Hrozba islamistického teroru na ME: Výsledek masové imigrace a utužení
Na mistrovství Evropy ve fotbale hrozí útoky islamistů. Na vině je i nekontrolovaná masová imigrace z Afriky, Blízkého východu a jižní Asie. Přispívají k tomu muslimské paralelní společnosti a vstřícný přístup k islamistickým skupinám. Prostě neexistuje žádná skutečná bezpečnost, protože nemůžete úplně zkontrolovat každého imigranta. Riziko by však bylo možné snížit důslednou politikou vyhánění zahraničních extremistů.
Afghánský bodanec v Mannheimu, který zabil policistu a vážně zranil kritika islámu Michaela Stürzenbergera, byl oficiálně považován za „dobře integrovaného“. Odnož „Islámského státu“ již ohlásila útoky na Mistrovství Evropy ve fotbale, zatímco na letišti Kolín/Bonn byl zatčen muž tří (!) národností (Maroko, Německo a Polsko) jako podezřelý podporovatel teroristů. Daroval peníze IS a také se ucházel o místo ostrahy doprovodných akcí na mistrovství Evropy.
Teprve v březnu byli v Durynsku zatčeni dva příznivci IS, protože prý připravili útok na švédský parlament v reakci na spálení koránu. Kromě toho se vždy najdou bodači nože a mačetami, kteří křičí „Alláhu Akbar!“, kteří zjevně (chtějí) zabíjet „nevěřící“ ve jménu svého náboženství. Pro justici obvykle platí, že se jedná o „zmatené jednotlivé pachatele“ s „duševními problémy“. S ohledem na takové soudy by se však dalo přehánět otázku, zda islamismus nemůže být duševní chorobou.
Ale hlavním problémem je, že Německo v posledních letech přijalo statisíce muslimů ze zemí, kde se archaické kmenové zvyky střetávají s puritánskými islámskými názory. Jen za deset let od roku 2014 do roku 2023 se například počet Afghánců ve Spolkové republice zvýšil z něco málo přes 75 000 na téměř 420 000. Většina z nich jsou muži. Podobná situace je u Syřanů , jejichž počet ve stejném období vzrostl z přibližně 60 000 na přibližně 972 000. A to jsou jen dvě z mnoha zemí původu, kde jsou rozšířené radikální islámské názory.
To jsou davy, které ani Spolkový úřad pro ochranu ústavy nemůže začít sledovat. Nemluvě o tom, že při vstupu není téměř žádná kontrola. Často proto, že to prostě není možné kvůli nedostatku papírů a výměny dat s úřady v zemi původu. Kolik příznivců IS je například mezi přibližně 150 000 Iráčany, kteří se přistěhovali od migrační krize z let 2015/2016? Kolik příznivců afghánského Talibanu nebo syrské fronty Al-Nusra si v posledních letech našlo cestu do Německa? Nikdo neví.
K tomu se přidává radikalizace druhé a třetí generace. Muslimové, kteří se narodili a vyrostli v Německu, ale kvůli nedostatečné integraci svých rodin žijí v paralelních společnostech, a proto mají malou šanci na společenský postup. Nedávná demonstrace islamistů v Hamburku, Berlíně a spol. jasně ukazují, že účastníky jsou především mladší muži. Nejde jen o nové přistěhovalce, ale také o mladé lidi a mladé muže z druhé či třetí generace narozené v Německu.
Nemluvíme tedy jen o několika tisících „násilných islamistů“, jak je počítá Spolkový úřad na ochranu ústavy, ale spíše o desítkách či dokonce stovkách tisíc. Od „konzervativního islámu“ k „radikálnímu islamismu“ – jak ukazují celé protesty v Gaze – mnoho toho není zapotřebí. Stačí pár malých spouštěčů, aby pár stovek radikálních Inských vyrostlo masové islamistické hnutí. K tomu přispívá i struktura islámu podobná sektě. Protože každý, kdo se zřekne islámu (tedy konvertuje nebo se prostě stane ateistou), musí očekávat odplatu. Odporovat radikálnímu kazateli? Málokdo se odváží zpochybňovat citáty z Koránu (i když jsou vytržené z kontextu). Existuje velký tlak vrstevníků a tlak vrstevníků.
Samozřejmě, že ne každý muslim je automaticky islamista nebo dokonce terorista – ale čím větší (a konzervativnější) se muslimské paralelní společnosti stávají, tím je pro radikální elementy snazší se v nich schovat a zůstat pod radarem. Mezi miliony muslimů v Německu je mnoho těch, kteří se dobře integrovali a přizpůsobili západnímu životnímu stylu. Lidé, kteří vlastně obohacují společnost. Ale je tu také spousta muslimských imigrantů, kteří jsou v Německu jen kvůli penězům a kteří vlastně německou nebo západní kulturou pohrdají a považují ji za méněcennou. Lidé, kteří chtějí ze Spolkové republiky udělat islamistický chalífát. Ale to jsou přesně ty typy lidí, které v Německu nepotřebujeme – a vlastně by měli být posláni zpět do zemí původu. Ale to se neděje.
Ale právě tato váhavost politiků přispívá k vysokému riziku terorismu v Německu. Právě tato neochota vůči takovým lidem vede k dalším a dalším útokům nožem, skupinovým znásilněním (stejně jsou to jen „děvky“…) a nábožensky motivovaným útokům a útokům (např. na kostely, synagogy a lidi židovského vyznání). „Netolerance netolerance“, kterou levice ráda uplatňuje vůči konzervativcům a pravici, se na islamisty nevztahuje. Političtí extremisté německého původu jsou německý problém – ale extremisté z řad přistěhovalců jím být nemusí. Jen je musíte důsledně vyhnat a poslat zpět tam, odkud přišli. Například každý, kdo se účastní prochalifátských demonstrací nebo je členem islamistických organizací, se ukáže jako nepřítel státu a v Německu prostě nemá místo. Tak jednoduché.
Komentář Heinze Steinera
