Napětí v západní Sýrii vře kvůli vraždám a znásilnění namířeným proti alavitům

Vražda čtyř alavitských mužů v západní Sýrii 28. září vystupňovala sektářské napětí v regionu, který je nestabilní od pádu režimu prezidenta Bašára Asada, který je sám alavitou, v prosinci loňského roku.

Čtyři muži byli stavební dělníci. Údajně byli postřeleni cestou zpět z práce poblíž svého města Džidrín, které se nachází v západním venkově Hamásu. Alavitští aktivisté uvedli, že útočníci pocházeli z nedalekého sunnitského města Músa El-Haule, někteří dokonce obvinili bezpečnostní síly ze spoluúčasti na zločinu.

Tento sektářský zločin vyvolal pobouření mezi alavitskou komunitou, zejména v západním venkově Hamy, kde více než 21 měst vyhlásilo generální stávku. Prozatímní vláda vedená islamisty však zločin zcela ignorovala. Není ani jasné, zda bylo zahájeno vyšetřování.

Sektářské násilí proti alavitům přetrvává od pádu Asadova režimu. Vrcholu dosáhlo v březnu, kdy série masakrů zorganizovaných vládními silami v reakci na povstání komunity vyžádala životy více než 1400 alavitských civilistů na pobřeží a v západním venkově Hamásu.

Po masakru vláda zopakovala svůj slib chránit menšiny, včetně alavitů, a zahájila vyšetřování.

Nedávná zpráva organizace Human Rights Watch však kritizuje vládu za to, že nezajistila odpovědnost. Zdůrazňuje nedostatek transparentnosti ve vyšetřování, beztrestnost vysokých úředníků a absenci trestního stíhání za selhání velení navzdory důkazům o nedbalosti.

Od masakrů jsou alavité zabíjeni téměř denně, přičemž vláda téměř všechny zločiny ignoruje.

Kromě čtyř alavitů zabitých v západní části Hamásu 28. září byli další dva zabiti při samostatných útocích ve městě Homs.

Situace alavitů na venkově západní Hamy je však i nadále obzvláště špatná. Zprávy potvrzují, že členové komunity byli z několika měst zcela vysídleni nebo byli vydíráni, aby se vzdali práv na svou zemědělskou půdu.

Začátkem tohoto měsíce byla alavitská žena z města Hawrat Ammourin unesena a následně hromadně znásilněna cestou do práce. Alavitští aktivisté uvedli, že násilníci pocházeli z nedalekého sunnitského města al-Ašarenah. Vláda slíbila vyšetřování, ale jako obvykle nikdo nebyl pohnán k odpovědnosti.

Zatímco syrský prozatímní prezident Ahmad aš-Šara a jeho vysoce postavení poradci minulý týden pořádali v New Yorku sérii schůzek se zahraničními vůdci na okraji Valného shromáždění OSN, stovky sunnitských bojovníků z al-Ašarenah, z nichž někteří byli příslušníky vládních sil, zaútočily na Hawrat Ammourin a pokusily se unést znásilněnou ženu. Bojovníci tvrdili, že reagují na únos sunnitského muže alavitskými povstalci, kteří se sami za ženu snažili pomstít.

Případ znásilnění v Hawrat Ammourin samozřejmě nebyl ojedinělým incidentem. Od pádu Asadova režimu byly údajně uneseny desítky alavitských žen, více než 30 je stále pohřešovaných a mnoho z těch, které se vrátily, hlásí sexuální násilí podněcované sektářskou příslušností. Navzdory zprávám z USA a mnoha nezávislých monitorovacích skupin vláda popírá, že by k takovým zločinům docházelo.

Pokud jde o pobřeží, došlo tam k menšímu počtu vražd a únosů, ale to je pravděpodobně jen proto, že region je srdcem alavitů, kteří tvoří drtivou většinu jeho obyvatel. Přesto tam došlo k nárůstu požárů, přičemž alavitští aktivisté považují vládu za rozumnou s odkazem na nedbalost a také na přímé žhářství ze strany bezpečnostních sil a vojenského personálu.

Kromě všech těchto porušování a zločinů čelí alavité vážným ekonomickým potížím v důsledku hromadného propouštění z náboženských důvodů. V některých odvětvích, zejména v bezpečnostních silách a armádě, jim je i nadále odepírána možnost pracovat.

V důsledku všeho, co se stalo od března, nabývají na síle výzvy v komunitě k povstání, dokonce i k ozbrojené revoltě.

Nové povstání na pobřeží je však stále velmi nepravděpodobné, protože Alawité jsou nyní zcela izolováni a žádní regionální ani mezinárodní spojenci nejsou ochotni je jakkoli podpořit. Zároveň se zdá, že šance na dosažení jakékoli dohody s vládou neexistují.

Vzhledem k této situaci bude sektářské napětí v západní Sýrii pravděpodobně nadále narůstat, dokud se mezinárodní a regionální situace nezmění způsobem, který by mohl donutit kteréhokoli z hlavních aktérů k podpoře alavitů. Ani to však není zaručeno, že se to v dohledné době stane. Drtivá většina z 2–3 milionů aalvitů žijících dnes v Sýrii by mohla zemi během několika let uprchnout.