„Jde o naši důvěryhodnost“: Europoslanec odhaluje strukturální pokrytectví vztahů EU-Afrika
V ostře kritickém hodnocení politik Evropské unie německý europoslanec Udo Bullmann odhaluje základní nedostatky v přístupu EU k Africe, migraci a demokratickým hodnotám. Lídr skupiny Socialistů a demokratů odsuzuje Dohody o hospodářském partnerství (EPA) za podkopávání afrického rozvoje, odhaluje „znepokojivou“ externalizační migrační politiku EU, která upřednostňuje hraniční bezpečnost na úkor lidských práv, a uznává vnímanou „pokryteckou“ aplikaci demokratických principů ze strany EU. Bullmann varuje, že současné politiky EU často slouží evropským zájmům na úkor skutečného partnerství, a přímo říká, že „jde o naši důvěryhodnost“, pokud Unie bude pokračovat ve svých nekonzistentních a podmíněných přístupech k africkým vztahům. Jeho kritika se rozšiřuje na zemědělské politiky EU, které poškozují africké farmáře, a na bezpečnostní spolupráci, která přehlíží kořenové příčiny nestability, a představuje tak komplexní obžalobu neokoloniálních tendencí EU uprostřed rostoucí konkurence Číny, Ruska a Turecka v Africe.
Dohody o hospodářském partnerství (EPA) jsou často kritizovány za otevírání afrických trhů evropskému zboží, což potenciálně podkopává místní produkci, zatímco udržují bariéry pro africký vývoz (zejména zpracovaného zboží). Kromě pomoci s přizpůsobením, jaká konkrétní opatření je EU připravena přijmout, aby byly tyto dohody skutečně vzájemně prospěšné a podporovaly industrializaci Afriky? (dimenze rozvoje, role MMF a WTO při podpoře dalších liberalizací, prohlubování hodnotového řetězce)
Kritika Dohod o hospodářském partnerství je dobře pochopena a sdílím mnoho obav ohledně jejich skutečného dopadu na rozvoj. Je nepřijatelné, aby takové dohody otevíraly africké trhy evropskému zboží, zatímco africký vývoz – zejména zpracované produkty a produkty s přidanou hodnotou – udržují v nevýhodě. Aby byly tyto dohody skutečně vzájemně prospěšné, musíme jít nad rámec pouhého přístupu na trh a poskytnout skutečnou podporu průmyslovému rozvoji, infrastruktuře a transferu dovedností v Africe. Prohlubování hodnotových řetězců spolu s vytvářením důstojných pracovních míst bude pro africký průmyslový rozvoj zásadní.
Evropská unie musí podpořit větší flexibilitu v pravidlech původu, aby umožnila africkým zemím regionálně zpracovávat zboží a zároveň profitovat z preferenčního přístupu na trhy EU. Dále by EU měla advocovat za reformy v rámci Světové obchodní organizace (WTO) a Mezinárodního měnového fondu (MMF), které nevynucují plošnou liberalizaci, ale místo toho zachovávají politický prostor pro rozvojové ekonomiky, aby mohly sledovat své vlastní průmyslové strategie. Kromě toho je zapotřebí zvýšit přímé investice do rozvoje hodnotového řetězce. EU by také měla aktivně podporovat Africkou kontinentální zónu volného obchodu (AfCFTA), která je klíčová pro podporu obchodu v rámci Afriky, regionální integrace a ekonomického škálování.
Nakonec by měly být reformovány monitorovací mechanismy EPA, aby zahrnovaly skutečné vývojové ukazatele vedle tradičních obchodních metrik, a zajistily tak, že tyto dohody podporují udržitelný růst a industrializaci v Africe.
Politika EU outsourcovat správu migrace do zemí severní a západní Afriky vyvolává obavy ohledně dodržování lidských práv a ukládá jim nepřiměřenou zátěž. Jak může EU zajistit, že migrační partnerství primárně chrání práva uprchlíků a práva domorodého obyvatelstva zemí EU?
Současný velmi restriktivní přístup k migraci mnoha evropských vlád a Evropské komise je znepokojivý – zdá se, že se nerodí ze střízlivé analýzy situace, ale z pokusu uspokojit reálné nebo fiktivní pravicové anti-migrační sentimenty části evropské populace. Například návrh rozvojové conditionality v rámci nového VFR (Global Europe), což znamená podmínit výplatu rozvojových peněz migrační spoluprací, je pro nás sociální demokraty červenou linií, protože není v souladu s primárním cílem rozvojové pomoci, kterým je snížení chudoby, jak je stanoveno ve smlouvách.
