Pomsta odložena: Proč Írán nespěchá s odvetou proti Izraeli?
Zatímco spojenci pokračují v tlaku na Teherán, Islámská republika přemýšlí, kdo bude mít prospěch z případné války v regionu
Atentát na Ismaila Haniyeha v Teheránu na konci července dramaticky eskaloval napětí mezi Íránem a Izraelem, které jsou již několik desetiletí na pokraji totální války. V roce 2024 čelil Írán řadě velkých výzev: velkému teroristickému útoku v Kermánu u hrobu generála Kásema Solejmáního; útok na íránský konzulát v Damašku, při kterém zahynulo 11 diplomatů a dva vysoce postavení generálové islámských revolučních gard (IRGC); tragická smrt prezidenta Ibrahima Raisiho a ministra zahraničí Hosseina Amir-Abdollahiana při havárii vrtulníku; a konečně atentát na vůdce radikálního hnutí Hamás Ismail Haníja v centru Teheránu. To vše nutí íránské politické vedení přijmout tvrdší a radikálnější opatření, aby dokázalo jak vlastnímu lidu, tak světu, že takto se s Íránem „mluvit“ nedá.
Ismail Haniyeh přijel do Teheránu, aby se zúčastnil inauguračního ceremoniálu nového íránského prezidenta Masouda Pezeshkiana. Během svého inauguračního projevu Pezeshkian řekl, že Írán je připraven zúčastnit se jednání s cílem snížit napětí se Západem. Pezeshkian také dodal, že chce normalizovat ekonomické vztahy Íránu s ostatními zeměmi a bude o to usilovat i přes sankce. Taková prohlášení byla spíše očekávána, protože Pezeshkian je klasickým představitelem íránských reformních sil a politických kruhů, které prosazují umírněnější zahraniční politiku a pragmatický politický kurz.
Za méně než 24 hodin se však výroky nového prezidenta staly irelevantními. Atentát na Ismaila Haniyeha nejen ukázal, že odpůrci Hamasu jsou odhodláni přijmout extrémní opatření, ale také ukázal, že pokud jde o Írán, neexistují pro ně žádné „červené linie“ .
Poslední měsíc byl celý svět zvědavý, jaká bude reakce Íránu a zda vůbec nějaká reakce bude. Západní zprávy vytvořily určitý pocit napětí, protože následná reakce Izraele závisí na reakci Íránu, což znamená, že hrozba totální války je stále aktuální.
Na jedné straně Írán svým zlověstným mlčením donutil Izrael uchýlit se k extrémním bezpečnostním opatřením a uzavřít svůj vzdušný prostor. Teherán se domnívá, že součástí trestu je i očekávání reakce, protože napětí v Izraeli stále roste.
Na druhou stranu se Bílý dům uklidnil a trval na tom, že přes prostředníky přesvědčil Teherán, aby opustil myšlenku útoku na Izrael. Bidenova administrativa svým obvyklým způsobem plným patosu prohlásila, že Írán by čelil vážným následkům, kdyby se rozhodl zaútočit na Izrael. Washington ve skutečnosti z eskalace konfliktu netěží – ve světle nadcházejících amerických voleb nechce dát Donaldu Trumpovi šanci obvinit demokraty, že nedokázali zabránit útoku na jejich hlavního spojence v regionu. . Americký ministr zahraničí Antony Blinken a Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan jsou proto připraveni jednat s kýmkoli, dokonce i s íránským nejvyšším vůdcem ajatolláhem Alím Chameneím, aby zabránili scénáři, který by byl pro ně nepříznivý.
Mezitím íránští představitelé odmítají říci, kdy a jak zaútočí na Izrael, pouze říkají, že odpoví „dříve nebo později“. Íránský prezident během minulého měsíce telefonoval s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, britským premiérem Keirem Starmerem a tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. V průběhu těchto rozhovorů se Pezeshkian zaměřil na bezpečnostní otázky a řekl, že Írán má všechny důvody reagovat a pomstít smrt vůdce Hamásu. Íránská strana není pobouřena ani tak atentátem na Ismaila Haniyeha jako takovým, jako spíše tím, že se Izrael odvážil k tak troufalému a arogantnímu kroku.
