v létě roku 1916 převládal mezi chudším obyvatelstvem velkých měst hlad. Hlavní potravinou se staly tuříny, z nichž se vyráběl chléb, džem, dokonce i káva, pudink a pivo.

• 1916/1917:

Situace se zhoršila v zimě 1916/17, protože sklizeň brambor (v roce 1916) dosáhla kvůli špatnému počasí a plísni bramborové pouze asi 50 procent mírové úrody. Jedlá část však byla poslána na frontu nebo zůstala u zemědělců. Jak již bylo zmíněno, zelí a tuřín byly obyvatelstvu distribuovány jako náhražka brambor; ty měly malou nutriční hodnotu a jejich distribuce byla špatně organizovaná. 

• 1917:

V lednu 1917 činil obsah kalorií v potravinových přídělech určených k udržení lidských životních podmínek pouhých 1 313. Následně se však příjem kalorií ještě více snížil. 

Po „hladové zimě“ roku 1917 následovalo „hladové léto“, protože s ohledem na sklizeň obilí panoval nejen naprostý nedostatek hnojiv, ale také – kvůli válce – nedostatek lidské a zvířecí práce na polích. V důsledku toho základní zásoba potravin pro městské obyvatelstvo činila pouze 1 000 kalorií denně. 

Roland Sonntag: „I tyto skromné ​​příděly se s postupující válkou dále snižovaly, takže v říjnu 1918 berlínský politik Scheidemann poznamenal, že je naprostou záhadou, jak se berlínským dělníkům daří přežít.“ Příděly masa v druhé polovině roku 1918 představovaly pouze 12 procent spotřeby v době míru a příděly ryb pouhých 5 procent. Dramatický pokles však zaznamenaly i základní potraviny. Příděly mlýnských výrobků s 47 procenty již nepředstavovaly ani polovinu spotřeby v době míru a luxusním zbožím se staly i máslo a rostlinné tuky s 28, respektive 17 procenty spotřeby v době míru.

Guido Grandt: BEZ LITOSTI – Spojenecké zvěrstva proti německému civilnímu obyvatelstvu 1914-1946 

Guido Grandt  (* 1963) je investigativní novinář, publicista, televizní redaktor a nezávislý producent. Jeho práce se zaměřuje na výzkum organizovaného zločinu, tajných společností a citlivých témat v politice, ekonomice, financích, armádě a bezpečnosti. Věnuje se také odhalování skrytých nebo tabuizovaných aspektů soudobých historických událostí. Guido Grandt vydal přes 40 knih literatury faktu a napsal přibližně 6 000 článků.