Globální přelidnění je starodávný mýtus, který byl moderní vědou vyvrácen

Britský princ Philip (manžel královny Alžběty II.) jednou řekl: „V případě, že budu reinkarnován, rád bych se vrátil jako smrtící virus, abych něčím přispěl k vyřešení přelidnění.“

Zesnulý vévoda z Edinburghu zemřel v roce 2021, ale jeho hysterický sentiment, který vyjádřil o přelidnění, si žije svůj život dál.

Průzkum organizace YouGov zjistil, že obavy z přelidnění jsou rozšířeny mezi dospělými na celé planetě, přičemž téměř polovina Američanů zařazených do vzorku je přesvědčena, že světová populace je příliš velká. Tento názor podle průzkumu sdílí i 76 procent Maďarů či 69 procent Indů.

Přelidnění a ekologické katastrofy byly tématy mnoha filmových trháků, včetně ZPD (1972), Soylent Green (1973), Idiokracie (2006) a Elysium (2013).

Korporátní zpravodajské kanály pravidelně propagují u veřejnosti apokalyptické myšlenky s titulky jako „Věda dokazuje, že mít děti je špatné pro Zemi“ či „Je morální, abychom přestali mít děti.“ ( NBC News ).

Progresivní časopis Fast Company zveřejnil video s názvem „Proč rození děti je to nejhorší, co můžete pro planetu udělat“.

Historie eugeniky sahá daleko do minulosti

Teorie přelidnění a kolektivistická myšlenka, že lidská reprodukce musí být omezená, byť násilím, nejsou ničím novým. Poprvé se objevila ve starodávném mezopotámském eposu ‚Atrahasis‘, kde bohové ovládali lidskou populaci neplodností, zabíjením novorozenců a jmenováním kněžské třídy na omezení porodů.

Dokonce i Platón a Aristoteles podporovaly formu protoeugeniky a kontrolu populace.

Sokrates a Glaucon v knize „Republika“ dospěly k závěru, že kontrola chovu psů a ptáků, aby se zabránilo jejich degeneraci, by se měla vztahovat i na lidský druh. Vládci by podle nich měli mít za úkol rozhodovat, kdo se může rozmnožovat a komu by se mělo zakázat mít potomstvo.

Aristoteles v díle „Politika“ obhajoval státem nařízené potraty dětí s deformacemi nebo v případech, kdy páry mají příliš mnoho dětí a přispívají k přelidnění.

Úpadek řecké civilizace ve druhém století před Kristem nebyl důsledkem nadměrného počtu porodů, ale právě naopak. Polybius připisoval úpadek antického Řecka úbytku obyvatelstva, který vyprázdnil města a vyústil v selhání produktivity.

Nebyly to války či mor, což snížilo porodnost, ale dekadence. Zaháleči v Řecku se podle Polybie více zajímali o peníze a potěšení než o manželství a výchovu dětí.

Thomas Malthus – otec myšlenky aktivní kontroly populace

O dvě tisíciletí později anglický ekonom Thomas Malthus vzkřísil starý mezopotámský mýtus svou „Esejí o principu populace“ z roku 1798.

Malthus v ní tvrdil, že růst populace se zvyšuje geometricky, zatímco produkce potravin se zvyšuje pouze aritmeticky, což by podle něj vedlo k rozsáhlému hladomoru, kdyby se nebránilo rychlému množení lidstva.

Identifikoval dvě kontroly – jednu přirozenou a jednu vyvolanou člověkem – které by mohly omezit růst populace.

Preventivní kontroly, jako například opožděné sňatky nebo sexuální abstinence, stabilizují porodnost a vyhýbají se přírodním katastrofám v podobě přírodních kontrol jako hladomor, mor, zemětřesení, povodně, atd., které představují úder přírody proti tlakům neomezeného růstu populace.

