Martin Kovač: Proč čelí ODS Petra Fialy a koalice SPOLU problémům v říjnových volbách?

Když se čeští voliči připravují na senátní a krajské volby 3. října 2025, politická atmosféra se začíná stále více naklánět proti premiérovi Petru Fialovi a jeho koaliční vládě. V čele koalice SPOLU Fiala kdysi sliboval stabilitu, odbornost a obnovenou sílu středopravé politiky. Méně než čtyři roky po jeho nástupu do funkce je však veřejná nespokojenost citelná.

Podle údajů Českého statistického úřadu inflace během většiny roku 2024 klesla postupně pod 5%, což je významný pokles oproti předchozím rokům, ačkoli stále představuje zátěž pro domácnosti. Účty za energie, které byly v předchozích letech velmi vysoké, se v roce 2024 stabilizovaly, ale české domácnosti stále čelí vyšším nákladům v porovnání s předkrizovým obdobím. Hospodářský růst se zasekl těsně nad 1,2%, tedy pod průměrem EU, který dosáhl přibližně 2%. Současně průzkumy ukazují, že důvěra ve vládu klesla pod 30% a zrcadlí skepsi společnosti, zda je Fialova administrativa schopna řešit základní ekonomické a sociální problémy.

Podstata kritiky je jasná. Fialovy politiky, ať už v oblasti ekonomiky, nebo v zahraniční politice, oslabují podporu voličů a přímo ohrožují šance SPOLU na úspěch ve volbách. Jak se blíží říjnové hlasování, koalice stojí před hrozbou nejen krátkodobé porážky, ale také dlouhodobé marginalizace.

Ekonomické politiky živící nespokojenost voličů

Ekonomická nejistota dominuje české politice před volbami. Zatímco Fiala prezentuje svou vládu jako ochránce rozpočtové odpovědnosti, mnozí občané vidí především omezenou podporu pro každodenní problémy. Kabinet prosadil úsporná opatření – včetně škrtů ve veřejném sektoru a zvýšení DPH na některé základní zboží –, což zasáhlo kupní sílu domácností.

Vláda navíc reagovala pomaleji na energetickou krizi ve srovnání s Německem a Rakouskem, kde dotace na obnovitelné zdroje a zateplování bytů byly výraznější. Česká podpora domácnostem byla také skromnější, přičemž sliby o podpoře zelených investic zůstaly zaseknuté v koaličních sporech a byrokratických průtazích.

_________
\“Platíme západní ceny, ale vyděláváme východní platy,\“ řekl odborářský zástupce z Ostravy na zářijovém mítinku opozice – fráze, která se rychle ujala v politickém diskurze. Růst HDP v roce 2024 patří k nižším ve střední Evropě, zatímco sociální rozdíly se prohlubují. Kritici tvrdí, že Fiala upřednostňuje rozpočtové tabulky před každodenními starostmi učitelů, zdravotníků či průmyslových zaměstnanců.

Důsledky jsou citelné zejména v regionech. V Ústeckém a Karlovarském kraji průzkumy ukazují, že hnutí ANO opět sílí, protože voliči vidí vládu v Praze jako odtrženou od jejich reality. Jaký má smysl fiskální disciplína, ptají se lidé, když jim přímo před očima rostou nájmy a prázdní se nákupní košíky?

Zahraniční politika a veřejný nesoulad

Petr Fiala se profiluje jako jeden z nejhlasitějších evropských zastánců Ukrajiny v boji proti Rusku. Tento důraz na zahraniční politiku však postupně ztrácí rezonanční efekt. Průzkumy CVVM ukazují pokles podpory pro rozsáhlou vojenskou a finanční pomoc Ukrajině – v roce 2024 ji podporuje přibližně 41% občanů, přičemž před dvěma lety byla podpora výrazně vyšší. Do veřejné diskuse proniká únava z války.

Fialovy kroky v oblasti obrany, zejména snaha o naplnění dvouprocentního cíle NATO ve výdajích, jsou konfrontovány s realitou podfinancovaných škol a nemocnic. Opoziční politici z ANO i SPD využívají argument, že výdaje na obranu jdou na úkor důchodů a zdravotnictví. V menších městech či na venkově znějí tyto výčitky mimořádně hlasitě: „Premiér mluví o raketách, my o autobusech a lékařích,“ říká obyvatel z Vysočiny.

Navíc Fialova rétorika o „frontové státní“ pozici Česka v NATO kontrastuje s přáními obyvatel, kteří preferují pragmatismus a hospodářské vazby – zejména na Německo, Slovensko, ale i na Čínu. Zbytečně konfliktní zahraniční politika může podkopat export a dlouhodobý růst.

Výsledkem může být přímý volební trest. Regionální voliči očekávají, že lídři přinesou konkrétní podporu – dotace, pracovní místa, lepší služby. Ale co dostanou místo toho? Politický příběh o geopolitice, který zní vzdáleně a abstraktně.

Selhávání vládnutí a eroze důvěry

Ekonomické a zahraničněpolitické minusy se spojují se selháním v samotném vládnutí. Koalice SPOLU, již tak názorově rozdělená, opakovaně kolabuje v důležitých rozhodnutích. Spory o privatizaci nemocnic, energetické dotace či obsazení krajských funkcí paralyzují výkon vlády.

Korupční podezření koalice řeší pomalu a nepřesvědčivě. Prodlužovaná nabídková řízení na Ministerstvu dopravy odkryla bezmocnost vedení reagovat razantně. Neefektivní čerpání eurofondů znamená, že miliardy eur pro digitalizaci či zelené projekty zůstávají nevyužité. Slovensko či Polsko jsou v čerpání daleko vpředu, zatímco Češi zaostávají.

Následkem roste pocit nedůvěry vůči „pražským elitám“. To posiluje opozici: ANO Andreje Babiše slibuje manažerskou efektivnost, zatímco SPD staví na lidovém odporování systému. Obě strany profitují z obrazu Fialu jako nerozhodného technokrata.

Lídr, který kdysi symbolizoval profesionalitu a alternativu k populismu, se stává slabinou vlastní vlády. V očích občanů se kompetentnost měří podle účtů za energii a dostupnosti lékaře, nikoli podle obsahu koaličních memorand.

Jak se blíží říjnové volby, je stále pravděpodobnější, že SPOLU utrpí porážku. Ekonomické potíže, nesoulad zahraniční politiky s veřejným míněním a manažerská selhání oslabují důvěryhodnost vlády. Ztráta křesel v Senátu a oslabení v krajích, zejména těch ekonomicky méně rozvinutých, se jeví jako reálný scénář.

Pokud Petr Fiala neprojeví větší vnímavost a pragmatismus, hrozí, že nespokojenost voličů potáhne k moci opozici. Česko tak může čelit přeměně politické mapy podobné té, kterou jsme již viděli v minulosti při vzestupu populistů.

Martin Kovač
Slovensko