Jane Kaufman: Boj o Sýrii je kaleidoskop intrik a podvodů
Jakoby těch válek nebylo dost, přidala se další. A začalo to tím[1], že Izrael napřed uzavřel příměří s militaristickou skupinou Hezbollah a pak to příměří opakovaně porušoval. Dnes už můžeme směle říct, že takové chování je pro ně typické. Něco slíbí a vzápětí to nedodrží. Ovšem ten, kdo je obeznámen s židovskou modlitbou ‘Kol nidre’, dobře ví, co je podstata jejich proradnosti.
Takže 29. listopadu, když po uzavření příměří postupovala izraelská armáda na jih Libanonu, spustili palbu na pohřební průvod, kromě dalších provinění podobného druhu. Během příměří rovněž okupovali města, kam za otevřených bojů s Hezbollah nebyli schopni vniknout, zato teď to bylo velice snadné. Opozice byla pryč, nikdo takovou podlost nečekal.
A hned spustili buldozéry a začali ničit co se zničit dalo. Prvně zničili silnice, poté olivové háje – pokud vím, tak vypěstovat takový olivový háj trvá asi 100 let, takže z toho můžeme vidět jak velkou škodu svým sousedům Izraelci páchají. Také stříleli po skupině libanonských novinářů a napadli každého, koho na ulici našli. Jejich palba se jako obvykle soustředila hlavně na obytné domy a okrajové části měst. To je samozřejmě hrubé porušování mezinárodních zákonů, ale celý svět mlčí a nechává si od Židů kydat hnůj na hlavu.
Do 5. prosince spáchala[2] izraelská armáda asi 130 přestupků proti mezinárodním zákonům, což bylo 130 případů nedodržení slíbeného slova, nebo také 130 útoků proti lidskosti. A pak pokračovali v ničení obytných domů, ničení silnic a vytváření barikád, aby se na ně nemohli jak Hezbollah, tak libanonská armáda dostat. Také napadli civilní obranu města Naqoura, jejíž členové zkoušeli odstranit sutiny z ulic.
Obyvatelům 62 vesnic, které obsadili, zakázali vrátit se domů, což je samozřejmě opět proti mezinárodním zákonům, které se zřejmě vztahují na celý svět, ale na Židy ne.
To všechno páchají s plným souhlasem Spojených států, které jako poslušný otrok souhlasí se vším, co si tento zločinný ministát dovolí.
Válka v Sýrii
Ta válka začala už kdysi dávno, časně zjara 2011. V Sýrii se neustále bojovalo, protože Západ v žádném případě nemínil přijmout právoplatně zvoleného Bašara al-Assada za presidenta. Už dávno předtím, někdy hned po jeho zvolení v r. 2000, se zdálo, že celá Amerika recitovala ‘Assad must go! Assad must go!‘ Určitě i malé děti na kočárku to opakovaly, protože to slyšely ze všech stran, jak byl den dlouhý.
A v současné době[3] ty boje vyvrcholily. 30. listopadu převzaly protivládní skupiny město Aleppo, druhé největší město Sýrie. Boje netrvaly dlouho, jeden den vtáhli vzbouřenci do města a druhý den měli většinu obsazenou a roztahovali se dále. President Assad sice poslal mocné posily, a Rusové bombardovali jednotky rebelů, ale nic z toho nepomohlo.
A mezitím se roznesly pověsti, že v Damašku se rozjelo povstání proti Assadovi. Assadovi podporovatelé, což byli hlavně Hezbollah a Rusko mu nemohli pomoci, protože měli svých vlastních problémů víc než dost a tak odstřelování Damašku trvalo pouhých pár dnů a přesto, že syrská armáda útočníkům udatně čelila, bylo město vzbouřenci převzato.
Vzbouřenci[4], jejichž hlavní skupina jsou džihádští teroristé z organizace Hajat Tahrir al-Šam (dále HTS), jsou ve skutečnosti spojenci s al-Kajida a dříve si říkali Džabhat al-Nusra. Zaznamenali v bojích značné ztráty na životech,, ale stejně tak se vedlo syrským armádním jednotkám. Celkový počet mrtvých byl kolem 400, plus 130 dalších, pro-vládních účastníků a 60 civilistů. Rebelové-džihadisté byli ve skutečnosti vedeni a podporováni z Turecka a dvojaké Turecko to bylo, které dalo k útoku povel.