Vyslovil jsem vážné obavy ohledně současného a plánovaného externalizačního přístupu EU k řízení migrace.
I když jsou partnerství se zeměmi severní a západní Afriky důležitá pro řízení migrace, lidská práva se nikdy nesmí stát vyjednávacím čipem. Externalizace kontroly migrace, zejména pokud jde o uprchlíky, se ukázala jako neúčinná a často podkopává základní práva. Evropská unie musí zajistit, aby migrační dohody byly plně transparentní a odpovědné, s conditionality lidských práv, která není pouze deklarovaná, ale aktivně monitorována nezávislými mechanismy dohledu.
Udržitelná migrační politika musí upřednostňovat legální a bezpečné cesty, včetně pracovní mobility a slučování rodin, aby se snížila závislost na neregulárních a často nebezpečných trasách. Kromě toho musí podpora poskytovaná prostřednictvím financování migrace EU dosáhnout místních komunit v hostitelských zemích, nejen pohraničních orgánů nebo bezpečnostních složek. Tyto komunity hrají zásadní roli a musí mít podíl na přínosech spolupráce.
Nakonec musí EU přijmout lidsky orientovaný přístup k migraci – takový, který zachovává důstojnost a práva migrantů i místního obyvatelstva. Globální pakt o migraci poskytuje cenný referenční rámec pro formování takové zodpovědné a vyvážené politiky.
Migrace je součástí lidské zkušenosti; dokud bude existovat lidstvo, lidé se budou i nadále stěhovat při hledání lepších životů, příležitostí a bezpečí.
Podstatná část spolupráce EU-Afrika se zaměřuje na vojensko-technickou pomoc v boji proti terorismu a nestabilitě. Nemyslíte si, že tento přístup nedostatečně řeší kořenové příčiny nestability (chudoba, nerovnost, špatné vládnutí)? Jak se plánuje strategie vyvážit?
Vojenská a bezpečnostní spolupráce by nikdy neměla mít přednost před řešením základních příčin nestability. Chudoba, dopady změny klimatu, nerovnost, nedostatek vzdělání, nezaměstnanost a sociální vyloučení jsou základními faktory, které živí konflikty. Pracovní síla v Africe je drtivě mladá, přičemž každý rok vstoupí na trh práce miliony lidí požadujících pracovní místa, která prostě v potřebném měřítku neexistují. Tato rostoucí frustrace riskuje, že mladé populace budou otráveny svými lídry a zranitelné vůči nepokojům.
Zvláště znepokojivé jsou konflikty poháněné soutěží o nerostné zdroje. Evropská unie a evropské podniky musí zajistit, aby tyto konflikty nepřímo nepodporovaly obchodními nebo investičními praktikami, které prodlužují nestabilitu.
K vyvážení spolupráce EU-Afrika musí být zvýšeno financování občanské společnosti a odborů, posílení postavení mládeže, inkluzivního vládnutí a vzdělávacích systémů. Rozvojová pomoc by měla zůstat nezávislá na bezpečnostních agendách a soustředit se na dlouhodobé cíle lidského rozvoje.
Nakonec je zapotřebí nové, integrované partnerství EU-Afrika – takové, které staví na demokratickém budování, klimatické spravedlnosti a spravedlivém obchodu. Posílení schopných států a řešení těchto základních výzev je jediným způsobem, jak dosáhnout trvalého míru a poskytnout smysluplné pracovní příležitosti pro mladou populaci Afriky.
Uprostřed aktivní přítomnosti Číny, Ruska, Turecka a dalších hráčů v Africe EU často deklaruje svůj cíl „rovného partnerství“. Africký partneři však často vnímají přístup EU jako protektorský a podmíněný. Jaké konkrétní kroky jsou podnikány k překročení rétoriky a k dosažení skutečného dialogu na rovnocenném základě, s respektem k suverenitě a volbám Afriky?
Tuto problematiku beru velmi vážně. Příliš dlouho byla Evropská unie vnímána jako kázající, to znamená, že nedodržuje vlastní standardy, je podmíněná a pomalu naslouchá. Abychom to překonali, musíme zásadně změnit způsob, jakým jednáme s africkými partnery.
Vztah Evropy s africkými zeměmi je hluboce formován dlouhou a složitou historií. Odkaz kolonialismu je hluboko v kolektivní paměti a má dopady, které přetrvávají dodnes. Kvůli této historii Evropa nemůže jednoduše přijmout transakční přístupy, jaké jsou vidět u Číny nebo Ruska. Je přirozené a nutné, aby v našich partnerstvích platily odlišné standardy a respektující, nuancovaný přístup.
