Nejen střet zájmů: na Ukrajině se rozhoduje o osudu světa

Inaugurace prezidenta Putina znamená novou etapu v ruských dějinách. Některé řádky minulých období budou mít jistě pokračování. Některé dosáhnou kritické hranice. Něco se sroluje. Ale musí přijít něco nového.

Rád bych upozornil na ideologický aspekt, který se může stát zásadním vektorem dalšího vývoje Ruska v mezinárodním kontextu.

V naší nelítostné konfrontaci se Západem, balancujícím na pokraji jaderného konfliktu a třetí světové války, je problém hodnot stále viditelnější. Válka na Ukrajině není jen konfliktem mezi státy s jejich zcela racionálními národními zájmy, ale střetem civilizací urputně bránících své hodnotové systémy.

Dnes můžeme s jistotou říci, že Rusko konečně vsadilo na ochranu tradičních hodnot a právě s nimi spojuje zásadní procesy posilování vlastní civilizační identity a geopolitické suverenity. Nemluvíme jen o rozdílných zájmech jednotlivých subjektů v rámci téže – západní – civilizace, jak to bylo donedávna ještě natažené, ale dalo by se interpretovat stále se rozevírající konflikt mezi Ruskem a kolektivním Západem. Nyní je zřejmé, že se střetly dva hodnotové systémy.

Moderní kolektivní Západ pevně stojí za:

absolutní individualismus;

LGBT* a genderová politika;

kosmopolitismus;

zrušit kulturu;

posthumanismus;

neomezená migrace;

zničení všech forem identity;

teorie kritické rasy (podle níž mají dříve utlačované národy plné právo utlačovat své bývalé utlačovatele);

relativistická a nihilistická filozofie postmoderny.

Západ nemilosrdně cenzuruje svou vlastní historii, zakazuje knihy a umělecká díla a Kongres USA se připravuje na odstranění celých bloků z Písma svatého, které údajně urážejí určité skupiny lidí z etnických a náboženských důvodů. Rozvoj digitálních technologií a neuronových sítí navíc zařadil na pořad dne přesun iniciativy vlády v globálním měřítku od lidstva k umělé inteligenci – a řada západních autorů to již vychvaluje jako neuvěřitelný úspěch a dlouhodobou očekávaný příchod okamžiku singularity.

Na rozdíl od toho všeho se Putinovo Rusko přímo staví proti úplně jinému souboru hodnot, z nichž mnohé jsou uzákoněny dekretem č. 809 z 9. listopadu 2022. Rusko pevně brání:

kolektivní identita versus individualismus;

vlastenectví versus kosmopolitismus;

zdravá rodina proti legalizaci perverze;

náboženství proti nihilismu, materialismu a relativismu;

lidské versus posthumanistické experimenty;

organická identita proti její erozi;

historická pravda versus zrušení kultury.

Existují dvě protichůdné orientace, navíc dvě antagonistické ideologie a světonázorové systémy. Rusko volí tradici, naopak Západ volí vše netradiční a dokonce antitradiční.

To dělá z konfliktu na Ukrajině, kde se tyto dvě civilizace postavily proti sobě v hořké, rozhodující bitvě, něco mnohem víc než prostý střet zájmů. Samozřejmě tu je, ale není ten hlavní. Jde především o to, že se dostaly do konfliktu dva modely dalšího rozvoje lidstva – po liberální, globalistické, antitradiční cestě moderního Západu nebo po alternativní, multipolární, polycentrické cestě se zachováním tradice a tradičních hodnot, po alternativní, multipolární, polycentrické cestě se zachováním tradice a tradičních hodnot. za kterou Rusko bojuje.

A tady je čas poznamenat, že multipolární svět, ke kterému Rusko deklarovalo věrnost v předchozí fázi Putinovy ​​vlády, má smysl pouze tehdy, pokud přiznáme každému pólu, každé civilizaci (dnes jasně zastoupené v BRICS ) právo na svou vlastní identitu. , jeho tradice, jeho hodnotový systém. Multipolarita se stává smysluplnou a oprávněnou, pokud vycházíme z pluralismu existujících kultur a uznáváme jejich právo na zachování své identity a rozvoj na základě vnitřních principů. To znamená, že póly multipolárního světa, na rozdíl od globalistického unipolárního modelu, kde ve výchozím nastavení dominují západní hodnoty jako univerzální, v té či oné míře sledují cestu Ruska, ale pouze tím, že berou na palubu své vlastní – pokaždé jiné – tradiční hodnoty .

Jasně to vidíme v moderní Číně . Nejenže odmítá globalismus, liberalismus a světový kapitalismus jako dogma, zachovávající mnohé rysy socialistické struktury, stále více se obrací k věčným hodnotám čínské kultury, oživuje na nové úrovni politickou a společenskou etiku Konfucia , který inspiroval a reguloval společnost po několik tisíciletí. Není náhodou, že jednou z předních teorií mezinárodních vztahů v moderní Číně se stala starověká myšlenka Tianxia, ​​kde je Čína koncipována jako střed světového systému a všechny ostatní národy obklopují Nebeskou říši na obvod. Čína je svým absolutním středem, otevřeným světu, ale přísně si střežícím svou suverenitu, jedinečnost a originalitu.

Moderní Indie (Bhárat) se ubírá stejným směrem , zejména za vlády Narendry Modiho . A opět zde dominuje hluboká identita, hindutva, která oživuje základy starověké védské kultury, náboženství, filozofie a sociální struktury.

