AfD v centru pozornosti Spolkového úřadu pro ochranu ústavy
Protiústavní proces
Zcela nečekaně se koaliční partneři z CDU/CSU a SPD ocitli v konfrontaci s bývalým ministrem zdravotnictví Jensem Spahnem, členem výkonného výboru CDU. Ačkoli CDU vydala rezoluci, v níž prohlásila AfD za neslučitelnou, v rozhovoru pro deník Bild 11. dubna požadoval , aby s AfD bylo v parlamentu zacházeno „jako s každou jinou opoziční stranou“. Mohlo to být – nyní pravděpodobně marné – opuštění „ochranné zdi“ proti AfD.
Ať už je postoj k AfD jakýkoli, Spahnův návrh byl rozumný a v souladu se zákonem. Na jedné straně je AfD druhou největší stranou v německém Bundestagu. Zvolilo ji 20,6 procenta oprávněných voličů, což z ní činí populární stranu, a o tom nelze polemizovat. Na druhou stranu se jedná o licencovanou stranu, která může jednat jako kterákoli jiná strana, pokud není zakázána.[1]
AfD je klasifikována jako „rozhodně pravicová extremistka“
Nová situace nastala 2. května 2025, kdy Spolkové ministerstvo vnitra vydalo následující prohlášení: „Spolkový úřad pro ochranu ústavy k dnešnímu dni klasifikuje stranu ‚Alternativa pro Německo‘ (AfD) jako jednoznačně pravicovou extremistickou z důvodu extremistického charakteru celé strany, který ignoruje lidskou důstojnost.“[2]
Tisková zpráva vydaná Federálním úřadem pro ochranu ústavy (BfV) uvádí: „Převládající chápání lidu na základě etnického původu strany je neslučitelné se základním řádem svobodné demokracie. Jeho cílem je vyloučit určité skupiny obyvatelstva z rovné účasti ve společnosti, vystavit je protiústavnímu nerovnému zacházení a tím jim přisoudit právně znehodnocený status. Konkrétně například AfD nepovažuje německé občany s migrační historií z převážně muslimských zemí za rovnocenné členy německého lidu, jak je etnicky definuje strana.“[3]
Toto obvinění je ohromujícím omylem zaměstnanců tohoto kontroverzního úřadu, jehož bývalý prezident Thomas Haldenwang mimo jiné v hostujícím článku pro Frankfurter Allgemeine Zeitung z 1. dubna 2024 napsal , že svoboda projevu „není carte blanche“. Odkázal na kategorii „delegitimizace státu“, kterou jeho úřad zavedl v roce 2021, a zaujal protiústavní názor, že Úřad pro ochranu ústavy by neměl vyšetřovat pouze trestné výroky, jako je podněcování k nenávisti, ale i projevy názoru „pod hranicí trestního práva a bez újmy na jejich zákonnosti“.
Nyní je AfD s odkazem na základní svobodný demokratický řád obviňována z protiústavního „chápání lidu založené na etnickém původu“, protože diskriminuje určité skupiny obyvatelstva. Ignoruje se, že až do reformy zákona o státní příslušnosti v roce 2000 se na německé občanství vztahoval princip původu (Jus sanguinis), tj. „právo krve“. Navíc se nerozlišuje mezi lidmi a populací, což je zásadní. Populace zahrnuje všechny osoby žijící v Německu, zatímco lidé zahrnují pouze osoby s německým občanstvím.
Rozlišování mezi občany a neobčany je proto legální a je legální, aby občanům byla udělena zvláštní práva, jako je například právo volit. Toto existuje i ve většině ostatních zemí a podle mezinárodního práva to není závadné.
Tisková zpráva pokračuje: „ Zejména pokračující agitace namířená proti uprchlíkům a migrantům podporuje šíření a prohlubování předsudků, zášti a obav vůči této skupině lidí.“ BfV zde rozlišuje mezi uprchlíky, tj. osobami bez povolení k pobytu, a migranty, tj. imigranty s povolením k pobytu nebo bez něj. Přestože se jedná o zcela odlišné imigranty, jsou mylně chápáni jako jedna skupina lidí. Ani uprchlíci, ani migranti nemají německé občanství, ale mají určitá práva, zejména pokud jsou uznáni za žadatele o azyl.
