Blud v prezidentské debatě v USA: Dva kandidáti za jednu stranu… válečnou

Americká válečná strana a její stoupenci v Británii a zbytku Evropy vrhají svět do propasti. A o tom není žádná debata.

Mezinárodnímu zpravodajství tento týden dominovaly dvě události: televizní debata mezi kandidáty na prezidenta USA Kamalou Harrisovou a Donaldem Trumpem; a hlásí, že Washington a jeho spojenci v NATO se připravují umožnit ukrajinskému režimu proniknout hluboko na území Ruské federace se svými raketami dlouhého doletu. Druhý krok by byl v Moskvě vnímán jako velká eskalace od zástupné války k přímému konfliktu mezi jadernými mocnostmi.

Výše uvedené události spolu úzce souvisí. Do amerických prezidentských voleb zbývají necelé dva měsíce, protože demokrat Harris a republikán Trump soutěží o Bílý dům v těsném souboji a rozdělování. Průzkumy ukázaly, že v živé televizní debatě si nejlépe vedl Harris, úřadující viceprezident. Trump však s typickou drzostí tvrdil, že debatu vyhrál. Jeho následné odmítnutí zapojit se do druhé debaty může naznačovat, že Trumpova kampaň se obává, že Harris dokázala získat převahu nad svým starším soupeřem, který zněl banálně a nesouvisle. Hovoříme zde o povrchním stylu, ne o látce, které ani jeden kandidát moc nemá.

Americký establishment evidentně podporuje Harrisovo vítězství. Většina amerických médií podporuje první ženu, která se stala prezidentkou Spojených států, ženu jiné barvy pleti. Tato pověst sama o sobě kazí obraz americké republiky jako domnělé bašty demokracie a liberálních hodnot.

Co je důležitější pro americký hluboký stát – neboli vládnoucí třídu – Harris je více v souladu s jeho imperialistickou zahraniční politikou. Stejně jako její současný šéf, prezident Joe Biden, i Harrisová mluvila bojovně o konfrontaci s Ruskem a neochvějné podpoře konfliktu na Ukrajině.

Washingtonský establishment chce, aby Harris vyhrál 5. listopadu a zajistil tak pokračování zástupné války proti Rusku. Dominantní vojensko-průmyslový komplex v srdci amerického kapitalismu chce, aby válečné štvaní nadále generovalo obrovské zisky. Ale i v širším geopolitickém kontextu je konflikt s Ruskem jen jedním prvkem širší politiky konfrontace s jinými cizími mocnostmi, zejména Čínou nebo jakýmkoli jiným národem, který zpochybňuje americké předpoklady hegemonie. Jak jsme tvrdili v našem úvodníku minulý týden, Spojené státy se snaží kompenzovat svou upadající globální moc rostoucí politikou agrese a bojovnosti, i když taková politika vystavuje celou planetu riziku katastrofické světové války.

Vysoce choreografický krok Spojených států a Británie, který tento týden poskytl ukrajinskému režimu povolení k použití raket dlouhého doletu k proniknutí hluboko do Ruska, úzce souvisí s vysokými prezidentskými volbami.

Dokonce i západní média informují o tom, že ukrajinský režim je v zoufalé situaci, protože ruské síly dosahují značného pokroku v oblasti Donbasu a odrážejí měsíční ofenzívu v Kursku. Zdá se, že narativní zpráva CNN dohání realitu, na kterou již upozornilo mnoho nezávislých pozorovatelů, totiž že obrana Ukrajiny se hroutí.

Bidenova administrativa si nemůže dovolit ostudnou porážku na Ukrajině před listopadovými volbami. Kandidát Harris by utrpěl nesmazatelnou škodu ztrátou prestiže, zejména s ohledem na obrovský politický a finanční kapitál investovaný do „obrany Ukrajiny před ruskou agresí“.

Poskytnout kyjevskému režimu další záchranné lano zbraní s dlouhým doletem je proto zaměřeno na udržení slábnoucí Zelenského junty ještě několik týdnů, aby přežila volby v USA.

Donaldu Trumpovi by debakl porážky na Ukrajině velmi prospěl. Ve své snaze vrátit se do Bílého domu bývalý republikánský prezident prosazuje mírovou dohodu na Ukrajině a „zabránění třetí světové válce“.

Trumpovo svérázné očerňování aliance NATO a evropských spojenců je částečně důvodem, proč ho americký establishment neupřednostňuje. Pro srovnání, Harris je pružnějším nástrojem pro americké válečné štvaní, zejména s ohledem na konfrontaci s Ruskem. Trumpovy řeči o vyjednávání řešení na Ukrajině jsou pro militaristický deep state problematické.