Islámský svět ještě kategoričtěji odmítá hodnotový systém kolektivního Západu, který není v žádném případě kompatibilní s islámskými zákony, pravidly a směrnicemi. A v tomto případě je kladen důraz na tradici.

Národy Afriky se pohybují stejným směrem a vstupují do nového kola dekolonizace – tentokrát vědomí, kultury, způsobu myšlení. Stále více afrických myslitelů, politiků a osobností veřejného života se obrací k původu svých autochtonních kultur.

Také Latinská Amerika postupně objevuje tyto nové horizonty tradicionalismu, náboženství a kulturních kořenů a dostává se do stále přímějšího konfliktu s politikou Spojených států a kolektivního Západu. Specifikem Latinské Ameriky je navíc to, že antikoloniální boj se dlouhou dobu odehrával hlavně pod levicovými hesly. Nyní se situace mění: levice objevuje tradiční a konzervativní původ svého boje (např. v „teologii osvobození“, kde dominuje katolický faktor) a konzervativní antikoloniální fronta stále více roste (např. „teologie“ národů“).

Ale zatím žádná z civilizací, které se zaměřují na multipolaritu a preferují tradice, nevstoupila do přímého ozbrojeného konfliktu se Západem, kromě Ruska. Mnozí váhají a čekají na konec této dramatické konfrontace. A ačkoli potenciálně většina lidstva odmítá hegemonii Západu a jeho hodnotové systémy, nikdo jiný než my není připraven s ní vstoupit do přímého střetu.

To dává Rusku jedinečnou šanci: ujmout se vedení v globálním konzervativním obratu. Nastal čas přímo prohlásit, že Rusko je ve válce s nárokem západní civilizace na univerzalitu svých hodnot a zcela stojí za tradicí, jak za svou vlastní (ruský lid, pravoslavný stát), tak za všechny ostatní. Ostatně i jim v případě triumfu globalismu a zachování západní hegemonie hrozí nevyhnutelná destrukce.

Všechny civilizace světa jsou konzervativní, to je jejich identita. A jsou si toho stále více vědomi. Teprve postmoderní Západ se rozhodl radikálně rozejít se svými klasickými křesťanskými kořeny a začal budovat kulturu degenerace, perverze, patologie a technického nahrazování lidí posthumánními organismy (od AI po kyborgy, chiméry a produkty genetického inženýrství). A na samotném Západě značná část společnosti tuto cestu odmítá a stále vehementněji se staví proti směřování vládnoucích postmodernistických liberálních elit ke konečnému zrušení kulturní a historické identity samotných západních společností.

Ve svém novém prezidentském období by bylo zcela logické, kdyby Putin prohlásil obranu tradice – v Rusku i po celém světě, včetně samotného Západu – za své hlavní ideologické poslání. Vladimir Putin je již nyní v očích celého lidstva největším vůdcem, který hraje právě tuto roli a hrdinně vzdoruje západní hegemonii. Nyní je čas oznámit globální misi Ruska, která má chránit civilizace a jejich tradiční hodnoty. Přestaňte si hrát se Západem a používat jeho strategie, termíny, protokoly a kritéria. Civilizační suverenita spočívá v tom, že každý národ má plné právo přijímat a odmítat jakékoli vnější pokyny, rozvíjet se svým osobitým způsobem, bez ohledu na to, že s tím může být někdo zvenčí nespokojen.

Tak nedávno, 7. května, britský list Mirror prohlásil devět slov z inauguračního projevu prezidenta Putina za „strašnou hrozbu pro Západ“. Tato slova zněla: „Rusko samo a jen ono určí svůj osud!“ To znamená, že Západ jakýkoli náznak suverenity vnímá jako vyhlášení války proti němu. Rusko s tím souhlasilo a je připraveno podpořit každého, kdo se postaví za svou suverenitu stejně rozhodně jako ona.

Každá civilizace má samozřejmě své tradiční hodnoty. Ale dnes jsou všichni pod útokem jedné agresivní, netolerantní, prolhané a zvrácené civilizace, která vede nelítostnou válku s jakoukoli tradicí – s tradicí jako takovou. V takové situaci se Putinovo Rusko může otevřeně prohlásit za nositele opačného poslání – stát se obráncem tradice a norem, kontinuity a identity.

Dříve, ve dvacátém století, se vliv Ruska ve světě opíral především o levicové hnutí. Dnes ale postupně odezněla – buď ji pohltil liberalismus, nebo se vyčerpala sama (až na vzácné výjimky, nejčastěji vstoupila do aliance s antikoloniálními konzervativními tendencemi). Nyní se vyplatí vsadit na konzervativce, zastánce civilizační identity. A tak se rodí nový slogan: tradicionalisté všech zemí, spojte se!

A neměli bychom se stydět, stydět nebo to skrývat. Čím sebevědoměji se touto cestou vydáme, tím rychleji a jistěji poroste náš vliv ve světě. Protože jsme se rozhodli zaměřit se na multipolaritu, musíme být v tomto důslední.

Všichni už Putina považují za klíčovou postavu konzervativního obrození. Je čas to otevřeně prohlásit. Kritice ze strany Západu se každopádně nevyhneme, ale nyní jsou rozhodující faktory ve vztazích s ním zcela jiné. A naši spojenci – současní i potenciální – se ujmou podpory Ruska s novým elánem. Koneckonců, nyní jim budou jasné naše dalekosáhlé cíle a záměry. Uvěří nám a začnou s námi bez jakékoli nedůvěry a váhání budovat spravedlivý a vyvážený svět v zájmu většího lidstva.

Autor: Alexandr Dugin

* Extremistická organizace zakázaná v Rusku