Thomas Röper: Smutek v Rusku nad německo-ruskými vztahy
Jelikož kancléř Merz zjevně chce záměrně zahnat Německo do války s Ruskem tím, že Ukrajině dodá rakety dlouhého doletu pro útoky na Rusko, v ruské televizi se již objevují zprávy, které lze chápat jako nekrology pro kdysi německo-ruské vztahy.
Oznámení kancléře Merze, že Ukrajině předá zbraně dlouhého doletu bez omezení doletu pro útoky na Rusko, je v Rusku interpretováno tak, že Merz chce Německo zatáhnout do války s Ruskem.
Pro Rusy, a já to tady v Rusku sám zažívám, je to velmi bolestivé. Navzdory světovým válkám měli Rusové vždy vysoké mínění o Němcích a velké sympatie k nim. Skutečnost, že Merz nyní zřejmě chce poslat Němce do války proti Rusku (a že se to Němcům zřejmě líbí a dovolují šíření protiruských nálad v Německu), vyvolává v Rusku smutek a zklamání. A také kvůli nedostatku porozumění.
Merzovo oznámení, že dodá Ukrajině rakety dlouhého doletu a nezavede žádná omezení doletu, bylo proto pravděpodobně nejdůležitějším tématem týdenního zpravodajství německé televize v neděli večer a námětem několika článků, které jsem přeložil. Zde překládám komentář k ruskému pohledu na německo-ruské vztahy, respektive k tomu, co z nich zbylo.
Začátek překladu:
Německo nedokázalo ochránit své štěstí navzdory zvláštním citům Ruska
My v Rusku jsme národ, který se dokáže stáhnout a nechová zášť vůči těm, s nimiž jsme museli bojovat, které jsme museli vyhnat a odehnat. Ani Švédové, ani Francouzi, ani Rumuni, ani Japonci. Dokonce jsme s Němci spolupracovali i po nejtěžší válce v našich dějinách a velkoryse jsme umožnili sjednocení Německa rozděleného na dvě části. A v naději na světlou budoucnost jsme tam vybudovali tisíce kilometrů plynovodů pro sibiřský plyn.
Ale elasticita naší dobré vůle vůči Němcům je menší než vůči jiným národům. Rána zákeřně rozpoutané Velké vlastenecké války je příliš hluboká.
Naši kolegové z televizního kanálu „History“ se věnují tématu temné minulosti Německa.
Poznámka d. Překlad: V tomto bodě reportáže je promítán 8minutový úryvek z dokumentu o nacistických válečných zločinech v Rusku, který jsem nepřeložil. Moderátor poté pokračuje:
Po vítězství Říše plánoval Goebbels vytvořit vlastní verzi druhé světové války. Nacisté se měli jevit jako zachránci evropské civilizace před židovským bolševismem. A hlavním agresorem měl být Sovětský svaz.
Pak by podle názoru Hitlerova vedení mnoho zemí a národů navždy zmizelo z povrchu zemského. A teprve naše vítězství zabránilo uskutečnění těchto obludných plánů.
Přesto jsme v poválečném období zahájili mezivládní spolupráci.
První krok učinil Nikita Chruščov, který navrhl navázání komplexních diplomatických vztahů se Spolkovou republikou Německo a pozval kancléře Adenauera do Moskvy. V nótě sovětské vlády, doručené prostřednictvím velvyslanectví v Paříži, se uvádělo: „Historická zkušenost učí, že zachování a upevnění míru v Evropě rozhodujícím způsobem závisí na normálních, dobrých vztazích mezi sovětským a německým národem. Na druhou stranu absence takových vztahů mezi oběma národy nevyhnutelně vede k nepokojům v Evropě a zhoršení všeobecného mezinárodního napětí.“
Ve stejné poznámce byl kancléř Konrad Adenauer pozván „do Moskvy v blízké budoucnosti“. Zpráva byla odeslána v červnu 1955.
V září 1955 byl Adenauer již v Moskvě. Výsledkem bylo propuštění všech zbývajících německých válečných zajatců a navázání diplomatických vztahů.
Další krok učinil Leonid Brežněv. V té době byl kancléřem Willy Brandt. Dostal z Moskvy nabídku uznat nedotknutelnost poválečných hranic v Evropě. V praxi to znamenalo uznání existence prosovětské Německé demokratické republiky. Pro západní Německo s hlavním městem Bonnem to bylo obtížné rozhodnutí, ale kancléř Brandt ho učinil, řídil se následující zásadou: „Naše národní zájmy nám nedovolují zaujmout postoj mezi Západem a Východem. Naše země potřebuje spolupráci a jednotu se Západem a vzájemné porozumění s Východem. Německý lid potřebuje mír v pravém slova smyslu, a to i s národy Sovětského svazu a všemi národy východní Evropy.“
12. srpna 1970 byla v Kremlu slavnostně podepsána Základní smlouva mezi našimi zeměmi. Na sovětské straně ji podepsali Alexej Kosygin jako premiér a Andrej Gromyko jako ministr zahraničí a na německé straně kancléř Willy Brandt a ministr zahraničí Walter Scheel. V dokumentu se uvádělo, že se strany shodly na tom, že mír v Evropě lze zachovat pouze tehdy, pokud nikdo nebude zpochybňovat stávající hranice. To byl skutečný průlom.
