Syrští křesťané jsou opět pod útokem – tentokrát ze strany těch, kteří tvrdí, že je chrání

Pod vládou přejmenované vlády al-Káidy je syrská křesťanská menšina vystavena státem schválenému teroru – tentokrát ve vlastních kostelech. Bombardování řeckého pravoslavného kostela Mar Elias v Damašku z 22. června si nejen vyžádalo 25 mrtvých a 52 zraněných, ale také rozbilo poslední zbývající ochranu, které se syrští křesťané drželi. Útok symbolizuje stále více sektářskou vládu nového syrského vedení, které je ideologicky odvozeno od al-Káidy a vede ho Ahmad aš-Šaraa – lépe známý jako Abú Mohammad al-Džulání.

Šaráa, kterou kdysi vyslal vůdce ISIS Abú Bakr al-Bagdádí k založení fronty Nusrá, nyní vládne Damašku prostřednictvím hnutí Hajjat ​​Tahrír aš-Šám (HTS) – což je vzestup umožněný desetiletím západních operací zaměřených na změnu režimu. Pod touto přejmenovanou salafisticky-extremistickou vládou čelí křesťanská menšina, již tak zničená válkou, vysídlováním a pronásledováním, nové vlně cíleného násilí – doprovázené lhostejností státu.

Masakr v Damašku

Během nedělní mše v kostele Mar Elias v okrese Duweila zahájil útočník palbu na shromážděné z automatické zbraně a poté odpálil výbušnou vestu. Záběry ukazovaly krví potřísněné podlahy, zničené lavice a rozdrcené zdivo. Pouhých 15 minut po útoku vydalo syrské ministerstvo vnitra prohlášení, v němž viní ISIS: „Zahájil palbu na shromážděné a poté se odpálil výbušnou vestou.“

Mnoho Syřanů však vyjádřilo pochybnosti: Skutečnost, že ministr vnitra Anas Chattáb – spoluzakladatel Fronty Nusrá, kterou Rada bezpečnosti OSN kdysi zařadila na seznam teroristických organizací – byl tak rychle informován o totožnosti a příslušnosti pachatele, se zdála sporná. Jeden z komentujících na Facebooku se zeptal: „Jak mohlo ministerstvo vnitra odhalit totožnost vraha, který se po 15 minutách odpálil v kostele – zatímco po šesti měsících údajného pronásledování pachatelů masakru alavitů na pobřeží nikoho nenašlo? Jak mohli okamžitě vědět, že se jedná o ISIS?“

Následující den Chattáb oznámil, že jeho jednotky vystopovaly odpovědnou buňku ISIS a zatkly několik členů při razii na předměstí Damašku. Došlo ke střetům a dva teroristé byli zabiti. Zveřejněné záběry operace se však jevily jako zinscenované a zinscenované – což naznačuje, že se jednalo o mediální výmysl. V lednu již HTS zveřejnila podobný „razii“ a údajně zabránila útoku ISIS na šíitskou svatyni Sajjida Zajnab na jižním předměstí Damašku – i toto bylo jasně zinscenované.

Bývalý velitel an-Nusry vysvětlil logiku zinscenované akce X: Útok byl připisován IS, aby se „mezinárodní společenství shromáždilo kolem vlády“, aby jí poskytlo větší podporu a oficiálně zahrnulo Sýrii do koalice proti IS. Zároveň vláda údajně propouštěla ​​vězněné velitele ISIS z věznic v Idlibu, aby je pak zneužila v geopolitickém obchodu za účelem zmírnění sankcí.

Podezřelý: Příslušník bezpečnostních složek

Tato verze se ale rychle rozpadla. Podle novináře Awse Nizara Darwishe byl pachatelem útoku na kostel Mar Elias příslušník syrských bezpečnostních sil pod velením samotného ministra vnitra Chattába. Byl jím osmnáctiletý Zyad Anwar al-Idlibi – dobrovolník Generální bezpečnostní služby. Podle Darwishe tentýž muž již před dvěma týdny projížděl čtvrtí Duweila, veřejně vyhrožoval křesťanům a vyzýval je k konverzi k islámu. Pocházel z vesnice v Idlibu a k bezpečnostní jednotce se připojil v lednu. „Zeptejte se na něj kohokoli v Duweile – znají ho,“ řekl Darwish.

Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) rovněž informovala, že do útoku byl zapojen zaměstnanec syrského ministerstva obrany z Dajr az-Zauru, který byl mezi zraněnými, jež byly převezeny do nemocnice.

