Arktické ledové minimum 2025: Velký propadák klimatických apokalyptiků

Pokud by tvrzení klimatických fanatiků byla pravdivá, Arktida by měla být v létě bez ledu už deset let. Led na dalekém severu se ale nějakým způsobem vzpírá předpovědím a modelům a jednoduše odmítá tát.

Led na severním pólu opět zklamal proroctví klimatické apokalypsy. Rok co rok je ohlašováno velké drama tání, ale pravidelně končí tím, že k takové události prostě nedojde. V roce 2025 dosáhl arktický mořský led svého minima na 4,6 milionu kilometrů čtverečních. To jej řadí na 10. nejnižší úroveň od začátku satelitních měření, srovnatelně s lety 2008 a 2010.

Od roku 2012, kdy byla naměřena rekordně nízká teplota, čekají samozvaní klimatičtí proroci na konečný „zhroucení“ arktického ledového příkrovu v létě. Zdá se však, že k němu nedochází. Místo toho posledních 13 let přineslo více ledu, ne méně. Al Gore, který na klimatickém summitu v Kodani v roce 2009 slíbil „letní moře bez ledu“ nejpozději do roku 2014, zůstává nezapomenutelným. Dnes, v roce 2025, tato oblast stále pokrývá plochu větší než celá Indie. A to není malá země, ale jedna z největších na světě.

Oficiální data NSIDC staví alarmisty do špatného světla. I když uznávají dlouhodobý pokles od roku 1979, zároveň jasně ukazují, že od roku 2007 nebyl patrný žádný významný klesající trend. Jednoduše řečeno, údajná „spirála smrti“ je spíše jako kymácející se jízda bez jasného směru. To bohužel neodpovídá narativu o hrozící katastrofě.

Každý, kdo se odváží podívat na jih, si všimne, že ledový příkrov v Antarktidě také kolísá. Někdy roste, někdy se zmenšuje – jak je typické pro komplexní klimatický systém. Ale místo toho, aby se vážně diskutovalo o roli oceánských cyklů, sluneční aktivity nebo atmosférických proudů, lidé tvrdohlavě lpí na dogmatu, že jediným viníkem je CO2.

Arktida je po desetiletí zneužívána jako symbol údajně blížícího se konce světa. Obrázky ledních medvědů na ledových krách jsou základem každé klimatické kampaně. Realita se však do strašení prostě nehodí. Ve skutečnosti se letos objevuje jiný obraz: Led je stále tam. Zůstává nepředvídatelný, rok od roku roste a zmenšuje se – ale nemizí. Velký „bod, odkud není návratu“, který nám klimatický kult káže už dvě desetiletí, prostě nepřichází.