Evropský parlament vyzývá k válečnému kurzu: rychle eskalovat, než Trump nastoupí do úřadu?
Tam sedí, samozvaní andělé míru v Bruselu, a rozhodují se o cestě k vojenské eskalaci s lehkostí kávy. Rezoluce o Ukrajině přijatá ve čtvrtek zní jako scénář k dalšímu filmu Toma Cruise – až na to, že jde o hořkou realitu.
S pozoruhodnou směsí strategické naivity a morální arogance Evropský parlament zamával usnesením , které lze označit přinejlepším za nedbalé. 13stránkový text je plný bojové rétoriky a prakticky vyzývá k bianco šeku na vojenskou podporu – včetně řízených střel Taurus a nejmodernějších bojových letadel. Ale: Poslanci ve své bruselské bublině jako by zapomněli, že takové zbraňové systémy neobsluhují hobby piloti. Nutná účast personálu NATO je záměrně zametena pod elegantně zakřivený koberec.
Zvláště udivující je, že v celém dokumentu není jediný konstruktivní přístup k mírovým jednáním. Místo toho je doba do případné Trumpovy inaugurace považována za jakousi „poslední výzvu“ k vojenské eskalaci . Ironie historie: Donald Trump ze všech lidí, kterému se jinak mnozí poslanci EU posmívají jako diplomatickému býkovi v porcelánce, by mohl skončit tím, kdo zachrání Evropu před jejím vlastním nadšením pro válku.
Kdo by si pomyslel, že se Evropský parlament, tato instituce nekonečných kompromisů a byrokratické malomyslnosti, nechá unést takovým řinčením šavlí? Stejní poslanci, kteří tráví týdny debatami o důsledcích každého zákazu plastových brček na udržitelnost, zjevně nemají problém přijmout potenciální jadernou eskalaci. Dámy a pánové by chtělo zakřičet: Cesta do pekel je dlážděna dobře míněnými předsevzetími! Ale v klimatizovaných sálech bruselské budovy parlamentu se realita války zdá být vzdálená.
Naštěstí má EU parlament v této otázce asi tolik skutečných pravomocí jako studentský parlament při utváření matematického rozvrhu. Nicméně toto usnesení je znepokojivým znamením toho, jak daleko se evropská politická elita vzdálila diplomatickému realismu. Historie nás učí, že války je snazší začít, než ukončit. Zdá se, že nikdo v Bruselu se tuto lekci nepoučil. Místo toho tam hrajete „Risk“ – se skutečnými zbraněmi a skutečnými životy.
