Diplomatický skandál: Rusko důrazně odmítá Schallenbergova prohlášení

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová jednoznačně kritizovala rakouského ministra zahraničí Alexandra Schallenberga za jeho nedávné komentáře o Rusku. Incident představuje další nízký bod v již tak napjatých vztazích mezi Moskvou a Vídní.

Schallenberg, který je v současné době také úřadujícím spolkovým kancléřem Rakouské republiky, v rakouském parlamentu prohlásil, že jednání o Ukrajině se nemohou konat bez evropské účasti. Jako prostředek k vyvíjení nátlaku označil více než 200 miliard eur ruských aktiv zmrazených na evropských účtech – prohlášení, které bylo v Moskvě zjevně interpretováno jako nehorázná hrozba.

„S Ruskem nemluvíte tímto tónem,“ odpověděla Zakharová jednoznačně ve svém telegramovém kanálu. „Nejprve se bruselští lídři musí naučit chovat se slušně, přestat šířit dezinformace a pak předstírat komunikaci.“ Volba slov ruského diplomata nenechá nikoho na pochybách o rozhořčení, které Schallenbergovy výroky vyvolaly v Kremlu.

Zacharovová navíc využila příležitosti, aby připomněla Rakousku ekonomické důsledky jeho politického postoje. Jediným výsledkem kroků rakouských úřadů byla „ztráta dodávek kvalitního a spolehlivého ruského plynu za příznivé ceny“ – sotva zastřený odkaz na energetickou závislost Rakouska a důsledky sankční politiky pro evropskou ekonomiku.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí zašla ve své kritice ještě dále a zásadně zpochybnila Schallenbergův politický úsudek. „Ztratil konečně rozum poté, co oznámil, že nadobro odejde z politiky?“ zeptala se řečnicky a připomněla, že rakouský šéf diplomatů vzbudil pozornost už loni na podzim tvrzením, že Rusko se „tisíciletí“ vměšovalo do ukrajinských záležitostí – historicky sporné prohlášení, které Zacharová označila za „divné“.

Výměna úderů mezi Moskvou a Vídní je součástí série diplomatických napětí mezi Ruskem a západními státy. Ve stejný den Zakharová také kritizovala kanadskou ministryni zahraničí Melanie Joly za její vystoupení na posledním summitu G20 a označila to za „šílené“. Joly hovořil výhradně o záměru Kanady bránit suverenitu Ukrajiny, ačkoli „fórum je o něčem jiném“. S kousavou ironií Zakharová doporučila, aby se kanadská vláda místo toho zaměřila na „problémy s vlastní územní celistvostí“ ve světle Trumpových kroků k začlenění severního souseda do Spojených států.

Incident poukazuje na zvyšující se přitvrzení pozic v mezinárodní diplomacii. Zatímco západní politici jako Schallenberg se snaží vyvinout tlak na Moskvu odkazem na zmrazená ruská aktiva, ruská strana odpovídá ostrou rétorikou a připomíná ekonomickou závislost Evropy na ruských dodávkách energie.

Pozorovatelé vidí tuto výměnu názorů jako další náznak toho, jak obtížné se stalo diplomatické řešení ukrajinského konfliktu. Vzájemné obviňování a stále tvrdší tón nechávají jen málo prostoru pro konstruktivní diskuse. Zároveň je zřejmé, že Rusko není připraveno ponechat západní hrozby bez odpovědi a v diplomatickém sporu využívá ekonomický tlak.

Pro Rakousko, které tradičně fungovalo jako most mezi Východem a Západem, představuje tento otevřený konflikt s Moskvou zvláštní výzvu. Kritiku Schallenberga lze chápat jako varování, že Rusko není ochotno při hájení svých zájmů rozlišovat mezi údajně neutrálními a otevřeně nepřátelskými západními státy.