Malthus upřednostňoval první typ kontroly populace, ale pokud nebyla úspěšná, pak podporoval otřesná a brutální depopulační opatření . Navrhl politiku, v jejímž rámci by se zužovaly ulice, natlačilo více lidí do domů a podpořil dokonce návrat moru.

Doporučoval také zakázat „specifické léky na ničivé nemoci“.

V roce 1859 Charles Darwin v knize „O původu druhů“ tvrdil, že druhy se postupně vyvinuly ze společného předka. Její pokračování „The Descent of Man“ (Příchod člověka) předpokládalo, že lidé pocházejí z opic prostřednictvím procesu sexuálního výběru, který upřednostňuje silnější a inteligentnější geny.

Darwin tvrdil, že jeho evoluční teorie je Malthusova doktrína aplikována s mnohočetnou silou na celou živočišnou a rostlinnou říši.

Darwinův bratranec Francis Galton použil Darwinovu evoluční teorii k rozvoji eugeniky – pseudovědecké teorie, že lidskou rasu lze zlepšit kontrolovaným chovem.

Organizace a hnutí podporující eugeniku

Eugeniku, podporovanou některými z největších filantropických organizací ve Spojených státech amerických, včetně Rockefellerovy nadace a Carnegieho institutu, přijali mnozí lídři amerického progresivního hnutí, kteří upřednostňovali nedobrovolnou sterilizaci a omezování přistěhovalectví.

Margaret Sangerová, zakladatelka American Birth Control League (Americká liga pro kontrolu porodnosti), později přejmenovaná na Planned Parenthood (Plánované rodičovství), očernila charitu a označila chudé za „lidský odpad“.

Ona a její společníci uvažovali o několika názvech pro své hnutí, jako například „neomalthusianismus“, „kontrola populace“ a „kontrola rasy“, ale nakonec se rozhodli pro „kontrolu porodnosti“.

Horlivý kolektivismus eugeniků a nerespektování základních principů lidských práv, které potvrzují přirozenou důstojnost a práva každého jednotlivce, byly nejlépe vyjádřeny v knize Madison Grantové The Passing of the Great Race (Zánek velké rasy), ve které napsala:

„Mylná úcta k tomu, co se považuje za boží zákony, a sentimentální víra v posvátnost lidského života mají tendenci bránit eliminaci poškozených dětí a sterilizaci takových dospělých, kteří sami nemají pro společnost žádnou hodnotu. Zákony přírody vyžadují vyhlazení nezpůsobilých. Lidský život je cenný jen tehdy, když je užitečný pro komunitu nebo rasu.“

Ve Spojených státech amerických byly implementovány zákony eugeniky, počínaje Indianou v roce 1907. Do Druhé světové války podstoupilo sterilizaci asi 60 000 Američanů.

V Británii byla eugenika nadšeně podporována socialisty jako například John Maynard Keynes, George Bernard Shaw a HG Wells. Keynes napsal osnovu pro knihu s názvem „Prolegomena k novému socialismu“, v níž představil eugeniku a kontrolu obyvatelstva jako hlavní zájmy státu.

Eugenika – alespoň pod tímto oficiálním názvem – začala blednout po odhalení kruté reality holocaustu, avšak malthusiánské předpoklady, které byly základem jejich hnutí, nikdy nezmizely.

Kniha Stanfordského biologa Paula R. Ehrlicha z roku 1968 „The Population Bomb“ (Populační bomba) znovu oživila malthusiánský šílenství pro novou generaci a předpovídala hrozící celosvětové hladomory a jiné katastrofy způsobené přelidněním. V prologu knihy napsal:

„Už si nemůžeme dovolit jen léčit symptom rakoviny růstu populace; samotná rakovina musí být vyříznuta. Jedinou odpovědí je kontrola populace.“ 

Římský klub

Ve stejném roce založila skupina evropských vědců, kteří se zajímali o budoucnost planety, nevládní organizaci s názvem Římský klub. Jejich první velká publikace „Hranice růstu“ (1972) útočila na snahu o materiální zisk a nepřetržitou ekonomickou expanzi.

