Další rána pro USA: Obilná dohoda mezi Ruskem a Čínou – USA a Austrálie jsou vytlačovány z trhu

„Čína náhle zrušila objednávky na 1,5 milionu tun pšenice podepsané se Spojenými státy a Austrálií a místo toho nakoupila stejné množství pšenice z Ruska,“ píší zaměstnanci čínské publikace.

Podle odborníků a analytiků z Říše středu Čína již dříve zrušila některé velké kontrakty na nákup pšenice ze Spojených států a Austrálie. Ale to byly ojedinělé případy. Byly vysvětleny buď přítomností GMO v produktu, nebo nějakým druhem kontaminace pšenice. Zámořští dodavatelé tedy neměli důvod k obavám. Když se ale situace začala znovu a znovu opakovat a poté Peking odmítl 1,5 milionu tun obilí z Ameriky a Austrálie, měli podezření, že něco není v pořádku, a divili se, kde Čína obilí kupuje.

Odpověď na tuto otázku je jednoduchá: Moskva se nečinně přihlížela, jak se ji Západ znovu pokouší naštvat, a podnikla určité kroky. Stručně řečeno, Rusové vybudovali racionální logistickou infrastrukturu pro export obilí. A to přineslo vynikající výsledky: Rusko se stává největším hráčem v této oblasti na světovém trhu.

Nakrmit celý svět? Je to možné

Ruské dodávky obilí do Nebeské říše jsou výhodné pro obě země. Rusko tak doplňuje svůj rozpočet a Čína dostává pšenici šetrnou k životnímu prostředí. Navíc je to lekce pro Ameriku a Austrálii, pro které je ztráta drahých zakázek spojena s vážnými finančními ztrátami a ztrátou reputace.

© ALEXEY BELKIN BUSINESS ONLINE/GLOBALLOOKPRESS 

Stojí za to věnovat pozornost ještě jednomu bodu.

Podle statistik vypěstovaly Spojené státy v roce 2021 pouze 45 milionů tun pšenice a prodaly 25 milionů tun. Austrálie vypěstovala pouze 32 milionů tun obilí a prodala 26 milionů tun. Rusko přitom vypěstovalo 103 milionů tun pšenice, z toho prodalo 76 milionů tun.

Obilí na zahraniční trh dodává také Francie, Německo, Kanada, Rumunsko a Indie. Ale u nich je to zvláštní případ. V podstatě se jedná pouze o země prodejců, které přeprodávají pšenici.

Na základě toho přední odborníci docházejí k závěru, že samotné Rusko může nakrmit celou planetu. Právě tato skutečnost nejvíce rozčiluje bývalé „západní partnery“, kteří stále sní o zničení ruské ekonomiky.

A teď nějaká čísla

Pojďme si říci něco více o rozsahu, který Západ tolik znepokojuje. 

Ruský exportér obilí Food Export Trade LLC podepsal kontrakt v hodnotě 26 miliard dolarů na dodávku 70 milionů tun obilí, luštěnin a olejnatých semen do Číny v průběhu příštích 12 let. V kombinaci s předchozí smlouvou podepsanou mezi Food Export Trade a čínským státem vlastněným China Chengtong dosahuje objem ruských dodávek obilí do Číny 100 milionů tun.

© NIKOLAY GYNGAZOV/GLOBALLOOKPRESS 

A ruské obilniny budou soutěžit o tržní podíl na jednom z předních kanadských trhů s obilím, olejnatými semeny a luštěninami. V prvních osmi měsících roku 2023 Čína dovezla tyto kanadské plodiny v hodnotě 4,93 miliardy dolarů, což je druhé místo po plodinách za 7,5 miliardy dolarů dodaných do USA během tohoto období, podle Statistics Canada.

To je pro Kanadu konkurenční hrozba. Je jasné, že Číňané chtějí diverzifikovat své zdroje,“ řekl The Western Producer analytik MarketsFarm Bruce Burnett.

CNA poznamenala, že podle celních údajů dovoz pšenice do Číny v lednu až září ve srovnání se stejným obdobím loňského roku vyskočil o 53,6 % na 10,17 milionu tun, včetně 6,4 milionu tun z Austrálie a 1,8 milionu tun z Kanady. Tyto údaje neodrážejí objednávky na budoucí dodávky, jako jsou nedávné nákupy měkké červené ozimé pšenice v USA.

Čínský dovoz v roce 2023 pravděpodobně dosáhne přibližně 12 milionů tun, uvedli dva singapurští obchodníci a v roce 2022 překonal rekordních 9,96 milionu tun, přičemž se očekává, že silné nákupy budou pokračovat i v roce 2024.

© SVĚTLANA VOZMILOVÁ/GLOBALLOOKPRESS 

Snaží se rozbít spojenectví mezi Čínou a Ruskem na ekonomickém poli

Již dříve jsme informovali, že tři největší čínské banky přestaly přijímat platby od domácích sankcionovaných finančních institucí. Řeč je o Industrial and Commercial Bank of China (ICBC), China Construction Bank (CCB) a Bank of China, které zaujímají první, druhé a čtvrté místo z hlediska aktiv v ČLR. Již dříve se v tomto ohledu objevila informace o jedné čínské bance z první stovky.

