Na historickém setkání 12 zemí oznámilo sankce proti Izraeli a obnovení právních kroků k ukončení genocidy v Gaze
Zástupci Bolívie, Kuby, Indonésie, Iráku, Libye, Malajsie, Namibie, Nikaraguy, Ománu a Jihoafrické republiky na setkání v Bogotě v Kolumbii oznámili sankce proti Izraeli s cílem omezit tok zbraní usnadňujících genocidu a válečné zločiny v Gaze.
Mluvit o Palestině znamená mluvit o odporu v srdci hrůzy. Tak to shrnula na mimořádné konferenci v Bogotě v Kolumbii Francesca Albaneseová, zvláštní zpravodajka OSN pro situaci v oblasti lidských práv na okupovaných palestinských územích. Tatáž Albánka, která v současné době čelí sankcím uvaleným vládou USA za to, že podle ní pronesla antisemitské výroky poté, co opakovaně odsoudila brutality spáchané Izraelem na palestinském lidu.
Navzdory těmto obviněním Albanese ve svých odsouzeních neochvějně trvá. Několikrát zopakovala, že nesmíme dovolit, aby nás tyto činy odváděly od toho, na čem skutečně záleží: genocidy, která se v posledních dvaceti měsících stupňuje proti obyvatelům Gazy, a masivního porušování lidských práv, k němuž dochází po celé Palestině a které si vyžádalo více než 60 000 obětí, z nichž většina jsou ženy a děti.
„Globální většina [známá také jako Globální Jih] byla hnací silou akcí proti izraelské genocidě, přičemž Jihoafrická republika a Kolumbie hrají v tomto procesu klíčovou roli,“ řekla Mondoweissovi během tiskové konference první den mimořádné konference pro Gazu , kterou svolaly vlády Kolumbie a Jihoafrické republiky. „Tyto akce vedly k vytvoření prostoru pro sankce a odpor. Na čem celou dobu trváme, je, že se k tomuto úsilí musí připojit stále více zemí.“
Haagská skupina koordinovala tuto mimořádnou konferenci, na které se sešli zástupci více než 30 států, včetně Číny, Brazílie, Španělska, Mexika, Turecka a Kataru. Skupina, původně vytvořená Kolumbií a Jihoafrickou republikou, usiluje o zavedení konkrétních sankcí proti Izraeli, které by podle kolumbijského náměstka ministra pro multilaterální záležitosti Mauricia Jaramilla Jassira měly překročit rámec diskuse a přejít k činům.
Hlavy států a jejich zástupci zdůraznili, že tyto sankce nejsou odvetnými opatřeními, ale jsou v plném souladu s mezinárodním humanitárním právem. Jsou součástí závazku mezinárodního společenství ukončit genocidu. Jednou z hlavních výzev bylo, aby se k tomuto úsilí připojilo více zemí a dodrželo svou povinnost bránit lidská práva.
Všech 30 zúčastněných států se jednomyslně shodlo, že „éra beztrestnosti musí skončit – a že musí být vymáháno mezinárodní právo“. Aby toto úsilí zahájilo, 12 států z celého světa – Bolívie, Kolumbie, Kuba, Indonésie, Irák, Libye, Malajsie, Namibie, Nikaragua, Omán, Svatý Vincenc a Grenadiny a Jihoafrická republika – se zavázalo k realizaci šesti klíčových bodů:
1. Zabránit dodávání nebo převodu zbraní, munice, vojenského paliva, souvisejícího vojenského vybavení a zboží dvojího užití do Izraele, dle potřeby, aby se zajistilo, že náš průmysl nebude přispívat nástroji k umožnění nebo usnadnění genocidy, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a dalšího porušování mezinárodního práva.
2. Zabránit tranzitu, kotvení a servisu plavidel v jakémkoli přístavu, pokud je to relevantní, v naší územní jurisdikci, a to při plném dodržování platného mezinárodního práva, včetně Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS), ve všech případech, kdy existuje jasné riziko, že plavidlo bude použito k přepravě zbraní, munice, vojenského paliva, souvisejícího vojenského vybavení a zboží dvojího užití do Izraele, aby se zajistilo, že naše teritoriální vody a přístavy nebudou sloužit jako kanály pro činnosti, které umožňují nebo usnadňují genocidu, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a další porušování mezinárodního práva.
3. Zabránit přepravě zbraní, munice, vojenského paliva, souvisejícího vojenského vybavení a zboží dvojího užití do Izraele na plavidlech plujících pod naší vlajkou a zároveň plně dodržovat platné mezinárodní právo, včetně Úmluvy OSN o mořském právu a mezinárodním právem (UNCLOS), a zajistit plnou odpovědnost, včetně odebrání vlajky, za nedodržování tohoto zákazu, neposkytovat pomoc ani podporu při udržování situace vytvořené nelegální přítomností Izraele na okupovaném palestinském území.