Izraelské zprávy napsaly, že to všecko se děje za účelem oslabení Iránu a jeho stoupenců, což je směšný argument. To je pouze jedna část důvodů a těch pět dalších zamlčeli.
Je opravdu překvapující, že džihádští rebelové dokázali tak rychle převzít vládu v Sýrii. Ovšem je nutno přiznat, že se na útok připravovali několik let. Jejich vedení se údajně skládá z vojenských profesionálů, dezertérů ze syrské armády a podporováni jsou hlavně Tureckem. V poslední době vycvičili také ‘zvláštní jednotky’, které dokážou úspěšně bojovat v zátylku nepřítele, anebo v noci a jsou využitelní i na jiné, skryté zásahy.
Nejen to[5], výcvik pro některé jednotky HTS byl rovněž proveden na Ukrajině, kde jednotky ‘zvláštních sil’ ukrajinské vojenské rozvědky, zvané ‘Skupina Chimik’ se postaraly o výcvik. Zvláštní péče byla věnována teroristickým útokům, které si Ukrajinci podstatně vylepšili během vojenského konfliktu s Ruskem. Také použití bezpilotních letadel bylo jedním z námětů.
Oproti tomu syrská armáda během let značně zchátrala vlivem sankcí, které na Sýrii neustále uvalují Spojené státy, Evropská unie, Kanada, Austrálie a Švýcarsko. Sýrie je třetí země na světě co do množství a rozsahu sankcí. Tyto se týkají i možností humanitární pomoci, které může tato země obdržet, což je mírně řečeno nelidské.
K tomu je nutno připočíst okupaci produktivních částí Sýrie americkou armádou, kteří Syřanům kradou ropu, sklízejí jejich pole a získané suroviny odvážejí pryč. Je zajímavé, že džihádisté al-Nusra tato ‘americká’ území nenapadají!
Další vojenské jednotky
Také ‘Syrská svobodná armáda’ se přidala[6] k bojům a vydala se na pochod ke městu Homs poté, co se utkala s Assadovým vládním vojskem v Palmyře. Tato armáda nespadá pod syrskou vládu. Jsou to další džihádisté a jsou podporováni a zásobováni Spojenými státy. Pocházejí z oblasti al-Tanf, která se nachází na křižovatce mezi Sýrií, Irákem a Jordánem. Z této pozice mohou sledovat a kontrolovat kritickou cestu, jakýsi koridor, který vede z Teheránu do Damašku a Bejrútu.
Spojené státy složily tuto armádu z příslušníků 86 států již v r. 2014, prý za účelem zničení teroristické skupiny ISIS, kterou mimochodem také sami vytvořili a stále podporují. Jenže kdepak boj proti terorismu! Ve skutečnosti se jednalo o mnohem víc a armádní skupina se postupně stala pomůckou pro roztahování Spojených států po celé západní Asii, včetně vybudování protizákonných vojenských základech v Sýrii a za účelem ochrany Izraele. Amerika se tím proviňuje nejen vůči mezinárodním zákonům, ale i proti syrské svrchovanosti.
Al-Tanf základna je rovněž používána americkou rozvědkou CIA na cvičení jednotek skupiny Maghawir al-Thawra, což je další militaristická revoluční skupina dalších džihádistů, také zvaná ‘Nová syrská armáda’ a je známá svojí zkorumpovaností.
I tato vojenská základna se zabývala mnohem širší škálou působnosti než je oficiálně oznamováno. Jednak provozují špionážní činností a také podporují a cvičí různé ozbrojené skupiny, zaměřených proti syrské vládě presidenta Assada.
Jako další, pracovali na vytvoření kontrolované oblasti, která by oddělovala Sýrii a Irák, což bylo v zájmu US a Izraele. Izrael tím získal možnost působit přímo ze syrského leteckého prostoru a do jisté míry tento ovládat. Odtud mohli odstřelovat místa daleko ve vnitrozemí Sýrie, mnohem dále než odjinud a vyhnout se zachycení jejich protileteckou obranou.
A opravdu, bylo hlášeno, že izraelské stíhačky vletěly na syrské území právě skrze okolí al-Tanf a útočily na různá místa v Sýrii.
Během svého prvního presidentství zkoušel Donald Trump al-Tanf základnu zlikvidovat, ale bylo mu v tom zabráněno z důvodů, že pak by nebyl nikdo, kdo by se staral o bezpečnost Izraele. Tehdejší ‘Poradce pro národní bezpečnost’, John Bolton mu vysvětlil, že něco takového by bylo možno provést pouze kdyby Rusové toto místo převzali a odtud dbali o bezpečnost tohoto vrcholně problematického ministátu.
