Pákistán se rozchází a podporuje Írán ve válce s Izraelem
Pákistán odhalil, že se izraelští operátoři dronů pokusili sabotovat pákistánská jaderná zařízení během indicko-pákistánské krize v květnu. To je hlavní důvod, proč Islámábád v izraelsko-íránské válce plně podporuje Teherán.
Přestože Islámábád oficiálním způsobem popírá, že by Íránu v jeho konfrontaci s Izraelem poskytoval vojenskou nebo materiální podporu, nedávný vývoj naznačuje dramatický posun v regionálních postojích. Pákistán a Čína dnes zřejmě úzce koordinují své kroky s Teheránem, což nabízí hmatatelné strategické výhody, zatímco Tel Aviv stupňuje své nepřátelství.
Zatímco se stahovaly válečné mraky, íránský ministr zahraničí Abbás Araghči 14. června naléhavě jednal se svým čínským protějškem Wang I. Téhož dne hovořil íránský prezident Masúd Pezeškijan s pákistánským premiérem Šehbázem Šarífem, který vyjádřil „rozhodnou solidaritu“ Islámábádu s Íránem. Dodal také, že země „v této kritické hodině pevně stojí po boku íránského lidu“.
Role Číny a Pákistánu
Bezprostředně poté se objevily zprávy o příjezdu pákistánských vojenských delegací do Teheránu uprostřed nepřátelských akcí. Ačkoli Islámábád tuto informaci rychle popřel, načasování a kontext podněcují spekulace o hlubší spolupráci. Podobně Peking údajně schválil transfer své technologie navigačního satelitního systému Beidou ( BDS ) do Íránu, což bylo formalizováno v novém dvoustranném memorandu o porozumění – modernizaci, která dramaticky zvýšila přesnost íránských raketových úderů.
Ačkoli Pákistán nadále odmítá tvrzení o dodávkách raket do Íránu, jeho postoj v posledních dnech vykresluje jiný obraz. Dne 16. června členové íránského parlamentu skandovali „Děkuji, děkuji Pákistáne“ po výroku Pezeshkiana, který chválil Pákistán za to, že stojí po boku Íránu. Tento vývoj je v rozporu s pákistánskou rétorikou o neangažovanosti a naznačuje ideologické a strategické přeskupení Islámábádu.
Teprve začátkem loňského roku Írán 16. ledna zahájil raketové a bezpilotní útoky na pákistánský region Balúčistán, zaměřené na pozice extremistické militantní skupiny Džajš al-Adl. Pákistán o dva dny později, 18. ledna, odvetil leteckými a raketovými údery na íránské provincie Sístán a Balúčistán v rámci operace s názvem Marg Bar Sarmachar. Revanše byla v konečném důsledku pozoruhodně přátelská a zdá se, že vyřešila některé kritické otázky pohraniční spolupráce mezi oběma státy.
Skutečnost, že tito bývalí protivníci – kteří se právě zapojili do přímých vojenských přestřelek – nyní přijali „rozhodnou solidaritu“, je naprosto úchvatná.
Pekingské přijetí Íránu je založeno na energetické bezpečnosti a strategické hloubce. Jeho ambiciózní iniciativa Pás a stezka (BRI) v hodnotě několika bilionů dolarů, jejímž cílem je propojit eurasijskou pevninu, závisí na stabilitě Teheránu a Islámábádu, přičemž přístavy Gvádar a Čachbahár tvoří klíčové tepny v expanzi Číny na západ.
Čína také dodává Pákistánu stíhačky J-10 a systémy protivzdušné obrany HQ-9, které sehrály klíčovou roli v mimořádné potyčce mezi Indií a Pákistánem v květnu 2025 – která se stala významným testovacím polem pro čínské zbraně. Paralelní situace panuje i v Íránu. Čína musí Írán uznat, protože je klíčovým podporovatelem čínských energetických potřeb a obchodních operací.
„Nepřítel mého přítele je můj nepřítel“ by mohlo definovat novou tripartitní logiku, která spojuje Írán, Pákistán a Čínu v odporu vůči izraelským a západním záměrům.
Koloniální ambice a jaderné červené linie
Nedávné útoky Tel Avivu na íránskou vojenskou a jadernou infrastrukturu představují novou fázi v desetiletí trvající západní strategii zaměřené na demontáž muslimských mocností odolných vůči koloniální nadvládě. Irák, Sýrie, Libye – všechny země byly destabilizovány pod podobnými záminkami. Spiknutí z roku 2001 , které zosnovaly USA, jejich evropští spojenci a Izrael, vstoupilo do své druhé fáze a nejprve se zaměřilo na Írán a následně na Pákistán.
