Pepe Escobar: Deset ministrů obrany vstupuje do místnosti v Číně…
ŠOS může dělat to, co NATO nedokáže: zmírnit nepřátelské akce tím, že svým euroasijským členským státům a celému multipolárnímu světu poskytne „nedělitelnou bezpečnost“.
Ministři obrany všech 10 členů Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) se minulý týden setkali v Čching-tao v čínské provincii Šan-tung.
To samo o sobě je podstatou dramatu. Nejen proto, že to byla rozcvička před hlavním výročním summitem ŠOS, který se bude konat koncem tohoto roku v Tchien-ťinu s hlavami států. Ale hlavně proto, že u stejného stolu jsme měli přední členy BRICS Rusko, Čínu, Indii a Írán a také Pákistán; indického ministra obrany, který poprvé po pěti letech navštívil Čínu a po jejich poslední vážné přestřelce se setkal se svým pákistánským protějškem; a íránského ministra, který úzce konzultoval s Pekingem bezprostředně po izraelsko-íránském kabuki o příměří, které zorganizoval prezident USA.
Jako by to nebylo dost zajímavé, schůzka ŠOS v Čching-tao se konala téměř současně se summitem NATO v Haagu.
Pákistánský ministr obrany Khawaja Muhammad Asif přešel k věci a poznamenal, že na rozdíl od NATO může ŠOS „prosazovat mír v tomto regionu“. Čínský ministr obrany Dong Jun zdůraznil, že ŠOS hraje roli „stabilizační kotvy“.
Nyní roztříštěný (díky americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi) kolektivní Západ nemá tušení, o co v ŠOS jde. ŠOS je 25 let stará multilaterální organizace, založená několik měsíců před 11. zářím, která se skládá z 10 plnohodnotných členských států, dvou pozorovatelských států a 14 dialogových partnerů: téměř poloviny světové populace, od východní Evropy (Maďarsko) až po Indický oceán a Tichomoří.
ŠOS není asijským NATO – jako útočná vojenská aliance, a ani jím být nechce; spíše se, v typicky čínské formulaci, raději prohlašuje za „obří loď bezpečnosti“.
ŠOS, původně koncipovaná jako boj proti tomu, co Číňané definují jako „tři zla“ – terorismu, separatismu a extremismu – se vážně vyvinula v mechanismus hospodářské spolupráce. Například její poslední kulatý stůl na Petrohradském ekonomickém fóru před necelými dvěma týdny hostil generální tajemník ŠOS Nurlan Jermekbajev , moderoval jej zkušený prezident Ruské obchodní a průmyslové komory Sergej Katyrin a zaměřil se na výzvy spojené s vytvořením společné logistické, finanční a energetické infrastruktury ŠOS.
Tento panel , moderovaný Alexejem Gromykem, ředitelem Institutu Evropy Ruské akademie věd, a s hlavním řečníkem tajemníkem Svazového státu (Rusko-Bělorusko) Sergejem Glazjevem, propojil ŠOS s Euroasijskou hospodářskou unií (EAEU) a diskutoval o roli, kterou bude hrát postsovětský prostor v rozvíjející se multipolární ekonomice.
ŠOS tedy dnes podporuje nejen společná protiteroristická cvičení a sdílení zpravodajských informací, ale také ekonomickou spolupráci, která je jemně přizpůsobena kulturním očekáváním různých civilizací. Je to ze své podstaty multipolární organismus.
Strategičtí partneři Rusko a Čína se zapojují
Jádro záležitosti v Čching-tao se muselo vyvíjet kolem toho, co lze nazvat Primakovovým trojúhelníkem – odkazu na bývalého ruského premiéra Jevgenije Primakova , který si představoval postsovětskou, autonomní ruskou mocnost v novém multipolárním řádu. Dnes vidíme tuto předvídavost v „RIC“ složené z Ruska, Íránu a Číny, nikoli z Indie : Tyto tři nezávislé civilizační státy jsou v současné době třemi hlavními aktéry, kteří prosazují komplexní proces euroasijské integrace.
Ruský ministr obrany Andrej Bělousov se soukromě setkal s čínským ministrem obrany Dong Junem a také s íránským ministrem obrany Azízem Nazirzádem. U stolu ŠOS Bělousov nešetřil slovy.
Řekl, že útoky USA a Izraele na Írán porušují Chartu OSN a mezinárodní právo; potvrdil, že Moskva navrhla zprostředkovat deeskalaci; a znovu zdůraznil, že „role mezinárodních institucí určených k zajištění globální stability klesla na nepřijatelnou úroveň“.
Belousov také zdůraznil největší problém všech 10 ministrů: že se „teroristické ideologie“ a „tranzit militantů“ nadále šíří ze západní Asie do Afghánistánu.
V otázce Ukrajiny byl Bělousov celkem předvídatelný; Rusko neustále postupuje a Kyjev se uchyluje k „teroristické taktice“, když uvažuje o zkáze. Žádný z hráčů u stolu ŠOS by si ani nesnil o tom, že by mu odporoval.