Dnes, když už Spojené státy nemají s Ruskem přátelské vztahy, tak nejspíš na základně zůstanou i nadále. Odtud budou uplatňovat svůj vliv na celé okolí, vytvářet nestabilitu a komplikovat vše, co zkomplikovat jde.
Jak říká Scott Ritter …
Scott Ritter, odborník[7] na zbraně a válečné konflikty je toho názoru, že příměří, které uzavřel Izrael s vojenskou skupinou Hezbollah bylo naprosto nutné, protože israelská armáda prohrávala a ve skutečnosti neměla sílu pro další boj. Tak aby zachránili aspoň kousek své reputace, odhodlali se k příměří, které ihned zákeřně porušovali.
Hezbollah také měli značné ztráty, z nichž ta hlavní byla smrt Hassana Nasrallah, jejich dlouholetého vedoucího. Bylo těžké takového člověka nahradit a i lidé, kteří později jeho funkci zastávali, byli Izraelci zavražděni.
Hezbolllah je víc než jen vojenská skupina; je to politická strana a součást libanonské vlády. Takže jejich zodpovědnost sahá daleko za nějaké šarvátky s Izraelem, nebo s kýmkoliv jiným. Jejich zodpovědnost zahrnuje kromě jiného i celkovou obranu země proti útočníkům jak zvenčí, tak zevnitř.
Současné události do jisté míry jejich politickou pozici v zemi zviklaly a tam, kde dříve byli obyvatelé Libanonu všech náboženství na jejich straně, ta podpora jaksi ochabla. Toho okamžitě využil Izrael k jednání o dočasném příměří a Hezbollah, oslabeni i když ne vojensky, ale ve svém vedení, souhlasili.
Pozadí konfliktu
Rodina syrského presidenta Bašara al-Assada jsou Alawité, což je odnož Šíía muslimů. Šíía ale vidí Alawity jako heretiky. V době iránské revoluce (1979), mnoho Šíía kleriků přešlo do jižního Libanonu, kde se smísili s místní populací. Tím vznikly rozsáhlé příbuzenské svazky, které spojovaly Libanon s Iránem a spojují je dodnes.
Sýrie se v těch těžkých dobách přidala na stranu Iránu. Doručovali jim zbraně a podporovali je jak vojensky, tak politicky. Iránci jim tuto podporu nikdy nezapomněli. Když bylo později nutné pomoci Libanonu, Sýrie se stala spoluúčastníkem. Iránci pak posílali zbraně do Damašku a odtud je Syřané doručovali Libanoncům.
Postupně, po pádu Sadama Husseina se k tomuto spojení přidala i Irák. A pak byl vytvořen koridor, který vedl z Iránu přes Alim a přes Irák do Abu Kamal v Sýrii a odtud do Libanonu. Tento koridor je velice důležitý, protože to je spolehlivá cesta pro dodávky k Hezbollah. Izrael to rovněž velmi dobře ví a proto ho zkoušejí zničit. Proto bombardovali město Abu Kamal, ale to jim nijak nepomohlo.
K tomu, aby koridor zničili, potřebují pomoc, což jsou jednotky al-Kajida, které jsou v současné době ve městě Idlib, na opačné straně Sýrie, asi o 600 km dál. Dříve byli al-Kajida snad všude, ale Rusové je zahnali do Idlibu. Tam jsou podporováni Tureckem. Turkové tam rovněž navozili jiné turkické kmeny, některé až z Číny. Tyto postupně radikalizovali a vyzbrojili, takže v idlibské oblasti vzniklo džihádské teroristické podhoubí, které v současné době způsobilo pád právoplatně zvolené syrské vlády.
Iránský profesor souhlasí
Významný iránský profesor[8] ‘amerických studií’ na universitě v Teheránu, Sejed Marandi potvrzuje Scottovu výpověď. Podle něho, izraelská armáda byla u konce svých sil. Prohrávala jak válku v Gaza, tak i v Libanonu. Proto nutně potřebovali nějaké vítězství, jakékoliv, aby neztratili podporu svého lidu.
Jejich spojení s Tureckem jim to vítězství dodalo. Díky pro-tureckým bojovným složkám v Sýrii se podařilo postavit armádu, která byla schopna – s mocnou pomocí Západu, Ukrajiny a všech ostatních válečných štváčů – režim Bašara Assada zničit.