Je však důležité vyvrátit myšlenku, že Trump je mírovým kandidátem. I když může mít nerozhodný sklon k omezení americké agrese proti Rusku, republikánský kandidát je více jestřábí k Číně a Íránu než jeho demokratický rival. Trump plně podporuje izraelskou genocidu v Palestině. Je fér říci, že kdyby byl Trump znovu prezidentem, americká válečná zahraniční politika by se jednoduše přesunula do jiné části světa.

Trumpovy řeči o ukončení třetí světové války nejsou věrohodné. Když byl prezidentem (2016–2020), povzbuzoval ukrajinský neonacistický režim, aby vedl svou genocidní válku proti etnickým Rusům na Donbasu, což vedlo k ruské vojenské intervenci v únoru 2022. Nadchlo ho také odříznutí Evropy od ruského plynu a tlak na Německo, aby zrušilo projekt Nord Stream. Biden později nařídil demolici podmořského plynovodu Baltského moře v září 2022.

Obsazení sebe jako mírotvorce na Ukrajině je Trumpovým cynickým pokusem přilákat hlasy mnoha Američanů, kteří jsou oprávněně znepokojeni nelítostnou zástupnou válkou proti Rusku. Jde o rétorické pózování.

Je nepravděpodobné, že by budoucí prezident Trump dokázal přinést na Ukrajinu mír. Za prvé, americký establishment by udělal vše, co je v jeho silách, aby takový výsledek sabotoval. Lze si představit, jak by se s pomstou vrátila stará mediální nepravda, že Trump byl údajným ruským poskokem.

Je také pozoruhodné, že velká část Republikánské strany v Kongresu a Senátu, stejně jako bývalí vysoce postavení představitelé, jsou oddanými zastánci nepřátelské politiky vůči Rusku. Je znamením doby, že bývalý republikánský viceprezident Dick Cheney – strůjce válek v Afghánistánu a Iráku – nedávno podpořil Harrise , stejně jako další republikánští velikáni. Harris válečnému zločinci bohatě poděkoval.

Navíc tento týden vysoce postavení republikánští členové Sněmovny reprezentantů, kteří zasedají v klíčových zpravodajských, vojenských a zahraničněpolitických výborech, napsali formální dopis Bidenovi, v němž ho vyzvali, aby dal Ukrajině povolení k odpalování raket dlouhého doletu na Rusko. Biden by nepotřeboval moc přesvědčovat. Začátkem tohoto týdne bezstarostně řekl, že „na návrhu pracuje“.

Jiná lobby Republikánské strany, Republikáni proti Trumpovi, patří k bipartické rusofobii, která tvrdí , že „hlas pro Trumpa je hlasem pro Putina“.

Nápadným výsledkem „historické“ televizní debaty v USA z tohoto týdne – zastřené mediálním humbukem a zkreslením – je, že oba kandidáti patří k jedné straně – de facto straně válečné.

Mohou existovat dvojstranná jména a nálepky a rétorické rozdíly, ale v zásadě drtivá většina politiků ve Washingtonu nezastupuje lid a jeho potřeby, ale spíše služebníky imperialistického válečného štvaní. Totéž platí pro evropské politiky.

Je tragickým odrazem úpadku demokracie ve Spojených státech a Evropě, že občané jsou vedeni do možné světové války a jaderného požáru politickým a korporátním kontrolovaným monopolem. Jakýkoli nesouhlasný názor z mediální submisivní válečné propagandy je potlačován a cenzurován. Google a YouTube zavírají protiválečné stránky na základě absurdních důvodů, že jde o „kremelskou propagandu“, podobně jako jsou američtí a evropští studenti protestující proti genocidě v Gaze očerňováni jako „sympatizanti terorismu“. Západní „demokracie“ odhalují svou pravou povahu jako fašistické válčící státy, které ničí mezinárodní právo.

Američtí vládci si zahrávají se světovým mírem uprostřed své vnitropolitické krize a globálního selhání. Ruský prezident Vladimir Putin tento týden varoval , že pokud budou schváleny rakety dlouhého doletu, Rusko bude považovat NATO za přímého účastníka nepřátelských akcí. Bývalá zástupná válka bude nyní přímou válkou. Toto je jasná červená čára. Překonají to blázniví západní „vůdci“? Možná tak činí kvůli své nenapravitelné aroganci, která se zrodila z let nepotrestaného válečného štvaní, a také proto, že celý západní kapitalistický systém je ze své podstaty zaujatý směrem k válce jako jedinému způsobu, jak zabránit jejímu přirozenému kolapsu. Pokud si západní politická třída poradí, válka se zdá nevyhnutelná.

Americká válečná strana a její stoupenci v Británii a zbytku Evropy vrhají svět do propasti. A o tom není žádná debata.