4. Zahájit naléhavý přezkum všech veřejných zakázek, aby se zabránilo veřejným institucím a veřejným fondům, kde je to relevantní, v podpoře nelegální okupace palestinského území Izraelem, která by mohla upevnit jeho nelegální přítomnost na tomto území, a zajistit, aby naši státní příslušníci, společnosti a subjekty pod naší jurisdikcí, jakož i naše orgány, nejednali žádným způsobem, který by znamenal uznání nebo poskytování pomoci či podpory při udržování situace vytvořené nelegální přítomností Izraele na okupovaném palestinském území.
5. Plnit naše závazky zajistit odpovědnost za nejzávažnější trestné činy podle mezinárodního práva prostřednictvím důkladného, nestranného a nezávislého vyšetřování a stíhání na národní nebo mezinárodní úrovni v souladu s naší povinností zajistit spravedlnost pro všechny oběti a předcházet budoucím trestným činům.
6. Podporovat mandáty univerzální jurisdikce, kde je to relevantní v našich právních, ústavních rámcích a soudních systémech, s cílem zajistit spravedlnost pro všechny oběti a předcházet budoucím trestným činům na okupovaném palestinském území.
Jaramillo i Zane Dangor, generální ředitel jihoafrického ministerstva mezinárodních vztahů a spolupráce, zdůraznili, že tyto akce nesmí být vnímány jako odveta, ale spíše jako součást mezinárodního úsilí o prolomení globálního mlčení, které umožnilo zvěrstva v Palestině.
Toto rozhodnutí je v souladu s obnoveným nařízením kolumbijského prezidenta Gustava Petra o zastavení veškerého vývozu uhlí z Kolumbie do Izraele: „Moje vláda byla zrazena a tato zrada mimo jiné vrhla pochybnosti na můj příkaz zastavit vývoz uhlí do Izraele. Jsme pátým největším vývozcem uhlí na světě, což znamená, že země života pomáhá zabíjet lidstvo. Kolumbijské uhlí se stále do Izraele dováží. Zakázali jsme to a přesto jsme klamem nuceni toto rozhodnutí porušovat. Nemůžeme dovolit, aby se z kolumbijského uhlí vyráběly bomby, které pomáhají Izraeli zabíjet děti.“
Ve svém závěrečném projevu Petro znovu potvrdil, že Kolumbie přeruší veškeré obchodní vztahy s Izraelem v oblasti obchodu se zbraněmi a bude i nadále podporovat právo palestinského lidu na odpor.
Legitimitu Haagské skupiny a těchto rozhodnutí podpořilo také několik multilaterálních organizací, které genocidu odsoudily. Jak uvedla výkonná tajemnice Haagské skupiny Varsha Gandikota-Nellutla: „Mezinárodní trestní soud (ICC) již genocidu jasně odsoudil. Organizace spojených národů prohlásila, že Gaza je nejhladovějším místem na Zemi. Nyní nám nechybí jasnost, ale odvaha. Potřebujeme odvahu podniknout nezbytné kroky.“
Tato slova zopakoval i palestinský ministr zahraničí Rijád Mansúr, který zdůraznil, že společně s Madridskou skupinou (koalicí více než 20 evropských a arabských zemí, které rovněž podnikají kroky proti Izraeli a vedenou Španělskem) by mohli být klíčem k prolomení izraelského obléhání hrůzy: „Toto nebude divadelní politické cvičení. Nastal čas na konkrétní a účinné kroky k zastavení zločinů a ukončení spekulací z genocidy. Porazíme tyto zločiny proti lidskosti a dáme dětem, které v Palestině stále žijí, budoucnost plnou slibů, nezávislosti a důstojnosti. Uznání Palestiny není symbolické gesto, je to konkrétní akt odporu proti koloniální expanzi.“
Po jeho prohlášení následoval prohlášení palestinsko-amerického lékaře Thaera Ahmada, který pracoval v nemocnici Nasser v Gaze a území opustil před dvěma měsíci. Ve své výpovědi uvedl, že si je jistý, že oficiální počty obětí se ani zdaleka neblíží realitě, že Gaza je v současnosti peklem na Zemi a že každý den pokračující genocidy má pro palestinské děti zničující následky: „Jak se můžeme podívat do zrcadla? Až to skončí, pokud skončí, co řekneme? ‚Promiňte, udělali jsme vše, co jsme mohli.‘ Nemohou si dovolit čekat na vágní odpovědi. Každý den přežívají genocidu. Jak tedy nyní zajistíme, aby snaha vymazat Palestince z historie neuspěla?“
Přestože dohodnuté kroky jsou významné, i zúčastněné delegace uznávají, že jejich úsilí nebude stačit. Jsou zapotřebí širší a důraznější opatření. Přesto o den dříve, stojící u pódia kolumbijského ministerstva zahraničních věcí, Francesca Albaneseová znovu potvrdila historický význam této události. Prohlásila, že by to mohl být: „Historický zlom, který konkrétními opatřeními ukončí ekonomiku založenou na genocidě, která udržovala Izrael. Na toto setkání jsem přišla s přesvědčením, že se narativ mění. Naděje musí být disciplínou, kterou si všichni zachováme.“
