Panika v Berlíně a Bruselu? Sankce proti novinářům Röperovi a Lippovi ukazují zoufalství v EU
Skutečnost, že EU nyní poprvé uvalila sankce na novináře ze země EU, kteří kritizují vládu, ukazuje, jak velké zoufalství a panika musí být v Berlíně a Bruselu.
EU a její členské státy mají ročně rozpočet ve výši miliard eur, z něhož financují svá státní média, jako je BBC nebo Deutsche Welle, nebo „veřejnoprávní“ (tj. také státní) média, jako je ARD a ZDF. Přesto jsme v posledních letech zaznamenali výrazný pokles důvěry lidí v tato média a politiku evropských vlád, které tato média podporují svými miliardovými rozpočty.
Proto mou první reakcí na zprávu, že na mě EU uvalí sankce, byl srdečný smích. Proč?
Důvodem je, že je prostě vtipné, jak jediný blogger, který sedí ve své kuchyni a píše články a občas se objevuje ve streamech na YouTube, kde kritizuje vládu a média za jejich politiku a reportáže, děsí úřady (omlouvám se, slovo m/ž/d samozřejmě chybí) natolik, že jim nezbývá nic jiného, než na něj uvalit sankce.
Jak velké musí být zoufalství (nebo strach či panika) v Bruselu a také v Berlíně, pokud se cítí nuceni přijmout taková opatření? Nemělo by jim být jedno, co si malý bloger píše ve své kuchyni? Malý bloger, jehož stránka má několik milionů zhlédnutí měsíčně, zatímco mainstreamová média jako Der Spiegel mají více než sto milionů zhlédnutí měsíčně.
EU mě obviňuje z aktivit „zaměřených na destabilizaci sousedních zemí a EU“.
Promiň, co? Jak může malý bloger píšící v němčině destabilizovat celou EU a její sousední země?
Nebo jinak řečeno: Pokud vás dokáže destabilizovat malý blogger píšící ve své kuchyni, pak se váš systém nezdá být příliš stabilní – navzdory vašim miliardovým mediálním rozpočtům na podporu vaší politiky.
To mě nezastaví. Ano, utrpím finanční ztráty, ale nějak se s nimi vyrovnám. Jsem tvrdohlavý pes, a proto mou druhou reakcí na sankce bylo jednoznačné „teď víc než kdy jindy!“.
Chci systém v Německu a Evropě s větší demokracií. Lidé by měli mít možnost přímo rozhodovat o daných otázkách v referendech, zatímco dnes si mohou vybrat, kdo za ně rozhoduje, pouze každé čtyři roky a nemají k daným otázkám žádné slovo. To je nedemokratické – a já chci více demokracie!
A přesně z toho se tito pánové (m/ž/d) zdají být tak vyděšení, že své kritiky sankčně postihují v rozporu se všemi zákony, místo aby se pustili do diskuse.
Pokud to není přesvědčivá motivace k pokračování, co je pak motivací?
