Melina Deymannová: Podání ruky s válečným zločincem
Volker Beck (Zelení) je šťastný jako příslovečné prase, které se dokáže válet v bahně. Pro prezidenta Německo-izraelské společnosti, sionistu a obhájce izraelských válečných zločinů, se věci nemohly vyvíjet lépe, přestože jeho strana již není součástí vlády. Federální vláda pod vedením kancléře, kterému v prvním kole hlasování (Friedrich Merz, CDU) nevyjádřili důvěru ani jeho vlastní lidé, opět utužuje německý raison d’état.
Oficiální výsledky federálních voleb ještě nebyly k dispozici, když Merz již oznámil, kam směřuje jeho cesta: Během volebního večírku v Domě Konrada Adenauera telefonicky hovořil s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem – a ujistil ho, „že najdeme způsoby a prostředky, jak zajistit, aby mohl Německo navštívit a znovu odjet, aniž by byl v Německu zatčen“. Zatykač od Mezinárodního trestního soudu? Kancléři z BlackRocku na tom nezáleží.
To se odráží i v koaliční smlouvě. To obecně zahrnuje hodně represí. Pokud jde o solidaritu s Palestinou, míří především na akademiky na univerzitách a studenty. Kluby podezřelé z jednání proti zájmům státu by měly být také monitorovány a rychleji zakazovány. Financování kultury by mělo být také propojeno s pochybnou definicí antisemitismu ze strany vlády. A opět chtějí rozšířit odstavec o podněcování k nenávisti, a to včetně hrozby odebráním volebního práva. A samozřejmě je tato koalice namířena zejména proti migrantům. Například v případech „závažných trestných činů“ by měla proběhnout „běžná deportace“. Kromě „činů proti životu a zdraví“ se jedná také o protesty proti válečným zločinům Izraele, které jsou hanobeny jako antisemitismus.
Takové zesílení represí doma musí být přirozeně symbolicky podpořeno i navenek. A tak se krátce po vzniku vlády snaží spojit s pachateli genocidy. Oslavy v Berlíně připomněly 60. výročí zahájení diplomatických vztahů mezi Německem a Izraelem. Poté spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier odcestoval do Izraele společně s izraelským prezidentem Jicchakem Herzogem. Tam se také setkal s Netanjahuem, který byl hledaný k zatčení pro podezření z válečných zločinů.
Nový ministr zahraničí Johann Wadephul (CDU) již odcestoval do Izraele jako svůj druhý významný oficiální akt po absolvování únavné vzpomínkové akce z druhé světové války. Setkal se také s Netanjahuem – a podpořil válečné zločince. Úplnou blokádu Gazy – jasné porušení Ženevské úmluvy, která zakazuje používání hladu jako zbraně – ospravedlnil tvrzením, že „Hamas zneužívá humanitární pomoc a zadržuje ji lidem“. Jednoduché papouškování izraelské obrany k ospravedlnění zločinů. Ale Wadephul šel ještě dál. Na rozdíl od všech mezinárodních zjištění ministr zahraničí CDU tvrdí, že je „absolutně jasné“, že Izrael „nelze obvinit z porušování mezinárodního práva“. Tím prokázal ještě větší znalost mezinárodního práva než jeho předchůdce.
Ale co záleží na mezinárodním právu, když si člověk může prosazovat své geopolitické zájmy v zahraničí a zintenzivňovat represe doma – a zároveň si zajistit zisky pro zbrojní společnosti prostřednictvím dodávek zbraní?
Volker Beck je alespoň šťastný. Dokonce mu bylo dovoleno nastoupit do Steinmeierova letadla, aby si potřásl rukou se skutečným válečným zločincem.
A koaliční partner? Rozhodně neudělá nic pro zachování demokratických práv v této zemi. Ne nadarmo předseda SPD Lars Klingbeil oznámil, že z volebního výsledku 16,4 procenta je třeba si vzít ponaučení. Jeho odpověď nezní, že se SPD „posouvá ještě více doleva“. To opravdu nikdo nečekal.