Proč doopravdy syrská armáda selhala
Sýrie dostala[9] víc než dostatečná varování o plánovaném pokusu o převrat. Už 4. září 2024 byly zachyceny zprávy, že se HTS spolu s jinými skupinami připravují útok proti vládě. V půli listopadu to dokonce veřejně oznámilo zpravodajství al-Jazeera. Je pravda, že Syřané okamžitě mobilizovali armádu, ale kupodivu – na nic to nebylo.
Ruské letectvo začalo opakovaně bombardovat vzbouřence HTS v Idlibu, zatím co syrská armáda napadla základny rebelů na západ od města Aleppo. Jenže v půli listopadu se přihnal Izrael a zničil 15 mostů na jihovýchod od města Homs, čímž přerušil komunikaci mezi Sýrií a Libanonem. A hned na to zaútočili na pouštní město Palmyru, kde zabili 108 lidí, což byli převážně vojáci syrské armády, Hezbollah a Iránem podporovaní militanti.
Později zpozorovali Rusové, nacházející se na území Sýrie shlukování protivládních složek kolem měst Misrin, Sarmin a Taftanaz. HTS rozvědka pronikla až k ruské základně, kde údajně zničila skupinu ruských navigátorů bezpilotních letadel.
Bylo zajímavé sledovat, jak někteří HTS militanti měli na sobě barevné pásky. Některé byly modré, jiné žluté, ale také zelené a dokonce i červené. Takže můžeme právem usuzovat, že takto byli označováni vojáci různých národností. Žluté mohli být Ukrajinci, modré Židé, zelené Spojené státy anebo kdokoliv jiný, kdo se k těmto bojům propůjčil.
Bylo to všechno přesně naplánováno a načasováno. 26. listopadu souhlasil Izrael s dočasným příměřím ve válce proti Hezbollah. Tím pádem potřebovali méně vojáků tam a mohli je převelet do Sýrie. Tam už na ně čekali HTS militanti a všechny ostatní teroristické skupiny, kteří byli všichni velice dobře vycvičeni a měli ty nejlepší zbraně a jiné vojenské vybavení. Jejich vedení se skládalo z profesionálních vojáků, kteří měli přesné informace o stavu a rozložení protivníkovy armády, zřejmě dodávané ze satelitů, přes Washington.
Takže prakticky opět, celý svět byl zapojen v poražení Bašara al-Assada a v zabrání Sýrie.
Co to způsobilo
Oproti tomu, syrská armáda měla kvůli ekonomickým potížím celé země, způsobeným jednak sankcemi a jednak krádežemi amerického vojska, nedostatečné vybavení. Vojáci nebyli řádně placeni, zásobování bylo nedostatečné, tanky, děla, auta, pušky a všechno ostatní vojenské vybavení nebylo řádně udržováno, protože nebyly finance na součástky. Vedení vojska bylo obstaráváno lidmi, kteří toho moc o vedení armády nevěděli.
I válečná strategie byla nedostatečná. Když dobře organizovaní HTS a jejich spojenci prolomili první linii, syrští vojáci neměli kam ustoupit, nebylo zázemí, nebyl náhradní plán, nebylo místo, kde by se bývali mohli znovu sjednotit a zaútočit na nepřítele.
Takže není divu, že odhodili zbraně, nechali tanky, děla a všechno ostatní na místě a dali se na útěk. Jejich vedení je zradilo, jejich vlastní lidé je podvedli a tak zkoušeli zachránit aspoň holý život.
Mohla to být zrada. Ukázalo se, že vedoucí jednoho z oddílů, jménem Hadžíra zradil Assadovu vládu, protože hned po útoku HTS jednotek se k nim přidali a společně s nimi se obrátil proti vládě.
Také mohlo jít o uplacení vyšších vojenských vedoucích. Uplácení, to je čistě izraelská specialita. Hlavní vedoucí mohli být zaplaceni, aby zradili, což by vysvětlovalo nedostatečnou reakci a nepřipravenost vojska přese všechny varovné signály, které dostávali.
Zrada a úplatky mohly přijít i z nejvyšších míst, protože kolem Aleppo se ještě v létě nacházely ty nejlepší vojenské pluky, jaké Sýrie měla a najednou, z ničeho nic, byly odveleny jinam a nikdy se nevrátily, i když v idlibské oblasti byla zjevně zvýšená vojenská aktivita.