V rozhovoru pro Channel 2 v roce 2011 izraelský premiér Benjamin Netanjahu odhalil logiku této strategie: Írán a Pákistán jsou primárními cíli této strategie zadržování, prohlásil bez obalu. „Tyto radikální režimy… představují významnou hrozbu,“ řekl a zdůraznil potřebu zabránit jim v získání jaderných zbraní.
Nedávné izraelské provokace však místo toho vyvolaly multipolární odpor vůči těmto plánům. V rozhovoru pro The Cradle Abdullah Khan z Pákistánského institutu pro studium konfliktů a bezpečnosti (PICSS) odhalil, že izraelští operátoři dronů se nedávno během indicko-pákistánské krize pokusili sabotovat pákistánská jaderná zařízení:
„Během nedávného pákistánsko-indického konfliktu byli v indických operačních sálech rozmístěni izraelští operátoři dronů a snažili se zaměřit na pákistánská jaderná zařízení. Rychlá akce Pákistánu však jejich úsilí zmařila a zabránila jim v jakékoli škodě na pákistánských jaderných aktivech.“
Obranné postavení, nebo nová osa?
Zdroj z pákistánského ministerstva zahraničí prozradil serveru The Cradle , že Islámábád tiše varoval Washington před možnou jadernou eskalací, pokud by Izrael zaútočil na Írán takovými zbraněmi.
„Pokud taková situace nastane, rozšíří se za hranice Íránu. Region vstoupí do nové, nepředvídatelné bezpečnostní fáze,“ uvádí zdroj.
Mezitím pákistánský ministr obrany Khawaja Asif způsobil rozruch štvavým příspěvkem zaměřeným na exilového íránského krále Rezu Pahlavího, syna svrženého íránského šáha. V reakci na Pahlavího rozhovor pro BBC Asif napsal na X:
„Pokud jsou íránští občané plní energie a motivovaní, tak by podle tebe měli ukázat trochu koule, vrátit se, vést je a odstranit režim. Strč si peníze tam, kam máš, ty zatracená parazitická imperiální děvko.“
Bilal Khan, torontský analytik v oblasti obrany a bezpečnosti a spoluzakladatel nezávislého think-tanku Quwa Defence News & Analysis Group, pro The Cradle uvedl , že Islámábád vnímá koordinovaný tlak ze strany USA, Indie a Izraele.
„Pákistánská bezpečnostní elita vnímá, že USA a jejich režim proti šíření jaderných zbraní uvalují na Pákistán sankce, ačkoli to byla Indie, kdo jadernou otázku do jižní Asie přinesl. V Rávalpindí existuje strukturální vnímání, že USA spolu se svými spojenci Indií a Izraelem cílí na pákistánský jaderný program. Nicméně zůstává nejisté, jak se Pákistán s touto situací vypořádá. Pro řešení jakýchkoli možných izraelských akcí jsou jistě nezbytné zvýšené investice do systémů protivzdušné obrany, posílení domácích zpravodajských schopností a posílení letectva o stíhačky J-35 nové generace stealth.“
Od popírání k oslavě
Ačkoli Islámábád nenabídl žádný formální závazek k vojenské pomoci Teheránu, íránská média a parlament nyní v Pákistánu skandují s hesly „Pákistán Zindabad“.
Diplomaticky Islámábád podpořil teheránskou výzvu ke svolání zasedání Rady bezpečnosti OSN o izraelské agresi a výslovně obhajoval právo Íránu na sebeobranu. Pákistán, spolu s Alžírskem, Čínou a Ruskem, sehrál klíčovou roli v posílení íránské iniciativy a vytvořil koordinovanou diplomatickou frontu signalizující hlubší sblížení v rámci euroasijského bloku. To není malé gesto od země, která byla kdysi považována za možný cíl izraelské preventivní doktríny.
Washingtonské znepokojení odhalilo, že náčelník pákistánské armády, polní maršál Asim Munir, byl tiše předvolán do velitelství amerického ústředního velení na Floridě. Jeho neúčast na klíčové národní přehlídce v Islámábádu vyvolala doma otázky. Zatímco pákistánské velvyslanectví zůstává mlčenlivé, Dawn citoval zdroje, které ve Washingtonu očekávají „nepříjemné rozhovory“.
Zda Munirova návštěva USA povede k přehodnocení nebo dalšímu upevnění vztahu Islámábádu s Teheránem a Pekingem, zůstává nejisté. Jedna věc je však jasná: Pákistán už nečeká.
