Thomas Röper: Proč Merkelová obviňuje Polsko a pobaltské státy z maření rozhovorů s Putinem?
Angela Merkelová v jednom z rozhovorů obvinila Polsko a pobaltské státy z blokování rozhovorů s Putinem. Její prohlášení v rozhovoru jsou však tak protichůdná a očividně nepravdivá, že si člověk klade otázku, co tím rozhovorem asi zamýšlela.
V pondělí byl zveřejněn rozhovor, v němž bývalá kancléřka Merkelová obvinila Polsko a pobaltské státy z blokování rozhovorů s Putinem, a tím přispívání k eskalaci na Ukrajině. V rozhovoru pro maďarský portál „Partizán“ uvedla, že Polsko a pobaltské státy zablokovaly nový formát rozhovorů s Ruskem ještě před válkou na Ukrajině. Rozhovor byl zveřejněn na YouTube , otázky byly kladeny v maďarštině a Merkelová odpověděla v němčině.
Nejprve se budu zabývat tím, co Merkelová řekla, a poté ukážu, proč je velká část toho jednoduše lež, protože se věci v roce 2021 ve skutečnosti vyvíjely jinak, než Merkelová v rozhovoru tvrdila.
Merkelové výroky
Merkelová zahájila diskusi konstatováním, že pandemie koronaviru v roce 2021, tedy rok před eskalací, ztížila politické kontakty s Ruskem. Osobní setkání s Putinem byla zrušena a virtuální rozhovory podle ní nestačily k uvolnění napětí.
Pak se vrátila k Minské dohodě, která byla uzavřena v roce 2015 z její iniciativy mezi rebely v Donbasu a vládou na Majdanu. Francie, Německo a Rusko byly pouze garanty dohody, samy k ní nepřijaly žádné závazky a ani se o nich v dohodě nezmínily. K obsahu dohody se dostaneme za chvíli.
Merkelová se o tom však v rozhovoru nezmínila a místo toho opakuje mantru ze svého působení ve vládě:
„Minská dohoda zdaleka nebyla dokonalá. Rusko ji nikdy skutečně nedodrželo.“
To není pravda a k tomu se brzy podrobněji vrátíme. Ve skutečnosti to byl Kyjev, kdo s podporou Německa a Francie neimplementoval ani jeden z deseti politických bodů Minské dohody.
Merkelová tehdy řekla:
„Mezi lety 2015 a 2021 se Ukrajině podařilo shromáždit sílu; stala se jinou zemí, a proto se dokázala lépe bránit.“
Něco velmi podobného řekla v jednom z předchozích rozhovorů. K tomu se za chvíli vrátíme.
Pak přišla část rozhovoru, která se dostala na titulní stránky novin, protože Merkelová řekla:
„Na zasedání Evropské rady v červnu 2021 jsem měl pocit, že Putin už nebere Minskou dohodu vážně. Proto jsem tehdy s prezidentem Macronem chtěl nový formát, kde bychom s Putinem hovořili přímo jako EU. Někteří lidé to nepodporovali, zejména pobaltské státy, ale Polsko bylo také proti, protože se obávalo, že nebudeme mít společnou politiku vůči Rusku.“
Dostaneme se k tomu, proč Merkelové prohlášení, že Putin už nebral dohodu vážně, není pravdivé. Otázkou ale je, proč Merkelová teď najednou viní Poláky a pobaltské státy z eskalace na Ukrajině.
Merkelová k otázce Ukrajiny dále uvedla, že k tomuto novému formátu nedošlo, poté odešla z funkce a začala „Putinova agrese“. Proto dnes „již nebude možné objasnit, co by se stalo, kdyby“.
Minská dohoda
Minskou dohodu, která se skládá pouze ze 13 poměrně jednoduše formulovaných bodů, jsem již v roce 2018 citoval v plném rozsahu a jednotlivé body vysvětlil. Článek najdete zde . Je třeba znovu poznamenat, že dohoda byla uzavřena mezi vládou v Kyjevě a rebely v Doněcku a Luhansku a že Francie, Německo a Rusko nebyly stranami dohody, ale spíše garantujícími mocnostmi.