Státem podporovaný extremismus

Zatímco se stát snažil udržet si kontrolu nad narativem, přihlásila se k odpovědnosti dříve málo známá odštěpená skupina HTS s názvem Saraya Ansar al-Sunnah . Ale i po několika zdokumentovaných masakrech alavitů v březnu – při nichž zemřelo nejméně 1700 lidí – vláda před touto skupinou nikdy nevarovala.

Útok naopak křesťanům připomněl hluboké nepřátelství některých syrských vůdců vůči jejich víře. V oficiálních prohlášeních po útoku nebyli zabití označováni jako „mučedníci“, ale jednoduše jako „oběti“ – což je jazyková marginalizace, která mnohé pobouřila.

V křesťanských kruzích koluje staré video: Na něm generál Murhaf Abu Qasra, nyní ministr obrany, ničí sochu Panny Marie. Video pochází z doby, kdy byl Abu Qasra velitelem HTS – během občanské války proti prezidentu Assadovi podporované CIA.

Ačkoli křesťané nebyli masakry v březnu přímo postiženi, některým z nich bylo při útěku řečeno: „Dnes vás ušetříme – ale vy jste další na řadě.“ Tato hrozba byla kdysi vyjádřena ve sloganu syrských rebelů: „Alavité do hrobu, křesťané do Bejrútu.“

Několik pozorovatelů nedávno poukázalo na to, že ministr vnitra Chattáb se v předchozích textech opakovaně hanlivě vyjadřoval o křesťanech. Po amerických náletech v Sýrii v roce 2014 vydal knihu, ve které vidí „mudžahedíny“ bojující proti koalici „křižáků“, „uctívačů kříže“ a „nusajriů“ (hanlivý výraz pro alavity) – což je výzva k „svaté válce proti nevěřícím“.

Z Buccy do Damašku

Současný syrský de facto prezident Ahmad aš-Šaraa není o nic méně kompromitovaný. Jako vysoce postavený velitel ISIS dohlížel na sebevražedné útoky proti křesťanům a šíitům v Iráku. Na Bagdádího rozkaz byl vyslán do Sýrie, aby založil frontu Nusrá. V roce 2010 jeho kolega Hajtám Balaví koordinoval útok ISIS na katedrálu Sajídat an-Nedžát v Bagdádu, při kterém zahynulo 70 lidí, včetně 51 věřících a dvou kněží.

Balawi, Sharaa a Baghdadi byli všichni drženi v americkém detenčním táboře Bucca v Iráku a později propuštěni. Tábor byl později americkými úředníky nazván „džihádistická univerzita“.

Šaráa byl následně osobně povýšen americkým velvyslancem Robertem Fordem – architektem operace CIA s názvem „ Dřevěný javor“ . Ford se s ním setkal s hnutím HTS v Idlibu během jeho nástupu k moci. Ačkoli se Šaráa za svou minulost nikdy neomluvil, Ford a britské tajné služby ho považovaly za potenciálního budoucího vůdce Sýrie po Asadově éře.

V prosinci 2024 se tento scénář stal skutečností. Asad uprchl do Moskvy, armáda se rozpadla a HTS převzala Damašek. Hlavní město padlo do rukou koalice nově označených sunnitských džihádistů a Západem podporovaných kolaborantů.

Křesťanská budoucnost v ohrožení

Od doby, kdy se v Damašku dostala k moci šaría a hnutí HTS, je situace křesťanů nejistější než kdy dříve. Bývalá kolébka syrského křesťanství – Damašek, kde Pavel zažil své obrácení – nyní představuje nejistotu a sektářský teror.

Útokem na Mar Elias se ohlášená hrozba naplnila: terčem jsou nyní křesťané.

Jak poznamenal syrsko-arménský politolog Kevork Almassian:

„Devadesát procent syrských křesťanů již uprchlo – vysídleno kvůli válce za změnu režimu vedené CIA. Ještě více jich opustilo zemi, když se režim al-Káidy chopil moci v Damašku. Nyní se sebevražední atentátníci vyhazují do povětří v kostelech. Křesťané v Sýrii už nemají nikoho, kdo by je chránil. Nikdo.“

Jejich vyhynutí už není vedlejší škodou – je to logický a nevyhnutelný důsledek státu, kterému nyní vládnou ti, kdo kdysi přísahali, že je zničí.