Takže, kde se uprostřed veškerého toho dění nacházela Indie? No, zdokonalovala svůj nákupní seznam. Ministr obrany Rajnath Singh osobně požádal Belousova o naléhavou modernizaci Su-30MKI a mnohem rychlejší dodání zbývajících systémů S-400 Triumf. Tyto dodávky jsou součástí tučné dohody v hodnotě 5,43 miliardy dolarů; tři kusy byly dodány a další dva dorazí začátkem roku 2026.
Tyto systémy S-400 sehrály klíčovou roli během operace Sindoor – indické miniválky proti Pákistánu.
Bezprostředně po Trumpově izraelsko-íránském „příměří“ v kabuki oslovil Teherán Peking s žádostí o prozkoumání možností nákupu značné várky (nejméně 40) čínských stíhaček J-10CE (exportní verze J-10C). Tato jednání mimochodem probíhají již nejméně 10 let.
Z íránského hlediska by J-10C mohl být z hlediska nízkých nákladů a dostupnosti lepší volbou než ruské MiG-35 a Su-35E (exportní verze Su-35S). Je však důležité si uvědomit, že Su-35 a J-10C představují dvě různé třídy proudových stíhaček. Nic nebrání íránským Islámským revolučním gardám (IRGC) v nákupu obou – jedná se o případ vzájemně propojených strategických partnerství.
Diplomatické zdroje potvrzují, že Írán již má Su-35. Není jasné kolik, ale určitě více než dva. Rusko je více než připraveno prodat až dvě letky. Každá letka by měla 12, takže celkem 24 stíhaček.
V Moskvě panuje shoda, že Írán zintenzivní simultánní nákupy špičkových ruských a čínských stíhaček. A jistě i systémů protivzdušné obrany, jako jsou ruské systémy S-400. Drama, které se odehrálo v posledních dvou týdnech, jde daleko za hranice umělé a povrchní debaty o tom, zda Teheránu chyběla pomoc od jeho blízkých, strategických rusko-čínských spojenců.
I když IRGC po bolestných lekcích dvanáctidenní války s Izraelem tyto stíhačky chce, ze všeho nejvíc potřebuje doladit svůj vnitřní kontrarozvědný a povstalecký aparát. Írán si nese značnou část trestu za domácí sabotéry, kteří odpalovali drony, nastražovali bomby a sledovali cenné cíle, aby je zavraždili.
Chceme válku proti Rusku a Číně
Nyní porovnejte všechny tyto eurasijské interakce v Čching-tao s tím, co se stalo v Haagu. V podstatě se Evropská unie (EU) poté, co ji vydíral otřesný generální tajemník NATO Mark „Hello Daddy“ Rutte, rozhodla vyčlenit ohromujících 650 miliard eur (přibližně 695,5 miliard dolarů), které nepotřebuje, na nákup amerických zbraní k vyhlášení války Rusku – a později i Číně.
To nás přivádí k pětiprocentnímu kabuki. Aby každý člen NATO utratil pět procent na ofenzívu , jehož kombinovaný dluh již přesahuje 80 procent HDP, musel by téměř ztrojnásobit 325 miliard eur (přibližně 381,2 miliardy dolarů), které v roce 2024 utratil za zbraně, a dosáhnout tak téměř jednoho bilionu eur.
Občané EU s rozumem si to snadno spočítá: Dojde k nepřetržité orgii „škrtů v nákladech“, zvyšování daní a mizení sociálních dávek na financování zbraní. A krádež ruských aktiv v hodnotě 300 miliard eur (přibližně 351,75 dolarů) nepomůže, protože to nepokryje ani roční nárůst.
Všichni ministři u stolu ŠOS v Čching-tao věděli, že NATO je ve válce s Ruskem, a Čína se ani nekvalifikuje jako mizerná skica Montyho Pythona. Rusko už má 13 000 raket a toto číslo stále roste a brzy bude schopno vyrobit až 300 hypersonických raket Orešnik ročně – více než dost na to, aby paralyzovalo každý jednotlivý přístav a letiště v Evropě.
Bylo docela zajímavé sledovat, jak ruský prezident Vladimir Putin bezprostředně navazuje na to, co se projednávalo na zasedání ŠOS v Čching-tao. To je odkaz na fórum Euroasijské hospodářské unie (EAEU) v Minsku, na kterém Putin řekl: „Naštěstí se situace na Blízkém východě stabilizuje. Dlouholetý konflikt mezi Izraelem a Íránem je, díky Boží milosti, nyní za námi.“
Nebo možná ne, pokud se dá soudit podle prohlášení izraelských představitelů . Pro ruského prezidenta je však vždy nejdůležitější geoekonomie. Na fóru Putin zdůraznil preferenční dohody EAEU s Vietnamem, Singapurem a Srbskem a také blížící se dohodu se SAE a řekl: „Vzájemně prospěšné vztahy se zeměmi Eurasie, Afriky a Latinské Ameriky se aktivně rozvíjejí.“ Nemluvě o další spolupráci s BRICS, Společenstvím nezávislých států (SNS), ASEAN, Africkou unií a samozřejmě ŠOS.
A právě když ministři opouštěli Čching-tao, bylo to oficiálně potvrzeno: Írán se zbavil amerického systému GPS ve prospěch čínské společnosti Beidou. To je ale ostrý a odvážný tah na šachovnici technologické války. Další krok: uchvátit všechny ty Su-35 a JC-10CE.