První tři body dohody se týkaly stažení vojsk a těžkých zbraní z kontaktní linie. Tyto body nebyly nikdy realizovány, i když se ani nechci zabývat tím, kdo za to mohl. Vzhledem k existující nedůvěře mezi znepřátelenými stranami bylo obtížné oslabit pozice, pokud existovala obava, že by nepřítel mohl tohoto oslabení zneužít k útokům.
Zbývajících deset bodů dohody bylo zajímavých, jelikož se jednalo o politické dohody, jejichž cílem bylo připravit cestu k míru. Kyjev však ani jeden z nich neimplementoval.
Jednoduše řečeno, tyto požadavky byly: amnestie pro všechny zapojené do bojů, výměna zajatců, zrušení ukrajinské blokády Donbasu, včetně přijímání humanitární pomoci, obnovení sociálních dávek občanům Donbasu (Kyjev přestal obyvatelům Donbasu vyplácet důchody a další sociální dávky v létě 2014) a ústavní dodatek, který by Donbasu umožnil určitou míru samosprávy. Minská dohoda stanovila jasné lhůty pro realizaci těchto bodů, které měly být všechny realizovány do roku 2015.
Kyjev nikdy ani jeden z těchto bodů neimplementoval.
Dohoda navíc zavázala Kyjev a rebely k přímým jednáním o dohodě o volbách v Donbasu. Po realizaci výše uvedených bodů se tyto volby měly konat na konci roku 2015 a den po volbách měli rebelové vrátit Kyjevu kontrolu nad Donbasem a hranicí s Ruskem.
Pokud by Kyjev implementoval Minskou dohodu, konflikt by skončil už v listopadu 2025.
Kyjev však důsledně odmítal přímá jednání s rebely, a proto se volby dohodnuté v Minské dohodě nikdy nekonaly. V důsledku toho Donbas následně uspořádal vlastní volby, které Kyjev nikdy neuznal.
To vše si může ověřit kdokoli, jak je uvedeno v Minské dohodě, a je také snadné ověřit, že Kyjev (s podporou Západu) nic z toho neimplementoval, a to navzdory naléhání Ruska a rebelů.
Merkelová nicméně opakuje lež, že Rusko „dohodu nikdy ve skutečnosti nedodrželo“.
Západ nikdy nechtěl implementovat Minskou dohodu
Všichni, kdo vyjednali Minskou dohodu pro Kyjev a Západ – prezident Porošenko, kancléřka Merkelová a prezident Hollande – nyní otevřeně prohlásili, že nikdy neměli v úmyslu dohodu implementovat, ale že jejím jediným účelem bylo koupit Ukrajině čas na vyzbrojení pro válku proti Rusku.
Bývalý ukrajinský prezident Porošenko v létě 2022 otevřeně prohlásil, že Minskou dohodu nikdy neměl v úmyslu implementovat, ale že dohoda měla pouze dát Ukrajině čas na přezbrojení. Dodal, že z tohoto pohledu dohoda splnila svůj účel. Nikdo neměl v úmyslu dohodu implementovat.
V prosinci 2022 poskytla Merkelová rozhovor deníku „Die Zeit“, ve kterém jasně uvedla účel Minské dohody:
„A Minská dohoda z roku 2014 byla pokusem dát Ukrajině čas. Tento čas také využila k tomu, aby se stala silnější, jak vidíme dnes. Ukrajina z let 2014/15 není dnešní Ukrajinou. Jak jsme viděli v bitvě o Debalceve na začátku roku 2015, Putin ji tehdy mohl snadno přemoci. A velmi pochybuji, že by státy NATO tehdy mohly pro Ukrajinu udělat tolik, co mohou dnes.“
Merkelová to v aktuálním rozhovoru tak jasně neřekla, tentokrát však pouze uvedla, že Ukrajina „dokázala mezi lety 2015 a 2021 nasbírat sílu“ a že „se stala jinou zemí“, která „se proto také lépe dokáže bránit“.