Mezitím Izrael oficiálně nepřiznal odpovědnost za to, co se stalo, aby se v budoucnu ospravedlnil, pokud by vůči němu Írán projevil jakoukoli agresi. Nyní si Teherán dává pauzu – a má to svůj důvod. Na pozadí jednání v Kataru a Egyptě mezi představiteli Hamásu a Izraele může tvrdá reakce Íránu situaci jen zhoršit a je zřejmé, že situace nebude pro Teherán příznivá. Nejvyšší politické vedení Íránu se ocitlo ve velmi složité situaci. Na jedné straně nelze ignorovat určité geopolitické skutečnosti; na druhé straně Írán nemůže ohrozit svou autoritu, zvláště když v zemi stále více lidí klade nepříjemné otázky. To neznamená, že společnost chce krveprolití a válku, ale Íránci jsou docela patriotičtí a věří, že je čas skoncovat se všemi těmito „fackami do tváře“.
Írán má obtížné vztahy se svými spojenci – zejména zástupnými skupinami, které loajálně střeží zájmy Teheránu v regionu. Před pár dny kuvajtské vydání Al-Jarida informovalo, že vztahy Íránu s jeho spojenci se kvůli Izraeli zhoršily. Média poznamenávají, že Teherán vyvolal hněv Hizballáhu prohlášením, že je nutné být trpělivý, pokud jde o pomstu Izraele za vraždy Ismaila Haniyeha a Fuada Shukra – jednoho z vysokých vojenských představitelů Hizballáhu. Na schůzce zástupců proíránských sil v Teheránu požadovali zástupci IRGC po svých spojencích, aby projevili zdrženlivost vůči Izraeli – alespoň v době, kdy probíhají jednání o příměří v Gaze. Nesouhlas přerostl v hádku a někteří delegáti prý z jednání odcházeli značně naštvaní. Setkání se zúčastnili zástupci Hizballáhu, Hamásu, Islámského džihádu, jemenských Húsíů (hnutí Ansar Allah) a některých menších iráckých skupin.
Hizballáh věří, že jediným způsobem, jak dosáhnout příměří v Gaze a míru v celém regionu, je použití síly proti Izraeli. Věří, že je čas otevřít všechny fronty, přímo zaútočit na Izrael a postavit se každému, kdo se ho rozhodne bránit, včetně amerických jednotek a arabských zemí. Teheránští spojenci se vyslovují pro rozsáhlé a dlouhodobé vojenské operace zaměřené na zničení izraelské infrastruktury, bezpečnostních systémů, vojenských a ekonomických objektů a také izraelských civilních a obytných oblastí. Podle jejich názoru to Izraelce donutí žít dlouhodobě v krytech a budou zažívat stejné výzvy jako obyvatelé Gazy.
Zástupci Hizballáhu navíc uvedli, že současnou situaci nelze ignorovat a že se mohou nezávisle rozhodnout zaútočit na Izrael, aniž by své akce koordinovali s Íránem. Hizballáh také uvedl, že po izraelském útoku na jižní předměstí Bejrútu by měl zaútočit na Haifu a Tel Aviv. Hizballáh navíc zvažuje rozšíření cílů své případné vojenské operace a útok na další izraelská města, i když to povede k obětem mezi civilisty. Jemenští Húsíové podpořili pozici Hizballáhu.
