Paul Craig Roberts: Uznává Rusko konečně realitu?

Duran představil 17. října vynikající diskusi mezi Johnem Helmerem a Gilbertem Doctorowem, kterou moderoval Alexander Mercouris, o způsobu, jakým jsou přijímána ruská vojenská a civilní rozhodnutí. Získané znalosti mi umožňují aktualizovat své hodnocení situace, což nyní udělám.

Ukrajinská invaze do Kurska, která byla odražena, byla zlomem a může vést ke konci Ukrajiny jako samostatné země. Důvodem je, že invaze přesvědčila ruskou veřejnost, ruský vojenský generální štáb a ruské politiky, že samostatná Ukrajina je neslučitelná s ruskou bezpečností. 

Putin stále říká, že je otevřený jednání, ale pouze pokud druhá strana uzná realitu na místě, což Zelenského „plán vítězství“ neuznává. Zelenskyj říká, že Ukrajinu mohou zachránit pouze jaderné zbraně nebo NATO. Rusové to také nedovolí.

Pokud se ruská armáda zastaví u Dněpru, bude západní Ukrajina ponechána jako raketová platforma USA/NATO. Pokud se zastaví u Dněpru, Putin nebude mít žádný způsob, jak demilitarizovat a denacifikovat Ukrajinu. Omezila by své stanovené cíle pouze na to, aby zabránila vyvražďování ruského obyvatelstva, připojeného k Ukrajině sovětskými vůdci, protiruskými ukrajinskými silami.

Putin zřejmě přehlédl skutečnost, že vyhnání ukrajinských ozbrojených sil z Donbasu nedemilitarizuje Ukrajinu ani nebrání Ukrajině stát se členem NATO. Putin nechá bývalé ruské území znovu začlenit do Ruska, ale západní Ukrajina by stále sloužila jako platforma pro americké jaderné bomby a odkud by se obchodovaly raketové útoky s Ruskem, jako to dělá Izrael a Írán.

Otázkou je, zda se Putin, který chce mír, spokojí s osvobozením ukrajinského východního a jižního ruského území, a pokud ano, zda mu ruská veřejnost a generální štáb dovolí, aby ukrajinský stát existoval, nebo zda bude dohodu vnímat jen jako kapku v moři.

Je také otázka, s kým může Putin jednat. Zelenskému vypršel mandát prezidenta. S jakou pravomocí Zelenskyj stále zastává úřad? Putin nemůže vědět, zda dohoda, kterou uzavře se Zelenským, bude později považována za nelegitimní. Člověk by si myslel, že by se Putin poučil z Minské dohody, která ho oklamala a nechala nepřipraveného na vojenskou akci, a ze všech dohod Ruska s Washingtonem, jako je příslib, že NATO se nepohne ani o píď na východ, než s ním nějaká dohoda Washingtonův podpis je bezcenný.

Putina vnímám jako úspěšného vůdce. Zachránil Rusko před demoralizací rozpadu Sovětského svazu, který zanechal kdysi mocný stát rozkouskovaný, drancovaný a zneuctěný svými židovskými oligarchy a Washingtonem.  

Putin znovu vybudoval ruskou ekonomiku navzdory sankcím Washingtonu a Putinově neschopnému řediteli centrální banky.

Putin obnovil ruskou hrdost, ruskou rodinu a občanskou morálku.

Je to zřídka úspěšný vůdce.

Putin jako vojevůdce se ukázal nepřipravený. Zaskočila ho Washingtonem podporovaná gruzínská invaze do Jižní Osetie, stejně jako svržení ukrajinské vlády Západem a reakce Západu na jeho speciální vojenskou operaci v Donbasu. Putin snášel jednu provokaci za druhou, jednu urážku za druhou, což neustále stupňovalo konflikt a vytvářelo další napětí, například na Blízkém východě.

Není mi jasné, proč Putin přijal Washingtonovo svržení ukrajinské vlády. Chyběly mu jednoduše vojenské prostředky, aby tomu zabránil, nebo nebyl schopen pochopit, co se děje? Konflikt, ke kterému došlo o osm let později, byl důsledkem Putinovy ​​neschopnosti číst znamení doby.