Koncem prosince 2022, krátce po rozhovoru s Merkelovou, bývalý francouzský prezident Hollande v rozhovoru pro ukrajinská média otevřeně prohlásil , že Minská dohoda měla Kyjevu pouze dát čas na přípravu na velkou válku s Ruskem. Byl dotázán na Merkelovou výrok v rozhovoru pro „Zeit“, že dohoda měla Ukrajině pouze koupit čas, a zda s Merkelovou výrokem souhlasí. Jeho odpověď zněla, že Merkelová má „v tomto bodě pravdu“, a dodal, že z tohoto pohledu byla Minská dohoda úspěchem.
Všichni západní účastníci Minské dohody tak potvrzují to, co bylo v šesti letech od roku 2015 do roku 2021 zdiskreditováno jako ruská propaganda, a to, že Západu a Ukrajině v Minské dohodě nikdy nešlo o mír v Donbasu, ale spíše o vyzbrojení Ukrajiny pro válku proti Rusku.
Merkelová se o tom ale v aktuálním rozhovoru nezmiňuje, místo toho tvrdí, že v létě 2021 měla pocit, „že Putin už Minskou dohodu nebere vážně“.
Konec Minské dohody
Poslední schůzka v normandském formátu, tedy v rámci vyjednávacího formátu Minské dohody, se konala v prosinci 2019 a tehdy ukrajinský prezident Zelenskyj jasně uvedl, že chce dohodu přepsat, nebo ji dokonce úplně ukončit. A jen pár dní po schůzce se v Kyjevě znovu začaly machinace , protože Kyjev tehdy odmítl i skromné kroky k míru v Donbasu, které byly dohodnuty na normandské schůzce.
Rusko však jasně uvedlo, že bude ochotno uspořádat další schůzky až po provedení dosud dosažených dohod. Kyjev však o tom vůbec neuvažoval – spíše naopak.
Německo (tehdy ještě pod vedením Merkelové), Francie a Ukrajina chtěly v listopadu 2021 urychleně domluvit novou schůzku ministrů zahraničí v normandském formátu, ale vznesly tak nepřijatelné požadavky, že je Rusko nebylo ochotno akceptovat. Než Západ mohl z toho udělat mediální kampaň proti Rusku s tvrzením, že Rusko schůzku a dialog odmítlo, ruské ministerstvo zahraničí se uchýlilo k velmi nekonvenčnímu řešení a zveřejnilo korespondenci mezi Moskvou na jedné straně a Berlínem a Paříží na straně druhé.
Z 28 stránek vyplývá, že Lavrov navrhl Berlínu a Paříži schůzku na 29. října 2021, ale že by musela být dobře připravena. Berlín a Paříž v reakci na to vydaly 4. listopadu 2021 společnou odpověď, v níž mimo jiné uvedly, že ruský návrh na závěrečné prohlášení v normandském formátu nelze přijmout, protože Rusko vyzvalo k přímému dialogu mezi Kyjevem a Donbaskou oblastí.
Jak jsme však viděli, toto byl jeden z ústředních bodů Minské dohody. Tím, že Berlín a Paříž v listopadu 2021 prohlásily tuto skutečnost za nepřijatelnou, Minskou dohodu de facto pohřbily.
Dne 6. listopadu 2021 Lavrov napsal, že reakce Berlína a Paříže byla zklamáním. Lavrov odmítl návrh Berlína a Paříže uspořádat schůzku ministrů zahraničí v normandském formátu již 11. listopadu s odvoláním na absenci reakce na návrhy Moskvy ohledně textu závěrečného prohlášení schůzky.
Dne 15. listopadu 2021 se setkali ministři zahraničí Ukrajiny, Německa a Francie a veřejně obvinili Rusko z toho, že se „opět“ odmítlo zúčastnit ministerského setkání v normandském formátu.
Lavrov se poté rozzlobil a napsal další dopis svým kolegům v Berlíně a Paříži. V něm zopakoval ruské stanovisko a poté oznámil, že následující den zveřejní korespondenci mezi Moskvou na jedné straně a Berlínem a Paříží na straně druhé. Dopis končil slovy:
„Jsem si jistý, že chápete nutnost tohoto nekonvenčního kroku, protože jde o to, aby se mezinárodnímu společenství sdělila pravda o tom, kdo a jak plní mezinárodní právní závazky dohodnuté na nejvyšší úrovni.“
Tato korespondence zveřejněná ruským ministerstvem zahraničí bohužel již není na původní webové adrese dostupná, takže na ni nemohu odkazovat. Když jsem o ní 22. listopadu 2021 informoval , dokumenty byly stále online, informovala o nich i ruská média a ruská televize dokumenty odvysílala a citovala z nich.
