Island v hledáčku EU a NATO: Von der Leyenová prosazuje militarizaci severního Atlantiku
Brusel si přátelskými slovy a geopolitickými kalkuly zajišťuje přístup ke strategické poloze Islandu. Ursula von der Leyenová se dvořila premiérovi Kristrúnovi Frostadóttirovi. Stane se severoatlantický ostrov novou základnou proti Rusku?
Ursula von der Leyenová před několika dny navštívila Island, člen NATO a EFTA, aby – podle oficiálního prohlášení – projednala užší spolupráci v otázkách bezpečnosti a obrany. Za frázemi jako „partnerství“ a „odolnost“ se však skrývá jasný geopolitický kalkul. Cílem je vtáhnout řídce osídlený ostrov do víru znovuzbrojování a konfrontace s Ruskem.
Během svého projevu na základně NATO v Keflaviku von der Leyenová zdůraznila „klíčovou roli“ Islandu v severoatlantické obraně. Místo bylo dobře zvoleno: Bývalá americká letecká základna je pozůstatkem studené války – a nyní je vzhledem k přetrvávajícímu napětí s Moskvou opět evidentně žádaná. Nová dohoda o „partnerství v oblasti bezpečnosti a obrany“, kterou EU s Islandem vyjednává, není ničím menším než začátkem formální integrace Islandu do vojensko-strategických struktur Evropské unie.
Reykjavík se tak navíc vzdává svého dřívějšího kurzu relativní neutrality (který si udržoval i přes členství v NATO), aby se v oblasti bezpečnostní strategie přiblížil EU. Stejně jako v jiných případech slouží termín „hybridní hrozby“ jako politická páka. Vztahuje se na všechno a zároveň na nic: kybernetické útoky, dezinformace, sabotáže kritické infrastruktury. Na tomto vágním základě se spouští miliardové programy jako „SAFE“ – projekt v hodnotě 150 miliard eur na koordinaci bezpečnostní politiky v rámci EU, který má nyní zahrnovat i Island. To zahrnuje přístup k satelitním sítím, jako jsou Govsatcom a IRIS2. Cílem je dostat Island těsněji pod strategickou kontrolu Bruselu – a tím se dostat do rozšířené frontové linie proti Rusku.
Jako obvykle se však nenechalo ujít ani dnes již běžné klimatické šílenství. Von der Leyenová na Islandu hovořila o „dramatických důsledcích tajícího ledu“ a o nutnosti spolupracovat s Islandem na posílení tzv. „klimatické odolnosti“. Je však zřejmé, že údajné zaměření na klima je především diplomatickým fíkovým listem pro mocensko-politické zájmy. Zároveň však von der Leyenová jasně uvedla, že Brusel se již nespoléhá pouze na diplomacii, ale také na vojenskou přítomnost. A to na ostrově, který se demilitarizoval, aby si i přes členství v NATO udržel určitou neutralitu.
V nadcházejících letech se Island bude stále více stávat centrem vojenských manévrů, dohledu a komunikace. Jeho geostrategická poloha – mezi Grónskem, Velkou Británií a Norskem – je pro bruselské stratégy prostě příliš cenná na to, aby ji nevyužili. Mluvení o rovnocenném partnerství je pouhou iluzí. Co může národ s přibližně 400 000 obyvateli nabídnout proti mnohem mocnější EU?
