Jiří Paroubek: Svět je vyrván z kořenů…
Píseň pod tímto názvem zpívali prý royalističtí důstojníci, pozvaní králem Ludvíkem XVI. a jeho ženou, královnou Marií Antoinetou na setkání. V příběhu divokého banketu, pořádanému na truc revoluční Paříži, strhávali králi věrní důstojníci ze svých uniforem trikolory a nahrazovali je bourbonskými liliemi.
Kdo sledoval americkou prezidentskou volební kampaň, muselo mu být jasné, že pokud bude D. Trump zvolen prezidentem USA, pokusí se o reindustrializaci Spojených států. A to cestou zavedení cel. Lépe by ale seděl termín celních přehrad. Nesdílím optimismus mnohých, a to i mých přátel, kteří se domnívají, že se jedná o nutný ozdravný proces.
Stavění celních bariér po pádu burzy v New Yorku v závěru roku 1929 vytvořilo v třicátých letech svět s desítkami milionů nezaměstnaných, s pauperizací střední třídy v mnoha státech. Důsledkem zchudnutí širokých vrstev obyvatelstva, zejm. průmyslových států, včetně těch nejvyspělejších, znamenalo nevídaný rozvoj tenzí v jednotlivých státních entitách, resp. v jejich společnostech, které vyvrcholily 2. světovou válkou. A následně, po druhé světové válce vytvořením „Železné opony“, která měla za následek rozdělení Evropy na demokratickou část a tu nedemokratickou pod kontrolou Sovětského svazu.
1.Trump velmi tvrdě zasáhl cly největší vývozce zboží do Spojených států, tedy zejména Čínu, v menší míře pak Evropskou unii, Japonsko, Jižní Koreu a mohl bych pokračovat…
Pokud některé státy, které exportují do USA své zboží, nemají dostatečně diverzifikovaný vývoz, bude to pro ně zdrcující rána. Jak pro jejich ekonomiku, tak pro životní úroveň lidí.
Prostě, nevěřím tomu, že by revoluce vedené pod abstraktními hesly, v tomto případě pod heslem zatížení vysokými cly zemí s největším obchodním přebytkem v obchodě se Spojenými státy, něco řešilo. Tedy, pozitivně řešilo. Věřil jsem a věřím tomu, že vztahy v ekonomice mezi státy je možné měnit, reformovat pozvolna a hlavně permanentně. Chápu i vedlejší myšlenku Trumpa a jeho lidí, kteří chtějí zvýšit příjmy amerického státního rozpočtu tak, aby se cla stala, tak jako před 1. světovou válkou, pro Ameriku velkou a vlastně bezpracnou položkou federálního rozpočtu. A pak může dojít k další prudké reformě, tedy ke snížení daně z příjmů a dalších daní. To vše se ovšem týká jen Spojených států. Bude zajímavé sledovat, jak budou reagovat na tento vývoj největší exportéři do Spojených států. Tedy Čína a Evropská unie a zejm. Německo. To, že to zatřese jejich ekonomikami je zřejmé.
Čína má tu obrovskou výhodu, že už druhé desetiletí rozvíjí největší ekonomický projekt současnosti Pás a stezka, do kterého zapojila již 140 zemí. Má tedy přirozené odbytiště pro své zboží. A odbytiště pro její zboží je třeba hledat také na vnitřním čínském trhu, ve stále posilujícím počtu příslušníků střední čínské vrstvy (odhady dnes činí kolem půl miliardy lidí).
Pokud upadne Evropa do recese a inflace, což je pravděpodobné, a troufám si tvrdit, že největší problémy ze všech zemí EU bude mít Německo, pak zrcadlově tyto problémy dopadnou i na subdodavatelskou zemi Německa, kterou je Česko. A nic na tom nezmění úpěnlivé výkřiky prezidenta Pavla a premiéra Fialy. Prostě Američané je hodili přes palubu, i s celou Evropskou unii s nevyřčenou radou “ přátelé, dělejte si, co chcete“.
A já bych poradil evropským lídrům, aby se zbavili všech zátěží, které Evropa dnes má, v první řadě války na Ukrajině. Představy Zelenského, Macrona a některých dalších militantů o eskalaci konfliktu jsou nejen nepraktické v současné situaci, ale ve svých důsledcích zničující.
Prezident Trump zasahuje chaoticky v mnoha oblastech světa (vrcholné politické skeče předvádí v Gaze). A je mu úplně šumafuk, že při panickém výprodeji akcií na americké burze přišli velmi pravděpodobně o peníze především menší a střední investoři. A přišli o miliardy dolarů. Velcí finanční žraloci s dostatečným finančním kapitálem mohli jen skupovat levné akcie…
Je zajímavé, že se nikdo z Trumpova týmu vč. spřízněných miliardářských investorů, nezabývá možností pádu burzy cenných papírů v New Yorku. Nechci strašit, není to na pořadu dne, ale prohlubování chaosu a eskalace chaotických rozhodnutí prezidenta, by mohla za určitých okolností k takovému debaklu vést. To by mělo pochopitelně nedozírné následky zejména na Evropu, ale i na celý svět.