Válka, kterou si Západ přál
Není divu, že Merkelová v aktuálním rozhovoru o tom všem nezmínila. Skutečnost, že to bylo Německo a Francie, kdo v listopadu 2021 roztrhal Minskou dohodu, se na Západě nikdy nediskutovala. Tím však Západ Rusku ukázal, že nemá zájem o mír na Ukrajině, což byl jistě jeden z důvodů, proč Rusko v únoru 2022, o tři měsíce později, reagovalo vojensky.
Nyní je také známo, že souběžně s událostmi z listopadu 2021 Západ již připravoval sankce proti Rusku, které byly zavedeny okamžitě po ruské vojenské reakci. Například Politico o tom informoval v říjnu 2022. A v listopadu 2022 americký velvyslanec ve Švýcarsku v rozhovoru uvedl , že o tom švýcarskou vládu informoval již v lednu 2022. Kancléř Scholz také v diskusní show uvedl, že sankce vůči Rusku byly již předem připraveny.
Kompletní chronologii předehry k eskalaci uvedu na konci tohoto článku, ale jedna věc je z těchto událostí z listopadu 2021 jasná již nyní: Západ evidentně chtěl válku na Ukrajině eskalovat. Jak jinak si lze vysvětlit, že od listopadu 2021 Západ na jedné straně začal provokovat Rusko trháním Minských dohod, zvyšováním ukrajinského ostřelování Donbasu a stupňováním požadavků na vstup Ukrajiny do NATO a zároveň začal připravovat sankce proti Rusku?
Západ mohl eskalaci zabránit, kdyby se všech těchto provokací zdržel. Západ to ale neudělal, naopak udělal pravý opak a Rusku nezbylo nic jiného, než vojensky chránit své bezpečnostní zájmy. Současná příprava sankcí ukazuje, že Západ eskalaci chtěl a připravoval se na ni. Překvapení a šok, které pak západní politici na konci února 2022 předváděli před kamerami médií kvůli „nevyprovokované ruské útočné válce“, byly zjevně jen pro parádu.
Proč tato prohlášení od Merkelové?
Otázka, na kterou nemám odpověď, je, proč Merkelová teď najednou tvrdí, že chtěla najít nový formát pro rozhovory mezi Ruskem a EU, které by začaly v létě 2021, a že to bylo Polsko a pobaltské státy, kdo tomu zabránil, a tím přispěl k válce. Jaký je smysl tohoto prohlášení?
V té době se o novém formátu nemluvilo. To nutně nic neznamená, protože se o tom možná diskutovalo za zavřenými dveřmi v Bruselu a neuniklo to do médií. To by ale jistě bylo neobvyklé, protože EU ve skutečnosti využívá informace uniklé do médií k prosazování svých vlastních projektů.
Přesto nechápu Merkelové výroky. Z pohledu Západu fungovala taktika odkládání s Minskou dohodou perfektně. Tak proč nový formát?
Mám pocit, že Merkelová tu zase lže, protože nejpozději v listopadu 2021, jako kancléřka, jejíž ministr zahraničí Minskou dohodu rozhodně bez konzultace s ní nezrušil, jí bylo jasné, že cílem bylo vyprovokovat Rusko až k krveprolití. Možná chce Merkelová těmito prohlášeními odvést pozornost od vlastní spoluúčasti na přípravě eskalace. Ale ani toto vysvětlení mě v tuto chvíli nepřesvědčuje.
A nechápu, proč obviňuje Polsko a pobaltské státy z toho, že brání novému formátu rozhovorů s Ruskem. Čeho chtěla tímto prohlášením dosáhnout?
Možná se na tyto otázky později dostaví odpovědi, někdy prostě musíte být trpěliví.