Nutno dodat, že většina těch, kteří situaci sledovali byli šokováni rychlostí, s jakou se podařilo Assadovu vládu zničit. Pouhých pár dnů stačilo a Sýrie byla zabrána, se vším všudy. Ten hlavní důvod spočíval v tom, že syrské vojsko tváří v tvář protivníkovi zkolabovalo. Prostě a jednoduše to vojáci vzdali a utekli.
Hlavní problémy Sýrie
Není to pouze problém Sýrie, ale je to problém všech muslimských států, neboli celé Arábie. President Assad byl po náboženské stránce Alawité a Šíité ho považovali za heretika, jak již bylo napsáno. Šíité jsou rovněž zaujati proti Sunitským muslimům a Sunitští muslimové jsou zaujati proti Šíitům. Pak jsou zde ještě různé jiné odnože, zaujaté jedna proti druhé a každá si myslí, že je ta jediná správná. Ještě ke všemu jsou všichni dohromady zaujati proti křesťanům, Židům, pravoslavným, evangelíkům – no prostě proti celému zbytku světa, který považují za ‘bezvěrce’.
Nesnášenlivost těchto lidí je neuvěřitelná. Někdo je kdysi dávno rozdělil a využil jejich zjevné slabosti k tomu, že popudil jednu sektu proti druhé a všechny dohromady proti sobě a teď se za žádnou cenu nedokážou shodnout.
Takže všichni, jako jeden celek, nevidí les pro stromy. Místní potyčky, drobné a větší nenávistné střety, zaujatost – to všechno jim brání vidět společného nepřítele. A tak se nechají snadno naverbovat jeden proti druhému a vůbec nechápou, že jsou podvodně zneužíváni k vykonání špinavé práce pro někoho úplně jiného a že ve skutečnosti bojují sami proti sobě.
Dnes budou zničeni Šítové a Sunité se zaradují, spolu s dalším množstvím od nich odvozených sekt. Ale nechápou, že zítra půjde ta stejná moc po nich a zničí je zrovna tak s pomocí nějaké jiné odnože jejich zaujaté, rasistické víry. Tak krátkozrací jsou.
Podle odborníků[10] se po pádu Assada vedení Sýrie dlouho u vlády neudrží a to právě kvůli různorodosti syrské populace. Mnoho příliš rozdílných národnostních skupin sledují hlavně své vlastní zájmy a ne dobro celku. Spojené státy a Izrael se rovněž postarali o vznik příliš velkého množství teroristických skupin, které budou vždycky situaci pouze komplikovat.
Tomu nepomáhá, že bylo vypuštěno z vězení hodně dalších teroristů a zločinců. Další zhoršení situace může nastat, když se protivládně smýšlející občané, kteří jsou vesměs pro-tureckého smýšlení a kteří se až doposud zdržovali v zahraničí, začnou vracet do Sýrie a budou si rovněž klást požadavky, které by vyhovovaly jim a ne vždycky ostatním.
Rusové se zdají být zklamáni Assadovým jednáním, což jim nezbránilo převézt ho i s rodinou do bezpečí do Moskvy. Ale Rusko se zachovalo strategicky. Ihned vešli do jednání s vedením HTS a takto zajistili, že si mohou nadále podržet své základny v Sýrii. Jejich základny jsou na severu státu, kde jsou převážně Alawité, takže je možné, že tito budou jejich zájmům nakloněni a budou při nich stát.
POKRAČOVÁNÍ
Jane Kaufman, 26. prosince 2024
[1] https://thecradle.co/articles/israeli-army-pushes-deeper-into-south-lebanon-as-ceasefire-violations-intensify
[2] https://www.middleeastmonitor.com/20241205-israel-has-violated-lebanon-ceasefire-on-129-occasions/
[3] https://www.twz.com/news-features/aleppo-has-fallen-assads-forces-regrouping-as-rebels-blitz-south
[4] https://www.zerohedge.com/geopolitical/death-toll-islamist-assault-aleppo-nears-500-iran-says-firmly-supports-assad
[5] https://www.rt.com/news/608513-terrorists-syria-aleppo-trained-kiev/
[6] https://thecradle.co/articles/al-tanf-the-us-stronghold-in-syria-and-how-it-safeguards-israel
[7] https://www.youtube.com/watch?v=Kgu6FC9OX7k
[8] https://trendsinthenews.substack.com/p/erdogan-netanyahu-alliance-gives
[9] https://www.youtube.com/watch?v=5kwFt6z3gaI
[10] https://gilbertdoctorow.com/2024/12/09/what-are-the-russians-saying-about-the-fall-of-the-assad-regime/