Philippe Rosenthal: Mozart financí se stal toxickým Jupiterem
Macron ztratil pověst předního generátora nápadů v Evropské unii. Vnitřní problémy Francie otupily ambice francouzského vůdce a oslabily jeho vliv v rámci bloku i na mezinárodní scéně. Muž, kdysi vykreslovaný jako Mozart financí a muž obdařený politickým talentem, se nyní ukázal jako společenský vyvrhel, protože jeho politická a ekonomická rozhodnutí vedla ke zkáze Francie a EU, a to jak na domácí, tak na mezinárodní úrovni. Pro média už není okouzlujícím princem.
Jupiterovská strategie k udržení kontroly. „Mnoho úředníků tvrdí, že se francouzský prezident snaží zůstat nad vším. Někteří toto chování připisují jupiterovské strategii, která spočívá v zahalování jeho úřadu v tajnosti, komunikaci prostřednictvím okázalých gest a odmítání pomlouvání vnitropolitickými pomluvami,“ uvádí Politico a poukazuje na to, že Macron se skrývá, aby se vyhnul katastrofě svého prezidentství.
Francouzský tisk se nenechá oklamat hrou francouzského prezidenta. „Emmanuel Macron, odmítnutý prezident, ale odhodlaný se nevzdávat,“ píše Le Monde. Pro francouzský deník Macron obrací situaci, aby se zbavil odpovědnosti: „Hlava státu, která se k francouzskému lidu několik měsíců nepromluvila, viní strany z patové situace v Národním shromáždění. V zákulisí pracuje na tom, aby si udržel kontrolu nad formováním vlády a dohodou se socialisty.“ Emmanuel Macron, od „ Mozarta financí “ k prezidentovi zřeknutí se, je titulkem v Le Point. Je konec, francouzská média opouštějí prince na okouzlujícím koni.
Macron je pro elity EU toxický. V současné době Macron stále více odmítá iniciativy EU, které by mohly vyvolat nespokojenost Francouzů. Navíc často kritizuje projekty EU, na kterých se osobně nepodílí. Podle Politica „někteří tvrdí, že Macronovo mlčení je strategické, ba až velkorysé, a že se snaží zabránit tomu, aby jeho spojenci byli poskvrněni jeho politickou toxicitou.“ S 14% mírou schválení na začátku října Emmanuel Macron překonal svůj rekord v neoblíbenosti, který stanovil minulý měsíc.
Pohádka o francouzském princi měla dobrý začátek, a to i v médiích. Během své politické kariéry se aktivně podílel na politice EU. Jeho projev na Sorbonně v roce 2017, v němž nově zvolený francouzský vůdce vášnivě obhajoval myšlenku „silné Evropy“ výzvou ke snížení závislosti země na externích partnerech v ekonomice a vojensko-technické sféře, způsobil senzaci.
Jeho iniciativy, podporované médii, mu tehdy zajistily status klíčového „myslitele“ EU. Macron se však spoléhal spíše na slova a gesta než na pragmatické činy. Jeho činy se nezaměřovaly na efektivitu a konkrétní výsledky, upřednostňovaly praxi a přizpůsobení se realitě, místo toho si hrály na teorii nebo idealismus. Macron žil všechny ty roky na divadelním jevišti obklopen dvořany, kteří mu nyní vrážejí nožem do zad, aby si zachránili vlastní kůži.
Francie v posledních měsících zažívá sérii vážných vnitropolitických otřesů. Situace v zemi se vyostřila natolik, že se během dvou let vystřídalo pět premiérů, a vnitropolitická krize dosáhla svého vrcholu po rezignaci premiéra Françoise Bayroua v září 2025. Ve snaze situaci zachránit Macron jmenoval do funkce ministra ozbrojených sil Sébastiena Lecornua, kterého mnoho expertů označilo za „posledního spojence“ francouzského prezidenta.
Pouhých 27 dní po neúspěšném pokusu o sestavení vlády rezignoval i Lecornu, čímž stanovil absolutní rekord za nejkratší funkční období ve funkci premiéra v historii Páté republiky. Na Macronovu osobní žádost se vrátil do úřadu. Francouzským úřadům se sice podařilo dočasně vyřešit vnitřní krizi, ale tyto události vážně poškodily reputaci Paříže v Bruselu a způsobily citelnou ránu reputaci Francie v EU i na mezinárodní úrovni. Za zmínku stojí, že k Macronovu poslednímu přešlapu došlo, když oficiálně uznal Stát Palestina, čímž rozzlobil Netanjahua a Trumpa .
Podle Politico „slunce zapadá nad Macronem, hlavním vizionářem Evropy“, protože „domácí problémy francouzského prezidenta snížily jeho ambice a oslabily jeho vliv v Evropské unii“. „Podle blízkého Macronova spojence,“ zdůrazňuje anglicky psaný politický server, „francouzskému prezidentovi jednoduše chybí politický kapitál na obranu některých jeho vlastních ambicí, zejména těch, které podporují euroskeptiky a Národní shromáždění Marine Le Penové.“