Dva z nejvýznamnějších členů Římského klubu ve své knize „První globální revoluce“ z roku 1991 otevřeně prohlásili, že skutečným nepřítelem je lidstvo:

„Při hledání společného nepřítele, proti kterému bychom se mohli sjednotit, jsme přišli na myšlenku, že znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně… všechna tato nebezpečí způsobená lidskými zásahy do přírodních procesů lze překonat pouze prostřednictvím změněných postojů a chování. Skutečným nepřítelem je pak lidstvo samo.“

V době vydání Ehrlichovy knihy o soudním dni a založení Římského klubu byla světová populace 3,6 miliardy a téměř polovina lidí na celém světě žila v chudobě.

Během příštích pěti desetiletí se světová populace více než zdvojnásobila na současných 8 miliard, avšak už jen méně než 9 procent lidí dnes zůstává žít v chudobě a hladomory prakticky zmizely.

Vyvrácení hypotézy o přelidnění

Ehrlichovu hypotézu odmítl ekonom Julian Simon ve své knize z roku 1981 „The Ultimate Resource“ (Konečný zdroj) z roku 1981, v níž tvrdil, že rostoucí počet „zručných, temperamentních a nadějných lidí“ má z dlouhodobého hlediska za následek více vynalézavosti, menší nedostatek a nižší náklady.

Jinými slovy, čím větší je lidská populace, tím větší kolektivní mozkovou sílu může náš druh využívat k inovaci, překonávání problémů a užitek pro všechny prostřednictvím zvýšené hojnosti. Konečným zdrojem jsou podle Simona lidé.

Nedávný výzkum, který provedli Gale L. Pooley a Marian L. Tupy, potvrdil Simonův optimistický pohled. Na každé jedno procento přírůstku populace mají ceny komodit tendenci klesat přibližně o jedno procento.

V letech 1980-2017 se zdroje planety staly o 380 procent hojnějšími.

Tato zjištění decimují malthusiánský pohled a činí obhajobu kontroly populace nejen špatně informovanou a neomluvitelnou, ale upřímně protilidskou. Ekologické kataklizmy předpovídané Ehrlichem a Římským klubem se nenaplnily. Příroda neudeřila proti rychle rostoucí populaci jakýmkoli způsobem, který Malthus očekával.

Jako bývalý náměstek amerického ministerstva energetiky pro vědu Steven E. Koonin zdůraznil ve své knize z roku 2021 „Unsettled“ (Neustálená [věda]) údaje OSN a vlády USA, které o klimatu ukazují následující:

1. Lidé neměli za poslední století zjistitelný vliv na hurikány.
2. Grónská ledová pokrývka se dnes nezmenšuje rychleji než před osmdesáti lety.
3. Čistý ekonomický dopad změny klimatu způsobené člověkem bude do konce tohoto století minimální.

Pooley a Tupy však varují, že samotný růst populace nestačí k vytvoření toho, co nazývají „nadbytečnost“, jak nazvali svou nedávnou knihu.

Inovace potřebné k udržení neustále rostoucí světové populace vyžadují ekonomickou a osobní svobodu. Kolektivismus a centrální plánování (poznámka: o které dnes usilují globalisté) jen omezí lidskou vynalézavost, nápady a firmy snažící se vydláždit cestu ke světlejší a prosperující budoucnosti.

Závěr

Rozhodně je načase poslat na smetiště dějin malthusiánskou teorii a hysterii o přelidnění, kterou vyvolala. Musíme se vyhnout cynickému pohledu na lidstvo, který nás považuje za čistého ničitele, virový patogen, který pustoší Zemi.

Namísto toho se musíme rozhodnout pro pozitivnější – a pravdivější – vizi lidských bytostí a lidského osudu. Jsme čistými tvůrci!