Chronologie eskalace
Jak jsem slíbil, znovu zde uvádím chronologii událostí, které vedly k eskalaci v únoru 2022.
Poslední normandský summit se konal v Paříži začátkem prosince 2019. Zelenskij se vrátil do Kyjeva a za zavřenými dveřmi oznámil svým pracovníkům, že nebude realizovat Minskou dohodu. Všem stranám na Ukrajině tak bylo jasné, že válka s Ruskem se stala nevyhnutelnou, a Kyjev zahájil konkrétní přípravy na válku. Předseda Bezpečnostní rady Ukrajiny Alexej Danilov to otevřeně prohlásil v rozhovoru v srpnu 2022 a Zelenskij to nyní potvrdil v rozhovoru pro Der Spiegel.
V lednu 2021 se Joe Biden stal prezidentem USA. Na rozdíl od svého předchůdce Trumpa, který si nepřál eskalaci na Ukrajině, dal Biden Zelenskému zelenou. Zelenskyj pak v únoru 2021 začal s tvrdými zákroky proti opozici , načež byl vůdce největší opoziční strany umístěn do domácího vězení a všechna opoziční média byla zakázána.
V březnu 2021 Zelenskyj zavedl novou ukrajinskou vojenskou doktrínu , která stanovila válku s Ruskem s cílem znovuzískání Krymu silou a vyřešení konfliktu na Donbasu silou.
V polovině dubna 2021 Bidenova administrativa oznámila stažení vojsk z Afghánistánu do 11. září.
V dubnu a květnu 2021 byla Ukrajina na pokraji války s Ruskem, ale USA ji odvolaly. Bylo to proto, že americké jednotky byly stále v Afghánistánu, a proto zranitelné, nebo proto, že USA nemohly Ukrajině poskytnout tak rozsáhlou podporu, dokud byly stále v Afghánistánu?
V polovině června 2021 se konal summit mezi prezidenty Putinem a Bidenem , ale k žádnému sblížení nedošlo.
V srpnu 2021 došlo k ukvapenému útěku vojsk NATO a USA z Afghánistánu.
Zatímco Kyjev od konce roku 2021 opět eskaloval situaci na Donbasu a NATO pod záminkou manévrů a výcvikových misí zvýšilo svou vojenskou přítomnost na Ukrajině, Německo a Francie v listopadu 2021 oficiálně odstoupily od Minské dohody , ačkoli o tom západní média neinformovala.
Jak v říjnu 2022 informoval server Politico, sankce proti Rusku se připravovaly v rámci jednání mezi Washingtonem a Bruselem přinejmenším již v listopadu 2021. To bylo tři měsíce před zahájením ruské intervence na Ukrajině a právě v době, kdy Berlín a Paříž pohřbívaly Minskou dohodu. Tvůrci rozhodnutí ve Washingtonu a Bruselu (a pravděpodobně i v Berlíně a Paříži) zřejmě věděli, že opuštění Minské dohody povede k válce na Ukrajině, a proto souběžně připravovali odpovídající sankce. Afghánistán byl minulostí a USA tak měly prostor pro nový konflikt.
V prosinci 2021 Rusko vydalo ultimátum požadující vzájemné bezpečnostní záruky od USA a NATO a stažení vojsk NATO z Ukrajiny. Prohlásilo, že pokud budou tyto záruky odmítnuty, bude nuceno reagovat „vojensky“. Tím bylo jasně uvedeno, že Rusko bude vojensky reagovat na jakékoli další snahy o zatažení Ukrajiny do NATO. To byl okamžik, kdy si všichni zodpovědní politici uvědomili, že odmítnutí jednání s Ruskem povede k válce na Ukrajině. Válce a všem z ní vyplývajícím neštěstí se dalo předejít, kdyby USA byly ochotny trvale akceptovat a garantovat neutrální status Ukrajiny.