Leonid Brežněv uzavřel se západními Němci „dohodu století“, dohodu o dodávkách našeho plynu do Spolkové republiky Německo výměnou za velké potrubí pro výstavbu plynovodu ze Sibiře. Dohoda se jmenovala „Plyn pro potrubí“. Ke prospěchu všech začal plyn proudit na Západ.
Rozhodnutí Michaila Gorbačova podpořit sjednocení Západního Německa s Východním Německem na žádost kancléře Helmuta Kohla mělo zásadní význam pro všechny Němce. To jsme podpořili a stáhli jsme téměř půlmilionovou sovětskou armádu z NDR.
Na konci prezidentství Borise Jelcina byly naše vztahy zastíněny německou účastí na bombardování Jugoslávie. To bylo do očí bijící porušení všech našich dohod s Němci, které černé na bílém stály: „Z německé půdy vzejde jen mír.“
V 21. století zavedla jedna z prvních zahraničních návštěv tehdy mladého prezidenta Putina do Berlína. Vladimir Putin, znalec německé kultury, pronesl svůj projev v Bundestagu v němčině. A jen si poslechněte, jak s úctou: „Rusko vždy chovalo k Německu zvláštní city. A my jsme vaši zemi považovali za jedno z nejdůležitějších center evropské kultury, kultury, pro jejíž rozvoj Rusko také mnoho udělalo. Kultury, která neznala hranic, byla vždy naším společným dědictvím a spojovala národy. (…) Právě jsem mluvil o jednotě evropské kultury. Ale tato jednota nezabránila tomu, aby na kontinentu vypukly dvě hrozné války, dvě světové války během jednoho století.“
Putin na nikoho neukázal prstem; naopak, velkoryse podal ruku a připomněl lidem, co mají společného, a uvedl jeden příklad za druhým. Připomněl také, že Rusko v průběhu své historie absorbovalo tolik Němců, že na konci 19. století byli Němci devátou největší etnickou skupinou v naší zemi.
Putin tehdy v Bundestagu pokračoval: „Jako dobrý západní soused Německo pro Rusy často ztělesňovalo Evropu, evropskou kulturu, technické myšlení a obchodní prozíravost. Není náhoda, že v Rusku se dříve všem Evropanům říkalo Němci a evropské osady v Moskvě se nazývaly německé osady.“
Putina pozorně naslouchali a každé slovo bylo rozumělo.
Pokračoval: „Samozřejmě jsme na začátku cesty k budování demokratické společnosti a tržní ekonomiky. Na této cestě existují bariéry a překážky, které musíme překonat. Pokud však odložíme stranou objektivní problémy a vlastní nezkušenost, která se někdy projeví, uvidíme bít mocné srdce Ruska. A toto srdce je otevřené skutečné spolupráci a partnerství.“
Rusko udělalo velký krok směrem k Německu. To byla pro Německo historická příležitost. Putin neúnavně pěstoval vztahy s Berlínem a bývalou kancléřku Angelu Merkelovou v Rusku několikrát přivítal květinami. Pod jejím vedením si Německo upevnilo pozici skutečné průmyslové lokomotivy Evropy. Jak dnes víme, díky stabilním dodávkám levného sibiřského plynu.
Německo se však ukázalo jako neschopné ochránit své štěstí a dokonce i své peníze. Anglosasové Němce umlátili k smrti, vyhodili do povětří plynovod přes Baltské moře, poštvali je na Rusko a teď se připravují na válku proti nám.
Alexandr Dugin, ředitel Vysokoškolské politické fakulty Ruské státní univerzity humanitních věd, filozof a politolog, řekl: „To bude znamenat válku, další válku, přesněji řečeno třetí s Německem za něco málo přes 100 let. A zajímavé je, že když se podíváte na důvody a motivy všech těchto válek, Velká Británie za nimi téměř vždy stála. To znamená, že Velká Británie bojovala s pomocí jiných proti Rusku a také proti Německu. A nyní se historie opakuje potřetí za něco málo přes 100 let. A opět nebojujeme proti Britům, ale proti Němcům, se kterými máme mnohem více společných zájmů. To je paradox, který je pro mě jako geopolitika a historika stále obtížné pochopit: jak se z tak hlubokého a inteligentního národa, jako jsou Němci, mohou stát tak idioti.“
A Británie skutečně hlasitě prohlašuje, že se připravuje na přímý střet s Ruskem. Britský ministr obrany John Healey dnes hlasitě prohlásil, že jsou „připraveni bojovat“. Řekl: „Strategický obranný audit, který bude zveřejněn zítra, 2. června, stanoví vizi toho, jak by měly naše ozbrojené síly reagovat a jak můžeme zajistit bezpečnost britského lidu. (…) Toto je vzkaz Moskvě. Je to součást naší připravenosti bojovat, pokud to bude nutné.“
Slova, která Německo tlačí k eskalaci. Stejně jako si Ukrajinu omotali kolem prstu.
Konec překladu