Možná na něj tlačila zrádná třída, uctívači Západu, zrádci, kterým říkám „atlantičtí integrátoři“. Tito zrádci jsou nyní v Rusku označováni jako „pátá kolona“. Celkově zmizeli, s výjimkou šéfa ruské centrální banky, který nadále škodí Rusku více než Západu.

Myslím, že vysvětlení Putinova chování je, že Putin chápe, že válka mezi Washingtonem a Ruskem znamená konec světa, a tomu se chce za každou cenu vyhnout. Odtud jeho ochota přijímat nekonečné urážky a provokace. Zdá se však, že Putin nechápe, že Washington se neúnavně snaží prosadit svou agendu washingtonské hegemonie a Rusko, Čína a Írán jsou překážkami v cestě této agendě, a proto musí být odstraněny. Putinovi může připadat taková agenda absurdní, ale přesto je to agenda. Washington ještě neoznámil, že opustí Wolfowitzovu doktrínu americké hegemonie a unilateralismu. Dokud je toto agenda Washingtonu, žádná dohoda podepsaná s Washingtonem nemá žádný význam. Dokud Putin akceptuje agresi Washingtonu, bude agrese pokračovat.

Putinovo přijímání provokací zašlo tak daleko, že Západ už jeho hrozbám nevěří. Odcházející i nový generální tajemník NATO řekli, že nemusíme věnovat pozornost tomu, co Putin říká, protože to nikdy nemyslí vážně.

Pochopil Putin, že je to cena za přijímání nekonečných provokací? Uvědomil si, že ničí důvěryhodnost svých varování?

Putin zopakoval stejnou chybu na Blízkém východě ve snaze vyhnout se válce.  

Potěšilo mě, když Putin náhle projevil proaktivní schopnosti a rychle přesunul ruské letectvo do Sýrie, čímž zabránil americkému válečnému zločinci Obamovi v invazi do Sýrie. Nesprávně jsem usoudil, že se Rusko rozhodlo zastavit agresi Washingtonu. Ale to byla jen jednorázová záležitost.

Putin se snažil vyhnout válce tím, že nechal Sýrii, Írán a Hizballáh bez vzdušného krytí, a tím dosáhl opaku – rozpoutání války. Nyní se Putin údajně snaží poskytnout Íránu vzdušné krytí, než Izrael vyhodí do povětří íránské mírové jaderné reaktory, čímž se radiace rozšíří po velké části Ruska.  

Putin a ruský generální štáb nepochopili, co se stane, když neexistuje žádná vyrovnávací síla. Výsledkem není utlumení války, ale její vypuknutí, přičemž Putin nyní musí Izraeli vydat tvrdá varování, varování, která nemusí být důvěryhodná vzhledem k tomu, že Putin v minulosti nedokázal prosadit červené linie.

V Rusku si stále více uvědomujeme, že existence Ukrajiny jako nezávislé země představuje pro Rusko existenční hrozbu. Osvobození Donbasu nevede k demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny ani k nahrazení ukrajinské loutkové vlády vládou nezávislou.

Dovolí ruská veřejnost a ruský generální štáb Putinovi souhlasit s ukončením války pouze na základě osvobození Donbasu, nebo bude ruská veřejnost a generální štáb trvat na tom, že existence Ukrajiny je existenční hrozbou pro existenci Rusko a trvat na tom, aby válka pokračovala, dokud nebude Ukrajina opět provincií Ruska?

Ruská pátá kolona je zaneprázdněna zpochybňováním závěru Zbigniewa Brzezinského, že Rusko nemůže být velmocí, pokud Ukrajina není součástí ruské sféry vlivu. Bude generální štáb a ruský lid souhlasit s pátou kolonou, nebo s Brzezinským? Bylo by nešťastné, kdyby Putinovo trvání na míru destabilizovalo Rusko.