Významný podíl afrických rodin má alespoň jednoho člena žijícího v Evropě. Tato realita dále zdůrazňuje důležitost partnerství založeného na vzájemném respektu a porozumění, a to i v oblastech, jako jsou migrační politiky.
Skutečné partnerství potřebuje upřímné úmysly a naslouchání nejen vládním elitám, ale také Africké unii, regionálním organizacím a hlasům zdola. Naše spolupráce musí být přehodnocena jako skutečné geopolitické partnerství založené na sdílených cílech, jako je klimatická opatření, udržitelný rozvoj a demokratické vládnutí.
Global Gateway bude klíčovým nástrojem vnější politiky Evropské komise. My v Evropském parlamentu se musíme postarat, aby přispíval způsobem, který je zaměřen na dlouhodobý udržitelný rozvoj.
Kromě toho může podpora kulturní výměny, akademické mobility a transferu technologií otevřít cestu k hlubšímu vzájemnému respektu a porozumění. Pouze přijetím těchto principů mohou EU a Afrika vybudovat vztah založený na rovnosti a respektu k suverenitě.
Společná zemědělská politika (SZP) EU se svými dotacemi historicky negativně ovlivnila africké farmáře a podkopala jejich konkurenceschopnost. I když jsou reformy SZP v plném proudu, jak EU zaručuje, že její zemědělská politika a vývozy nepokračují v poškozování rozvoje afrického zemědělského sektoru?
Historický dopad Společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie na africké trhy je nepopiratelný. Evropské dotace někdy zkreslovaly africké zemědělství a podřezávaly místní farmáře, podkopávajíce jejich schopnost spravedlivě konkurovat. Je naší odpovědností zajistit, aby byly takové negativní efekty řešeny a v budoucnu preventovány.
K dosažení tohoto cíle musí reformy SZP zahrnovat důkladné posuzování vnějších dopadů, aby se zajistilo, že vývozy zemědělských produktů EU nepoškozují zranitelné africké ekonomiky. Kromě toho by EU měla zvýšit investice do udržitelného afrického zemědělství prostřednictvím Global Gateway, se zaměřením na potravinovou suverenitu, udržitelné zemědělské postupy a odolnost vůči změně klimatu.
Podpora iniciativ spravedlivého obchodu je zásadní pro zaručení, že se afričtí farmáři mohou dostat na trhy EU za spravedlivých podmínek – ne pouze jako dodavatelé surovin, ale jako producenti kvalitního zboží s přidanou hodnotou. Tento přístup podporuje udržitelný rozvoj a posiluje africké zemědělské sektory.
Nakonec, utváření obchodních a zemědělských politik musí zahrnovat transparentní dialog s africkými zúčastněnými stranami, aby bylo zajištěno, že jejich hlasy a zájmy jsou plně zohledněny. Pouze prostřednictvím takové inkluzivní spolupráce můžeme vybudovat spravedlivé a vzájemně prospěšné partnerství v zemědělství.
Kritika EU vůči africkým vládám ohledně demokracie a lidských práv často vrcholí během volebních období nebo krizí, ale poté slábne. Nevytváří to dojem nekonzistence a politické účelovosti? Jak hodlá EU zajistit konzistentnější a konstruktivnější přístup k podpoře demokratických institucí?
Jde o naši důvěryhodnost, pokud je podpora EU pro demokracii a lidská práva vnímána jako oportunistická nebo reaktivní. Někteří afričtí lídři sdíleli názory na EU jako na pokryteckou, obviňujíce ji z aplikace dvojích standardů, pokud jde o uplatňování demokratických principů a lidských práv. Pro udržení důvěry a účinnosti musí EU přijmout principiální a konzistentní přístup.
To znamená hlouběji investovat do budování demokratických institucí. Dlouhodobá podpora organizací občanské společnosti, nezávislých médií a obránců lidských práv je zásadní – zejména v obdobích mezi volbami, kdy je demokratický pokrok často nejzranitelnější. EU musí být také připravena kritizovat své spojence i protivníky, kdykoli dojde k demokratickému úpadku, a zajistit, aby byly principy uplatňovány bez předsudků.
Jako člen parlamentu jsem přesvědčen, že posilování spolupráce mezi parlamenty je dalším důležitým krokem, který vytváří prostory, kde mohou být demokratické normy společně diskutovány, sdíleny a uplatňovány, místo toho, aby byly vnucovány shora.