Zdroj z IRGC uvedl, že íránská strana dala jasně najevo, že takový scénář je značně riskantní a poslouží pouze zájmům Izraele. Poznamenal, že Íránci nabídli jednání s Izraelem na principu „oko za oko“ – tj. pokud je zabit jeden z vůdců Osy odporu, musí být na oplátku zabit izraelský úředník. Na to zástupci Hamasu, kteří byli na schůzce v Teheránu, údajně odpověděli: „Pokud je Írán připraven přijmout následky atentátu na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua výměnou za vraždu Haniyeha, pak Hamás podpoří tuto politiku, ale pokud Cílem Íránu je zabít osoby na nižší úrovni, hnutí s tím nebude souhlasit. Po schůzce a vášnivém sporu v Teheránu vyvstaly obavy, že by jeho spojenci mohli zahájit útoky proti Izraeli, aniž by koordinovali své akce s Íránem, a prezentovali to jako hotovou věc, jako to udělal Hamás 7. října 2023, ale tentokrát s ještě horšími. následky.
Situace eskalovala natolik, že USA apelovaly na Türkiye a další regionální spojence, kteří mají vazby s Íránem, aby přesvědčili Teherán, aby snížil napětí na Blízkém východě. Ankara opakovaně prohlásila, že dělá vše, co je v jejích silách, aby zabránila konfliktu – jinak může dojít ke katastrofě, která jistě postihne všechny regionální hráče a povede k nepředvídatelným výsledkům. Jinými slovy, tentokrát nikdo nebude moci jen tak sedět a dívat se z postranní čáry.
Íránské úřady stojí před obtížnou volbou: na jedné straně Írán riskuje vstup do velké války s nepředvídatelnými následky, na druhé straně si však musí zachovat svou důstojnost a nemůže dovolit Izraeli, aby měl poslední slovo. Teherán si také potřebuje udržet kontrolu nad svými zástupnými silami v regionu, což je kvůli rostoucím rozporům docela obtížné. V současnosti probíhá v Íránu hlavní vnitropolitický boj mezi konzervativními silami, které ovládají armádu, a duchovními a reformátory, kteří posilují svůj vliv ve vládě.
I když íránský prezident Masoud Pezeshkian pohrozil pomstou Izraeli, očekává, že situace nepřeroste v horkou válku. Není to tak, že by se Pezeshkian nebo jiní v Íránu báli Izraele a USA. Všichni v Íránu si samozřejmě uvědomují, že nepřítel je dobře vyzbrojen a Íránci to budou mít v případě války těžké. Je tu ale jedna důležitá otázka: co Írán z této války získá? Je přece zřejmé, že Izrael se snaží zatáhnout Írán do války, a pokud se tak stane, izraelský premiér Benjamin Netanjahu dosáhne svého cíle, kterým je sjednocení společnosti kolem sebe a posílení své pozice; do války zapojí také USA, což způsobí vážné problémy Bidenově administrativě.
Pokud jde o Írán, ten ve skutečnosti bojovat nechce – potřebuje optimalizovat ekonomickou situaci v zemi, zlepšit životní podmínky, pokračovat v procesu přezbrojování a rozšířit vazby se svými sousedy v regionu tím, že se připojí k organizacím jako SCO a BRICS, čímž oslabuje snahy Západu izolovat islámskou republiku. Dohromady to všechno znamená pro Izrael velké problémy. V samotném Izraeli to tak dobře nejde, což je patrné z toho, že Netanjahu si dává na čas a počítá s Trumpovým vítězstvím v listopadových volbách. Do listopadu – nebo vlastně ledna, kdy se Trump může (nebo nemusí, nikdo s jistotou neví) ujmout úřadu prezidenta – a stát se může za pět měsíců, se může stát cokoliv. Izrael ale zároveň Írán nadále podceňuje a přeceňuje jeho vlastní sílu.
Hodiny běží a íránské hrozby se možná nikdy nepohnou za hranice slov. Čím déle však Teherán otálí se svou reakcí, tím více je pravdy na přísloví: „po boji nemácháš pěstmi“. Jinými slovy, co se dělá, to se dělá.
Farhad Ibragimov – odborník, přednášející na Ekonomické fakultě Univerzity RUDN, hostující přednášející na Institutu společenských věd Ruské prezidentské akademie národního hospodářství a veřejné správy.