Mezi skupinou lidí jmenovaných BfV jsou nyní velmi odlišní lidé a i když to může být eticky odsouzeníhodné, v žádném případě se nejedná o trestný čin, pokud je někdo odmítá, z nichž někteří jsou nešťastní, nebo polemizuje proti zločincům, kteří vstoupili do země. Bylo by naprosto absurdní požadovat, aby uprchlíci, kteří se v Německu nacházejí nelegálně, byli bezvýhradně vítáni. Ale samozřejmě všichni němečtí občané, ať už s migrační historií nebo bez ní, mají stejná práva. Pokud jednotliví členové AfD říkají něco jiného, je to špatně a neodpovídá to stranickému programu.[4]
Německé občanství bylo v posledních letech postupně oslabováno, což vedlo ke vzniku paralelních společností, jejichž členové požívají všech občanských práv, ale někdy mají své vlastní hodnoty, například pokud jde o postavení žen. To může vést ke konfliktům ve společnosti a pokud nejsou spáchány žádné trestné činy, spadají negativní výroky pod ústavou zaručenou svobodu projevu (může to zahrnovat i výrazy jako „dívky v šátku“, „podporovaní nožíři“ nebo „další ničemníci“). Celkově vzato je hlavní argument BfV, mírně řečeno, právně nekompetentní, navíc protiústavní a zjevně založený na vládní ideologii.
Bezprostředně poté, co byla AfD klasifikována jako „jistě pravicová extremistka“, vyjádřili americký ministr zahraničí Marco Rubio a americký viceprezident James Vance k tomuto procesu extrémně kritické názory. „Německo právě dalo své tajné agentuře nové pravomoci ke sledování opozice,“ napsal Rubio na online platformě X. „Toto není demokracie – to je tyranie v přestrojení.“[5] Doporučil, aby Německo změnilo svou „smrtící politiku“ otevřených hranic, což AfD odmítá. Vance napsal: „AfD je nejpopulárnější stranou v Německu a zdaleka nejreprezentativnější stranou východního Německa. Nyní se ji byrokraté snaží zničit. Západ společně strhl Berlínskou zeď. A ta byla znovu postavena – ne Sověti ani Rusové, ale německý establishment.“[6]
Skutečnost, že takové kritické hodnocení německé politiky musí opět přijít zvenčí, je ostudou pro berlínskou politickou kastu a jí podřízená média. Ministerstvo zahraničí, v jehož čele stále stojí nevýslovná ministryně Annalena Baerbocková, nedokázalo říct nic jiného než: „Toto je demokracie… Toto rozhodnutí je výsledkem důkladného a nezávislého vyšetřování na ochranu naší ústavy a právního státu… Z naší historie jsme se poučili, že pravicový extremismus musí být zastaven.“[7] To odpovídá prohlášení Jamese Vance: Nebezpečí pro západní demokracie nepřichází zvenčí, ale zevnitř.[8]
Zákaz strany AfD?
Zřejmě krokem Spolkového úřadu pro ochranu ústavy, který již má pro AfD vážné důsledky, je příprava zákazového řízení proti straně, které někteří politici opět hlasitě požadují.[9] Místo zapojení se do politického diskurzu s myšlenkami a cíli AfD má být tato druhá nejsilnější strana v Německu, která podle statistických průzkumů dočasně předstihla CDU, eliminována.
Strana má být zřejmě předem vysušena diskriminací, zbavením základních práv, finančních prostředků a případnými profesními zákazy. Koneckonců, kdo by se ještě přidal k politické straně, kdyby se dalo očekávat, že to povede k vážným problémům se státními orgány, a dokonce i ke ztrátě obživy? To bylo demonstrováno v 70. letech 20. století na příkladu Německé komunistické strany (DKP), nástupnické organizace Komunistické strany Německa (KPD), která byla zakázána v roce 1956; upadlo to do bezvýznamnosti, takže další opatření nebyla nutná.
