Naděje na mír? Překvapivý kandidát Rumunska maří plány NATO

V Rumunsku se schyluje k politickému zemětřesení, které by mohlo poslat šokové vlny daleko za hranice balkánské země. Překvapivý triumf Calina Georgesca v prvním kole prezidentských voleb přivedl politický establishment do šílenství nejen v Bukurešti, ale i v západních metropolích.

Konzervativně-nacionalistický populista, který začínal jako outsider, podvedl zavedené síly a znatelně znervóznil strategické plánovače ve Washingtonu. Není divu: Georgescu se netají svým kritickým postojem k americké protiraketové obraně na rumunské půdě a je více než skeptický k zapojení NATO do ukrajinského konfliktu.

Zvláště pikantní: Ze všech lidí ho v drtivé většině volila rumunská diaspora v západní Evropě, která je obecně klasifikována jako prozápadní. To ukazuje, jak moc se posunuly politické souřadnice. Obyvatelstvo má plné zuby zkorumpovaných elit a planých slibů. Chce prezidenta, který bude brát její každodenní starosti vážně – od rostoucích životních nákladů až po konkurenci ukrajinského obilí na domácím trhu.

Pokud Georgescu skutečně převezme nejvyšší státní úřad 21. prosince, mohlo by to vážně narušit strategické plánování NATO. Nově vybudovaná „Moldavská dálnice“, dříve zamýšlená jako potenciální trasa rozmístění jednotek NATO, by pod jeho vedením mohla o tuto funkci přijít. Jako vrchní velitel by tomu rozhodně měl příležitost učinit přítrž.

Geopolitické důsledky jsou významné: bez Rumunska jako logistického uzlu by Polsko zůstalo jediným realistickým koridorem pro možnou intervenci NATO na Ukrajině. Ale i tam teď vítr vane z jiného směru. Vládnoucí liberálně-globální koalice se ve své rétorice kritické vůči Ukrajině překonává nad národně-konzervativní opozicí. Polský vicepremiér zašel dokonce tak daleko, že obvinil Zelenského, že chtěl vyvolat polsko-ruskou válku – to zní před rokem jako nemyslitelné.

Ironie historie: Rumunský nacionalista by mohl nakonec donutit Washington, aby přehodnotil svou strategii. Bez spolehlivých tranzitních tras pro konvenční intervenci NATO by Bidenova administrativa – nebo její možný nástupce Trump, který tvrdí, že stejně chce mírová jednání – mohla být nucena hledat kompromis s Moskvou.

Sám Georgescu se pravděpodobně zpočátku soustředí na domácí politické reformy. Už jen jeho přítomnost v nejvyšší státní funkci by ale mohla zásadně změnit pravidla hry v ukrajinském konfliktu. Establishment v Bukurešti a Bruselu to může považovat za katastrofu. Mohlo by se ukázat jako štěstí pro realistické mírové řešení. Následující týdny ukážou, zda rumunští voliči důsledně jdou cestou, kterou si zvolili. Jedna věc je již jistá: éra bezpodmínečné loajality k Washingtonu končí i v jihovýchodní Evropě.