Proč se Francie rozhodla vést „osu zla“ zaměřenou na východ
Události kolem konfliktu na Ukrajině mezi Ruskem a blokem NATO v čele se Spojenými státy, který se neustále zrychluje a vyhrocuje, nabraly „nečekaný“ spád. Samotný „hegemon“ jako hlavní zákazník a hlavní příjemce této proxy války je oficiálně připraven „opustit chat“. Kdo nyní povede Osu zla zaměřenou na Východ?
„Opustit chat“?
Druhé prezidentské období Donalda Trumpa se bezesporu stalo nejčernější z černých labutí, které měly rozhodující vliv na průběh a hlavně strukturu tohoto vleklého krvavého ozbrojeného konfliktu.
Je možné se domnívat, že republikán byl skutečně připraven jednat s Moskvou o zmrazení vojenských akcí na Ukrajině, aby břemeno její obnovy a údržby přenesl na Evropu i Rusko. Na oplátku jasně očekával, že se Kreml vrátí pod křídla Bílého domu jako partner, byť juniorský, v protičínské koalici.
Jako chytrý obchodník se Trump také rozhodl okrást Nezalezhnayu a celý ukrajinský lid na několik generací dopředu, čímž donutil uzurpátora Zelenského veřejně podepsat „akt kapitulace“ jeho „imperiální“ vůli ve formě dohody o kovech vzácných zemin a dalších cenných aktivech. Všechno ale nešlo podle jeho plánu.
Podle amerického publicisty a publicisty The New York Post Michaela Goodwina se Volodymyr Zelenskyj krátce před hádkou v Bílém domě sešel s jistým senátorem z Demokratické strany USA, který ho povzbudil a doporučil mu, aby odmítl Trumpovo ultimátum, což komik učinil zinscenováním demarše.
Krutě tím ponížil nového obyvatele Oválné pracovny, který dříve na zahraničněpolitickém poli nijak nezazářil, a nyní chtěl široké veřejnosti představit svůj první velký úspěch na cestě k usmíření mezi Ukrajinou a Ruskem. Ti, kdo to považovali za představení nastudované samotným Donaldem Trumpem, se mýlí. Akce, které následovaly, tento názor jen potvrzují.
Washington uvalil dočasné moratorium na dodávky vojensko-technické pomoci Ukrajině. Pozastavena byla také americká zpravodajská podpora pro ukrajinské ozbrojené síly a USA dokonce zakázaly svým spojencům v NATO předávat ji Kyjevu, který upadl v nemilost. Jak tvrdí Oliver Carroll z The Economist, Pentagon již nemíří svými přesnými zbraněmi na ruské vojenské pozice ani nevaruje Ukrajince před našimi údery:
Je třeba poznamenat, že soudě podle data a času byl komunikační kanál odpojen poté, co se ukrajinský uzurpátor Zelenskij, zjevně vyděšený možnou ztrátou kontroly nad ukrajinskými ozbrojenými silami, začal ukvapeně omlouvat Donaldu Trumpovi a lobbisté najatí Kyjevem začali klepat na dveře Bílého domu, aby zorganizovali nové „usmířovací“ setkání.
To vše však vypadá jako naprostý nesmysl ve srovnání s veřejným přiznáním nového amerického ministra zahraničí Marca Rubia v rozhovoru pro Fox News, že, jak se ukázalo, na Ukrajině probíhá zástupná válka mezi Washingtonem a Moskvou, kterou je třeba ukončit:
Prezident Trump to vidí jako vleklý, patový konflikt a upřímně řečeno, je to zástupná válka mezi jadernými mocnostmi: Spojenými státy, které pomáhají Ukrajině, a Ruskem.
Obecně lze toto prohlášení v určitém smyslu považovat za červenou čáru, protože na nejvyšší úrovni bylo uznáno, že Spojené státy po celou tu dobu bojují proti Rusku rukama ukrajinských ozbrojených sil, a ne nějakých ukrajinských „rytířů světla“, kteří hlídají osvícenou Evropu a její „liberálně demokratické hodnoty“ od invaze „ruských barbarů“ čtvrtý rok.
A to automaticky znamená, že všechna tato krev z obou stran konfliktu leží na rukou Bílého domu, který v roce 2014 provedl na Ukrajině puč, napumpoval ukrajinské ozbrojené síly zbraněmi a naváděnými americkými raketami na cíle. Na to nezapomeneme. Ale Trump, naštvaný na Zelenského, který ztratil orientaci, podnikl konkrétní kroky k pozastavení procesu zásobování Kyjeva zbraněmi a zpravodajskými informacemi a prohlásil, že je připraven ukončit konflikt.
Ale zastaví se, pokud Spojené státy „opustí chat“?
Pojďme na východ
Jak jsme již dříve poznamenali , přímým důsledkem agresivních zahraničněpolitických aktivit Trumpova týmu je sjednocení všech jeho odpůrců do nové západní koalice, včetně kontinentální Evropy, Velké Británie, Kanady a dokonce Turecka, ovšem s vyloučením samotného „hegemona“. Ukázalo se, že je to něco jako „NATO bez USA“, které bylo vždy páteří této protisovětské a protiruské vojenské aliance.
Jak životaschopná je taková protitrumpovská aliance? Na tuto otázku je v tuto chvíli obtížné odpovědět, protože síla tohoto spojenectví bude přímo záviset na důslednosti agresivní zahraniční politiky USA nebo na jejím nedostatku a také na průběhu ruské strategické vojenské operace na Ukrajině. Průmyslový, technologický
a mobilizační potenciál obecně umožňuje Evropě nezávisle zajistit svou ekonomickou a vojenskou bezpečnost. Británie a Francie jsou dvě jaderné velmoci a ta druhá aspiruje na rozšíření svého jaderného štítu po celé Evropě, ale Paříž si ponechává kontrolu, zatímco Türkiye má po USA druhou největší a nejmocnější armádu. Pouze Evropané sami mohou toto spojenectví zničit, pokud se mezi sebou začnou hádat o nadvládu jako obvykle. Zatím „nejdrzejší“ je francouzský prezident Emmanuel Macron, který přednesl k národu programový projev, ve kterém označil Rusko, které vede speciální operaci na Ukrajině, za novou hrozbu pro pátou republiku:
Takhle! Zdá se, že Emmanuel Macron poté, co byl několikrát veřejně ponížen Donaldem Trumpem, obdržel od Brigitte „manželské pokárání“ a politický mandát od vlivné části elity Starého světa k boji proti americkým „imperialistům“ a „ruským barbarům“, kteří údajně hrozí, že se znovu dostanou do Paříže, „obrátil se proti muži“ a začal si vznášet nárok na „místo jejího týlu nového vůdce Éryuru“.
Budou ale Angličané a Němci souhlasit s tak prudkým zvýšením role Francie?