Ať už si o AfD myslíte cokoli, je to registrovaná strana, kterou může zakázat pouze rozhodnutí Spolkového ústavního soudu. Proces zákazu podléhá přísným pravidlům. Žádosti jsou oprávněny předkládat Spolkový sněm, Spolková rada a spolková vláda. Základem pro zákaz je článek 21 odstavec 2 Ústavy: „Strany, které svými cíli nebo chováním svých příznivců směřují k narušení nebo zrušení svobodného demokratického základního řádu nebo k ohrožení existence Spolkové republiky Německo, jsou protiústavní.“ Spolkový ústavní soud rovněž rozhoduje o vyloučení státního financování (článek 21 odst. 3 Ústavy) na základě podání žádosti.
Překážky pro zákaz strany jsou vysoké. Podle dosavadní judikatury Spolkového ústavního soudu pouhé šíření protiústavních myšlenek nestačí. „Kromě toho musí existovat aktivně bojovný, agresivní postoj vůči svobodnému demokratickému základnímu řádu, o jehož zrušení strana usiluje, a také konkrétní náznaky, že dosažení protiústavních cílů, které sleduje, se nejeví zcela beznadějně.“[10] Další podrobnosti postupu upravuje zákon o Federálním ústavním soudu.
Dokud strana není zakázána, vztahuje se stranická výsada podle článku 21 Ústavy i na „oficiální stranickou činnost funkcionářů a příznivců s využitím obecně povolených prostředků“, jak uvedl Spolkový ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 21. března 1961.[11]
Federální ústavní soud dále uvedl: „Jejich činnost je chráněna stranickou výsadou, i když je jejich strana následným rozhodnutím Federálního ústavního soudu prohlášena za protiústavní… Příznivci a funkcionáři takové strany, když propagují a prosazují cíle své strany, účastní se voleb, aktivně se zapojují do volebních kampaní, shromažďují dary, pracují ve stranickém aparátu nebo dokonce jako členové parlamentu usilují o reprezentaci svých voličů, jednají v rámci ústavně zaručené tolerance. Základní zákon akceptuje riziko spojené se založením nebo činností takové strany, dokud není prokázána její protiústavnost.“
Toto rozhodnutí, které v minulosti některé soudy z ideologických důvodů ignorovaly, se tehdy týkalo KPD, ale samozřejmě platí i pro každou jinou stranu. Pro právní posouzení registrace strany a jejích aktivit není relevantní, zda patří k pravicovému nebo levicovému spektru.[12]
Spisovatel a publicista Dr. Wolfgang Bittner je autorem řady knih, včetně „Dobytí Evropy USA“ a „Německo – zrazeno a prodané“. Jeho kniha „Nikdo by neměl hladovět, aniž by zmrzl. Věci nemohou a nezůstanou tak, jak jsou“ nedávno vyšla v nakladatelství Zeitgeist Publishing.
Zdroje a poznámky
1 Spolkový ústavní soud o tom rozhodl v rozsudku ze dne 21. března 1961: BVerfG E 12, 296, 306
2 Viz https://x.com/BMI_Bund/status/1918227042392252664 (3. května 2025)
3 Viz: www.verfassungsschutz.de/SharedDocs/pressemitteilungen/DE/2025/pressemitteilung-2025-05-02.html
4 Viz www.afd.de/grundsatzprogramm/
5 Citováno z https://x.com/SecRubio/status/1918344238468649055 (3.5.2025); viz také: www.tagesschau.de/inland/innenpolitik/afd-verfassungsschutz-rubio-100.html
6 Citováno z https://x.com/JDVance/status/1918403354922799463 (3. května 2025)
7 Tamtéž.
8 Viz www.youtube.com/watch?v=nOGr0p7PJD0&t=1598s (2. května 2025). Také Sahra Wagenknecht, www.youtube.com/watch?v=DiVbYog9Ixc (3.5.2025)
9 Viz www.tagesschau.de/inland/innenpolitik/reaktion-einstufung-afd-rechtsextrem-102.html
11 BVerfG E 12, 296, 306
12 Wolfgang Bittner s dalšími odkazy: „Nikdo by neměl hladovět, aniž by zmrzl“, Verlag zeitgeist 2024, s. 178.
