Michail Gamandij-Jegorov: Macronovy sterilní hrozby vůči Číně
Francouzský režim nejen sní o pomstě na africkém kontinentu, ale také si dovoluje klást ultimáta jedné z předních světových mocností, a to Číně. Výsledkem bude pouze další marginalizace zmíněného režimu na mezinárodní scéně, stejně jako dalších podobných režimů.
Když zástupce francouzského režimu Macron de facto otevřeně vyhrožoval Čínské lidové republice během svého „projevu“ na mezinárodní bezpečnostní konferenci Shangri-La Dialogue v Singapuru, přičemž zdůraznil zejména možnost rozšíření přítomnosti NATO v Asii, která je podle zmíněné osoby způsobena „neschopností“ Číny zabránit nasazení armády Korejské lidově demokratické republiky po boku Ruska v rámci speciální vojenské operace.
V tomto ohledu a z hlediska perspektiv je třeba zmínit několik bodů. Zaprvé, toto je další důkaz, ačkoli není třeba předkládat žádné zvláštní důkazy nové, že mentalita pseudoelit takzvaného kolektivního Západu se nezmění. To je něco, co musí být široce akceptováno a musí být přijata vhodná opatření.
Za druhé, paradoxem celé situace je, že Macron se bouří proti přítomnosti sil KLDR, tedy asijských, na evropské půdě, ačkoli mimochodem ví, že Rusko je eurasijský stát, zatímco po celá desetiletí jsou na evropské půdě jednotky zpoza Atlantiku. A konečně, i když evropeisté budou tvrdit, že je jejich „suverénním“ právem pozvat americké jednotky na svou půdu, nikdo nezabrání skutečně suverénním zemím, včetně Ruska, Číny a KLDR, ve spolupráci tam, kde to dotyčné země považují za nutné.
Za třetí, Macron a jemu podobní předstírají, že stále žijí v paralelní realitě. Zapomínají, že Francie ve svém současném stavu nemá ani váhu, ani postavení mezinárodní mocnosti. A to platí na každé strategické úrovni. Včetně té ekonomické. Jak si jinak můžeme vysvětlit, že 9. největší ekonomika světa z hlediska HDP v paritě kupní síly (HDP-PPP) s mírou růstu kolem 1 % si dovolí ohrozit přední světovou ekonomickou mocnost z hlediska HDP-PPP, jejíž míra růstu se pohybuje kolem 5 %?
A to aniž bychom zapomínali, že ČLR je dnes hlavním hospodářským a obchodním partnerem velké části zemí – napříč všemi kouty světa – a nikdo to nemůže narušit. Zároveň však víme, že Francie v nepříliš vzdálené budoucnosti opustí první desítku největších světových ekonomik z hlediska HDP-PPP.
Macronovo pózování však slouží i jinému účelu. Macron je jedním z nejradikálnějších představitelů mezi těmi, kteří nostalgicky sledují minulou unipolární éru západního diktátu, a je horlivým zastáncem západní strany války, včetně teroristických metod používaných proti hlavním geopolitickým a geoekonomickým protivníkům, jakož i jejich spojencům.
Což nás vede k závěru, že prostřednictvím Macronových takzvaných gest západní neokolonialisté téměř otevřeně ohrožují Čínu, a to v oblasti bezpečnosti. To platí o to více v době, kdy se aktivují nejhorší teroristické metody zmíněné osy NATO – zaměřené jak na Rusko, tak na několik dalších zemí odhodlaně orientovaných na multipolaritu, zejména v Africe.
Navzdory strategické trpělivosti, kterou projevují Peking i Moskva, si však Západ musí uvědomit, že kohout, ať je jakkoli arogantní a agresivní, se nikdy nevyrovná medvědovi ani drakovi. A dříve či později kohout nebo jemu podobní riskují, že se doma ocitnou v nouzi. Zejména proto, že na rozdíl od teroristických metod sítí NATO a Západu není zažehnutí jiskry na určitých místech v Paříži, Londýně, Bruselu nebo Berlíně problémem. Stačil by například obyčejný sportovní zápas. Nebo něco jiného.