Dne 8. ledna 2022 byl Scott Miller jmenován velvyslancem USA ve Švýcarsku. V rozhovoru z listopadu 2022 otevřeně prohlásil, že USA mají „ zpravodajské informace o invazi “ a že je švýcarské vládě okamžitě předložil začátkem ledna 2022. Vzhledem k tomu, že jednání mezi Ruskem a USA o tom, zda vyjednávat bezpečnostní záruky požadované Ruskem, v té době stále probíhala, Millerovo prohlášení ukazuje, že se USA již rozhodly do jednání nezačít a byly si plně vědomy důsledků, konkrétně ruské intervence na Ukrajině. Miller také nepřímo potvrdil zprávu Politica, že sankce byly navrženy měsíce předem, což později potvrdil i kancléř Scholz a další západní politici, když prohlásili, že sankce vůči Rusku „se dobře připravují“.
Koncem ledna 2022 byl v USA zaveden zákon o půjčce a pronájmu pro Ukrajinu , o kterém se při jeho předložení Kongresu psalo toto:
„Tento návrh zákona dočasně ruší určité požadavky týkající se pravomoci prezidenta půjčovat nebo pronajímat obranné vybavení, pokud je obranné vybavení určeno pro vládu Ukrajiny a je nezbytné k ochraně civilního obyvatelstva na Ukrajině před ruskou vojenskou invazí.“
To opět potvrzuje, že USA se již připravovaly na válku, zatímco oficiálně stále diskutovaly o možných jednáních s Ruskem o vzájemných bezpečnostních zárukách, protože návrh zákona na podporu Ukrajiny proti „ruské vojenské invazi“ byl do Kongresu předložen měsíc před ruskou intervencí.
Téměř současně s předložením návrhu zákona USA a NATO odmítly jednání o vzájemných bezpečnostních zárukách, které Rusko navrhlo na konci ledna 2022 .
19. února 2022 Zelenskyj na mnichovské bezpečnostní konferenci pohrozil vyzbrojením Ukrajiny jadernými zbraněmi za potlesku vysoce postaveného západního publika . Ruská intervence se tak stala nevyhnutelnou, protože možnost, že by se Ukrajina, která se ve své vojenské doktríně otevřeně připravovala na válku proti Rusku, mohla s podporou Západu jadernými zbraněmi vyzbrojit, představovala nepřijatelnou hrozbu pro bezpečnost Ruska.
Dne 21. února 2022 Putin uznal donbaské republiky a podepsal s nimi dohody o vzájemné pomoci. Ve svém projevu Putin jasně varoval Kyjev před důsledky další eskalace. Kyjev však následně demonstrativně zvýšil ostřelování civilních cílů v Donbasu.
24. února 2022 Putin v dalším projevu oznámil zahájení ruské vojenské operace na Ukrajině .
Dne 29. března 2022 bylo během jednání mezi Kyjevem a Moskvou dohodnuto příměří . Kyjev sám navrhl uznat Krym za ruské území a najít dohodnuté řešení pro Donbas. Kyjev se dále zavázal, že přestane umisťovat zahraniční vojska na svém území a nestane se členem NATO. Vstup Ukrajiny do EU však zůstal možností. Rusko navíc na znamení dobré vůle oznámilo stažení svých vojsk z Kyjevské oblasti. Západní média to okamžitě překlasifikovala na vojenskou porážku Ruska, přestože k ruskému stažení došlo bez nepřátelských akcí.
Dne 3. dubna 2022 se objevily zprávy o údajných masakrech ruské armády v Buči, které byly rychle odhaleny jako operace pod falešnou vlajkou . Buča byla nicméně označena za ruský „zločin“ a široce medializovaná, zatímco možné vyjednané urovnání, jehož bylo dosaženo jen několik dní předtím, nebylo tématem mediální pozornosti.
Velká Británie také nepřijala vyjednané urovnání, ale místo toho 8. dubna 2022 slíbila Ukrajině vojenskou pomoc ve výši 100 milionů liber na pokračování v boji proti Rusku.
O den později, 9. dubna 2022 , britský premiér Johnson odcestoval do Kyjeva a hovořil se Zelenským, který po těchto rozhovorech ukrajinskou nabídku stáhl a místo toho oznámil, že rozhodnutí musí být učiněno na bojišti.
Dne 30. září 2022 ukrajinský prezident Zelenskyj dekretem a sankcí pozastavil jednání s Ruskem vedeným Putinem.
