Ivan David: Francii hrozí „občanská válka“
Průzkum agentury Ipsos provedený minulý týden ukázal, že 35,5 procenta francouzských voličů podporuje stranu Rassemblement National. Levicová aliance, která zahrnuje La France Insoumise, získala 29,5 procenta hlasů, zatímco Macronova aliance by získala 19,5 procenta hlasů.
Tyto dvě koalice se proti Macronovi ale nikdy nespojí.
Francouzský prezident uznal, že voliči ve volbách do Evropského parlamentu dali jasně najevo touhu po změně. “Ano, způsob, jakým vládneme, se musí zásadně změnit,” řekl při vyhlášení předčasných voleb. Nicméně dodal: “Budoucí administrativa, která bude nutně odrážet váš hlas, doufám, že svede dohromady zastánce tradic francouzské republiky různých přesvědčení, kteří prokážou odvahu postavit se extrémům.”
Macron a jeho spojenci nedávno vykreslovali opozici jako nebezpečnou a bigotní. “V naší zemi jsou lidé, kteří v sobě mají nenávist, pudy a touhu útočit na určité komunity nebo některé Francouze,” řekl v pondělí premiér Gabriel Attal. A dál: “Vítězství extrémů by pravděpodobně rozpoutalo tyto impulsy a mohlo by vést k násilí.”
Politické násilí by ale pro Macrona nemělo být nic nového. Francie byla za jeho vlády sužována násilím téměř neustále, včetně etnických nepokojů a násilných protestů proti zvyšování důchodového věku a dalším neoliberálním a „zeleným“ reformám.
Rachel Marsdenová, politická komentátorka, dodává k situaci ve Francii: „Konečně to vypadá, že se dost francouzských voličů nebojí odepřít příležitost straně Marine le Penové. Označení krajní pravice už prostě nepůsobí jako odstrašující prostředek, jak tomu bylo kdysi. A proč by mělo? „Francie je na pokraji totálního občanského konfliktu,“ napsal britský Telegraph. Stalo se to ovšem za Macrona, ne za Le Penové, když kus po kusu prorážel svou agendou státním zřízením, když se jeho designovaná premiérka dovolávala článku 49.3 francouzské ústavy, aby alespoň 23krát prorazila legislativu bez hlasování, což zcela převážilo demokratický proces. Posunula tak odchod do důchodu a zajistila důchodcům více práce a po delší dobu, když už tak je Francie globálním daňovým šampiónem, který je okrádá o těžce vydělané peníze po celý jejich pracovní život pod záminkou, že je získají zpět, až odejdou do důchodu. To by vysvětlilo, proč většina důchodců, kteří masivně volili Macrona, už neříká průzkumníkům, že ho budou volit nadále.
Je to prostě velká záhada, jak k tomu došlo a jak establishment ve Francii a v Evropě totálně ztratil spikleneckou většinu.
V květnu 2023 agentura Reuters uvedla, že EU schválila 1,61 miliardy dolarů na vykoupení nizozemských farmářů, jejichž dobytek byl považován za příliš zaujatý svým říháním, prděním, močením a vyprazdňováním. Farmáři poté založili politickou stranu nazvanou hnutí Farmer-Citizen, která podporovala antiestablishment Geerta Wilderse, jehož strana vyhrála všeobecné volby v listopadu 2023, poté skončila na druhém místě (a zisk šesti křesel) ve volbách do Evropského parlamentu.
Když se v Německu farmáři a autodopravci shromáždili u Brandenburské brány v Berlíně, aby protestovali proti drtivé byrokracii establishmentu EU ve všem, od klimatických změn po Ukrajinu, nesprávné priority a neschopnost vyjít s penězi rezonovaly u průměrného Němce tak hlasitě, že 69 % z nich podpořilo protestní hnutí – což by vysvětlovalo druhé místo antiestablishmentové strany (AfD), na kterou mainstream zaútočil jakožto na spřátelenou s farmáři. Ukázalo se, že spousta Němců byla spřátelena také.
Ve Francii 90 % voličů podpořilo protesty francouzských farmářů a byli znechuceni, když se Macron objevil na každoročním pařížském Mezinárodním zemědělském veletrhu s partou gaunerů z pořádkových jednotek, kteří nasadili slzný plyn na pravděpodobně nevinné krávy (i když kdo ví, možná by byly potichu spustily nějaké prdy zabíjející planetu), zatímco utíkal před konfrontací s rozhněvanými farmáři. No a co ty víš. Ukázalo se, že 90% podpora zemědělcům se zhruba promítla do toho, že 93 % francouzských obcí hlasovalo pro Le Penové Národní shromáždění ve volbách do EU.
Určitě je to všechno jen velká náhoda. Kdo kdy tušil, že zahrávání si s jídlem a živobytím lidí a zaměřování se na nákladné ideologické priority, které zajímají hlavně malou elitní kabalu ve vedení, bude někdy receptem na změnu režimu? Otázkou však nyní je, zda Macron, který to všechno vsadil a prohrál, bude lpět na moci jako vůdci, které odsuzuje. Nebo zda se bude řídit svými vlastními demokratickými principy a rezignuje, jak by si přála většina Francouzů (57 %).“
MUDr. Ivan David CSc., FB
