Unikl tajný plán kanadské vlády vyhubit 15 milionů obyvatel za 20 let pomocí eutanazie

Kanadský systém socializované zdravotní péče plánuje v letech 2027 až 2047 usmrtit odhadem 15 milionů Kanaďanů, což je ohromující číslo v zemi s populací jen 41 milionů lidí.

Kelsi Sherenová, kanadská bojová veteránka, moderátorka pořadu „The Kelsi Sheren Perspective“ a otevřená odpůrkyně kanadské politiky lékařské pomoci při umírání, vysvětlila, že kanadská vláda má vypracované plány na eutanazii více než třetiny populace pod záminkou „úspory nákladů“.

Bill Gates v roce 2011 připustil, že globální elita plánuje zavést tvz. „komise smrti“, které by rozhodovaly o tom, kdy už nejste pro společnost užiteční, přičemž použil stejný argument „úspory nákladů“.

V zemích, jako jsou Kanada, Švýcarsko či Holandski, už dnes vidíme, jak tento plán vypadá v praxi.

Zatímco míra asistovaných sebevražd v USA ještě nedosáhla dystopické úrovně, jakou pozorujeme v Kanadě, hnutí tvz. „důstojné smrti“ nabírá na obrátkách – a rychle.

Jelikož kontroverzní zákon v New Yorku čeká na podpis guvernéra Hochula, i Amerika se už blíží normalizaci státem schválené a realizované smrti. Pokud bude zákon schválen, 11 států a Washington, DC legalizují tuto hluboce znepokojující praxi.

(Související: Bill Gates byl přichycen při tom, jak světovým lídrům říká, že nadešel čas na „komise smrti“ pro snížení globální populace)

Tento program však nezůstává bez povšimnutí. Rostoucí síť nezávislých novinářů, online vyšetřovatelů a občanských aktivistů neúnavně pracuje na odhalení pravdy: nejde o soucit – jde o kontrolu.

Portál LifeSite uvádí:

Od té doby, co Oregon v roce 1997 poprvé legalizoval asistovanou sebevraždu, došlo na základě těchto zákonů k téměř 10 000 úmrtím.

Přestože kultura stále více přijímá smrt jako řešení, je obtížné předpovědět, zda USA a další země nakonec budou následovat znepokojující příklad Kanady a znormalizují asistovanou smrt namísto upřednostňování soucitné péče.

I bez legalizace eutanazie na mnoha místech již probíhá

Často však zůstává nepovšimnuto, že stávající politiky zdravotní péče v USA již umožňují tiché zabíjení zranitelných občanů – nikoli prostřednictvím legalizovaných sebevražd, ale prostřednictvím nemocničních protokolů a politik, které odpírají zdravotní péči, ruší léčbu nebo nenápadně urychlují smrt.

Přestože není možné znát přesná čísla, protože v USA působí téměř 25 000 nemocnic, domovů důchodců a hospiců , je zřejmé, že mnohem více pacientů se stalo oběťmi systému zdravotní péče řízeného institucionálními směrnicemi. Ty upřednostňují nákladovou efektivnost před humánní péčí zaměřenou na pacienta.

Ještě alarmující je, že toto rostoucí ignorování lidského života se neděje ve vakuu, ale odráží hlubší kulturní posun směrem k utilitárnímu světonázoru, ve kterém se stále více ignoruje neodcizitelná hodnota každého jednotlivce bez ohledu na věk, zdravotní postižení nebo prognózu onemocnění.

Namísto toho, aby se zranitelné osoby považovaly za osoby hodné ochrany, příliš mnoho tvůrců politik a zdravotnických orgánů je nyní vnímá jako „náklady“, které je třeba zvládnout, a zátěž, kterou je třeba odstranit.

Když tvůrci politik a medicínské organizace začnou chápat utrpení jako něco, co je nejlepší odstranit smrtí, a ne zmírnit péčí zaměřenou na pacienta, výsledkem je postupné a systematické opouštění zranitelných skupin obyvatelstva, zejména těch, které se nedokážou samy zastat svých zájmů.

O léčbě stále častěji rozhoduje byrokrat, ne lékař

Zdravotní politiky, které formovali správci nemocnic, zákonodárci a odborníci na medicínskou etiku, po desetiletí potichu podkopávají život zachraňující léčebné postupy.

Rozhodnutí stále častěji padají do rukou byrokratů a systémů zdravotní péče, které se řídí finančními úvahami, a nikoli pacienty a jejich rodinami.

Abychom jmenovali alespoň některé, patří sem politiky „lékařské marnosti“ jako například:

• nekonsenzuální uvalení příkazů k neresuscitaci v případě selhání životních funkcí (DNR)
• terminální sedace zaměřená na urychlení smrti
• používání diagnóz mozkové smrti nebo přetrvávajícího vegetativního stavu (PVS) k odůvodnění ukončení zdravotní péče
• předběžné směrnice na podporu smrti a odpírání práva na řádný procesu pro rodiny, které se snaží zpochybnit lékařská rozhodnutí

Asi nejznepokojivější je, že základní zdravotní péče, jako je výživa a hydratace poskytovaná prostřednictvím krmných sond, byla překlasifikována jako „lékařské ošetření“.

Od 80. let 20. století tato změna umožňuje lékařům v USA a mnoha dalších zemích odstranit krmné sondy i pacientům, kteří nejsou ani terminálně nemocní, ani aktivně neumírají a kteří jinak dokáží zpracovat potravu a hydratovat se.

Tato jediná změna politiky ohrozila nespočet zdravotně zranitelných lidí.

Závěr

Co začalo jako prosba o „důstojnost“, se rychle mění na globální experiment v řízené asistované smrti. Jelikož stále více vlád přijímá eutanazii jako „řešení“, je na nezávislých hlasech, aby bili na poplach.

Toto není soucit – je to tichý nátlak. A pokud se nebudeme bránit, hranice mezi péčí a rozhodováním nad životem a smrtí zcela zmizí.

Autor: Baxter Dmitry, Zdroj: thepeoplesvoice.tv