Pojďme mluvit o úpadku demokracie na Západě
Už nějakou dobu upozorňuji, že na Ukrajině nejsou žádné volby a Zelenskij je diktátor. Jenže se ukázalo, že to byl vlastně kanárek v uhelném dole liberální demokracie.
Varovné signály tu samozřejmě byly dávno před Zelenským – „zesílené“ volby v USA v roce 2020, zjevná imunita Justina Trudeaua vůči následkům katastrofální politiky jeho vlády, vzestup nezodpovědné byrokracie Evropské unie – ale Zelenského ošklivé a zjevné uchvácení moci na Ukrajině bylo jen první geopolitické domino, které padlo. Jeden po druhém se údajně svobodné a liberální západní demokracie za poslední rok ukázaly jako autoritářské satelitní režimy.
Přehled toho, jak vlastně západní režim funguje:
„Režim“ není jednotný orgán, který přímo ovládá západní svět ze stínů. Jde spíše o mechanismus konsensu mezi transatlantickými politickými elitami, který diktuje meze přijatelného politického diskurzu – takzvané „Overton Window“ – v oficiální západní politice. Pokud ovládáte toto okno a uvalíte tvrdé důsledky na ty, kteří jednají mimo tyto limity, účinně ovládáte skutečnou vládní politiku bez ohledu na to, která strana je formálně u moci. Proto ta extrémní, dvoustranná reakce na Trumpa, jehož politika je přesně to, čím Boomers nudili generaci mileniálů u jídelních stolů, ale která se zdá být zcela protikladná k atlantické politické třídě.
Podívejme se na některé nedávné události:
- Gruzie: Středně populární proevropská vláda schválila oslabenou verzi zákona o registraci zahraničních agentů v USA a vyhrála znovuzvolení na základě slibu (podle letmého pohledu do poznámek), že nepůjde do války s Ruskem. Následují sankce, NATO sponzoruje pokus o „barevnou revoluci“ a prezidentka – bývalá francouzská diplomatka tak zkompromitovaná, že se ani nemusí dopustit velezrady – se otevřeně snaží vyvolat převrat a lpí na tom, až vyprší její funkční období. .
- Moldavsko: Nepopulární místní prezident, prorežimní osobnost, otevřeně manipuluje volby tím, že zajišťuje, aby poštou mohly hlasovat pouze zvýhodněné skupiny moldavských krajanů.
- Rumunsko: Prezidentský kandidát mírně proti NATO si vede dobře v prvním kole voleb. Nejvyšší soud pak volby anuluje se směšnými obviněními z ruského vměšování a úřadující pro-NATO zůstává ve funkci, dokud se volby nepodaří dostatečně zmanipulovat, aby se vrátil prorežimní kandidát.
- Jižní Korea: Demokraticky zpochybněný, ale prozápadní prezident vyhlásil stanné právo a nařídil vojákům vstoupit do ulic Soulu v neúspěšném pokusu o sebepřevrat. Přesto nějak zůstává ve funkci, přestože se snaží prosadit jako diktátor.
- Spojené království: Po vyvolání veřejné nenávisti prostřednictvím řady idiotských prorežimních politik byli konzervativci s drtivým vítězstvím nahrazeni labouristy. Labouristé však nadále prosazují všechny tyto politiky – v mnoha případech v rozporu s výslovnými volebními sliby.
- Francie: Macron opět sestavuje nefunkční menšinovou vládu z vlastní strany kvůli své absolutní neochotě spolupracovat s politickou opozicí, kterou si občané Francie ve skutečnosti zvolili do parlamentu jako protiváhu.
- USA: Odcházející Bidenova administrativa se ze všech sil snaží využít dlouhé přechodné období mezi americkými prezidentskými volbami (tři a půl měsíce) k tomu, aby kladla Trumpovi překážky do cesty. Některá z těchto opatření s sebou nesou nezanedbatelné riziko rozpoutání jaderné války.
Skutečná otázka zní: Co přesně je domnělá demokracie, ve které je – očividně a explicitně – nemožné změnit vládní politiku prostřednictvím voleb a kde pokus o to má fatální následky?
