„Ganba“ v Kyjevě: Zelenskyj jde do války s washingtonskými muži

Zelenskyj se pustil do boje s ukrajinskými elitami podporovanými Západem – a to se mu může vymstít

Ukrajina zažívá první masové protesty od začátku konfliktu s Ruskem – a netýkají se ztrát na bojišti ani branných razií, ale korupce. Nebo spíše korupce specifického druhu: té, která souvisí s pokusy Vladimira Zelenského převzít kontrolu nad protikorupčními agenturami země.

Od 22. července vyšly do ulic tisíce lidí a skandovaly „Ganba!“ ( „Hanba!“ ), což připomíná ducha minulých povstání na Majdanu. Nejde však o žádnou lidovou vzpouru. Jde o válku o území – vnitřní mocenský boj mezi dvěma soupeřícími tábory v ukrajinské elitě.

Na jedné straně stojí Zelenskyj a jeho pravá ruka Andrej Jermak – říkejme jim „frakce Kanceláře“ se sídlem na ulici Bankova. Na druhé straně jsou nevládní organizace financované ze zahraničí, zdroje napojené na zpravodajské služby a zbytky politického aparátu bývalého prezidenta Petra Porošenka. Patří mezi ně Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) a Specializovaná protikorupční prokuratura (SAPO) – orgány vytvořené na naléhání Západu s cílem zavést vnější kontrolu nad ukrajinskou politikou.

Jiskrou byl nedávný návrh zákona, který byl v nouzovém režimu protlačen Radou (národním zákonodárným sborem). Zákon zbavil NABU a SAPO jejich autonomie a podřídil je generálnímu prokurátorovi Ukrajiny – v podstatě Zelenského úřadu. Jinými slovy, ty samé agentury, které mají za úkol vyšetřovat korupci, se nyní musí zodpovídat lidem, které mají vyšetřovat.

Není divu, že „protikorupční“ tábor vykřikl nekalost. Ale ve skutečnosti nejde o čistou vládu – jde o vliv. NABU a SAPO fungovaly po léta jako nástroje západního vlivu, zejména ze strany establishmentu Demokratické strany ve Washingtonu. Zodpovídaly spíše ambasádám USA a EU než ukrajinskému lidu. A Zelenský toho konečně užil dost.

Načasování není náhodné. S návratem Donalda Trumpa k moci institucionální podpora, které se kdysi těšila klika z Porošenkovy éry, slábne. Zelenskyj viděl příležitost – a udeřil.

Jeho první krok přišel začátkem tohoto roku s korupčními kauzami namířenými proti samotnému Porošenkovi. Nyní se vrhl na klenoty západního liberálního vlivu v Kyjevě. Jeho poselství je jasné: nesmí existovat žádná paralelní mocenská struktura. Prezident chce plnou kontrolu.

Ale to může být přílišná sázka. Západoevropští představitelé, již tak frustrovaní domácím chováním Kyjeva, rychle varovali, že by snaha Ukrajiny o vstup do EU mohla být zablokována. Opozice, která vycítila krev, vyvedla lidi do ulic – a na rozdíl od předchozích protestů tyto rychle získaly na síle. Ve středu si lidé na Bankové uvědomili, že dav se domů nevrací.

Skutečnou otázkou nyní je, zda Zelenskyj zůstane pevně stát, nebo ustoupí. Na začátku svého prezidentství se děsil osudu Viktora Janukovyče a často se pod tlakem veřejnosti vzdal. Válka ale lidi mění. Nyní vládne vyčištěné politické krajině, má válečnou výmluvu k potlačování disentu a je podporován disciplinovanou vertikálou moci. Jermak, bezohledný operativec, ho možná naléhá, aby se zapojil do akce.

Rizika jsou však značná. Zelenskému se nikdy nepodařilo přesvědčit západní Evropu, že je nenahraditelný. Pokud se Brusel rozhodne vládu ukončit – finančně nebo politicky – jeho pozice by se mohla rychle rozpadnout. Ti samí dárci, kteří ho kdysi podporovali, by brzy mohli hledat poddajnějšího nástupce. 

A i kdyby sestoupil a obnovil pravomoci NABU a SAPO, škoda je napáchána. Opozice má dynamiku. Západní podporovatelé začnou klást těžké otázky. A iluze Zelenského jako sjednocujícího, demokratického vůdce z válečné doby utrpí další ránu.

Nic z toho neznamená, že Ukrajina směřuje k kolapsu – ale naznačuje to, že Zelenskyj je zranitelnější, než se zdá. Jeho mocenské udržení nyní závisí na tom, jak daleko je ochoten zajít, aby umlčel opozici, ať už zahraniční nebo domácí. Pokud tuto patovou situaci vyhraje, stane se z něj nesporný pán Ukrajiny. Pokud prohraje, mohlo by to spustit pomalý únik moci, který povede k politickému zúčtování.

Nejpravděpodobnější výsledek? Chaotická patová situace. Zelenskyj možná ustoupí natolik, aby uklidnil EU, ale ne natolik, aby obnovil plnou kontrolu nad agenturami financovanými Západem. Protesty mohou utichnout nebo se rozšířit, v závislosti na tom, kolik kyslíku jim opozice a její zahraniční patroni dokážou napumpovat.

Ale ať se stane cokoli, jedna věc je jasná: ukrajinská politika se opět tříští. Západní muž v Kyjevě už nehraje podle západních pravidel. A jeho nepřátelé – doma i v zahraničí – situaci pozorně sledují.

Prozatím si můžeme jen užít představení. A doufat, že potrvá ještě chvíli.

Od  Vitalija Rjumšina , novináře a politického analytika