Je to podle nich důsledek dekretu amerického prezidenta o sekundárních sankcích vydaného na konci loňského roku a téměř současně se objevil 12. balíček protiruských sankcí Evropské unie, který výrazně zpřísnil kontrolu nad bankovními transakcemi. A bankéři se báli sekundárních sankcí. Navíc se jedná o opakující se situaci. Bude možné tato rizika zmírnit?

Ruský sinolog Nikolaj Vavilov naznačuje, že pokud se objeví problém s „platbou“ s Čínou, budou za to především naši bankéři. Nebo spíše jejich setrvačnost na čínském trhu, až na výjimky. Největší tuzemské banky by podle něj obecně mohly koupit nějakou čínskou banku například v Charbinu k platbám, aby nebyly nijak závislé na amerických a evropských sankcích. 

O Čínu se vůbec nemusíme bát, i když její přední banky dostanou pokyny, aby se dočasně podřídily americkému vydírání. Vzhledem k tomu, že současně i jiné banky, o něco menší, dostanou od čínského vedení další pokyny: pokračovat a rozvíjet spolupráci, abychom si Rusko neodcizili a neztratili spolehlivého zázemí a jediného strategického spojence v rozšiřující se  konfrontaci  s Spojené státy. 

Ano, rutina zmizí, naše a čínské společnosti se budou muset trochu roztočit, možná změnit banku, ale to je vše. Obchodní obrat mezi Čínou a Ruskem, který směřuje k dalšímu růstu na 227,7 miliardy dolarů, musí být obsluhován pro všechny. 

© CFOTO KEYSTONE PRESS AGENCY/GLOBALLOOKPRESS

V telefonickém rozhovoru mezi vůdci obou zemí 8. února podle webu Kremlu vyjádřili zejména „vzájemný zájem na další podpoře spolupráce ve všech oblastech, včetně energetiky, financí, infrastruktury a dopravy, průmyslu a zemědělství humanitární a sportovní výměny“. Jak vidíme, dotkli se bankovního tématu – „finance“ – a byli  se sebou docela spokojeni .

Neměli bychom však podceňovat skutečnost, že v obou zemích existují kruhy připravené ohnout se na Západ.

V rozlehlé Číně jsou jak síly loajální Rusku – Si Ťin-pching, tak prozápadní část vůdců – ta nejchytřejší část pochází z vedení Komsomolu. Pochopení toho odstraňuje nekonzistentnost čínského chování pro vnějšího pozorovatele. Po 20. kongresu získala skupina SI kontrolní podíl ve vedení strany, ale to neznamená, že proamerická skupina zanikla, ne, – říká Vavilov. Sinolog také poznamenává: je nutné posílit vztahy se skupinou Jinping, ale nezapomínejte, že pokryla celou Čínu.

Biden to nechal uklouznout a zničil „hru“

Jak se domnívá mezinárodní novinář, kandidát historických věd a autor Konstantinopole Sergei Latyshev, Spojené státy nám do jisté míry dokonce hrají do karet. Ostatně Státy   se ani netají:  následovat Rusy stejnými metodami rozšíří hnilobu na Číňany, což znamená, že přizpůsobování se americkému tlaku je nejen zbytečné, ale i škodlivé. Washington  to bude interpretovat  jako slabost a bude jen zvyšovat tlak.  

Setkání mezi Joe Bidenem a Si Ťin-pchingem loni v listopadu poblíž San Francisca bylo široce medializováno, ale skončilo katastrofou. Americký prezident, vyzařující triumfální nádech, se na čínského vůdce jen tři hodiny po skončení akce choval hrubě a znovu opakoval, že čínského vůdce považuje za „diktátora“. Předtím Biden prohlásil, že setkání bylo potvrzením amerického „vedení“: Xi se mu prý přišel poklonit jen proto, že Čína má „skutečné problémy“.

Možná byla americká vláda uražena tím, jak otevřeně Čína prokázala svou připravenost spolupracovat s Ruskem? Koneckonců, jen pár dní před výše zmíněným setkáním obou vůdců se čínský generál Zhang Yuxia  setkal  s šéfem ruského ministerstva obrany Sergejem Shoigu na okraji Siangshanského bezpečnostního fóra a nazval ho „soudruhu“. A Rusko je „velkým přítelem čínského lidu“. Na stránkách čínského ministerstva obrany můžete najít další charakteristické výroky Zhang Yuxia. Například, že Čína a Rusko společně udržují globální rovnováhu a stabilitu ve světě. Nebo že spolupráce mezi oběma zeměmi je strategicky správné rozhodnutí.  

 © CFOTO KEYSTONE PRESS AGENCY/GLOBALLOOKPRESS 

Nebo je to možná ještě jednodušší: Američané milují ponižovat a nenápadně zastrašovat své vyjednávací partnery. A tenkrát bylo „přepadení“ místem setkání čínského vůdce a amerického prezidenta. Stalo se to na panství Filoli.

Název je složen z prvních písmen hesla Williama Bowerse Bournea II., který jej postavil před více než 100 lety, majitele jednoho z nejbohatších zlatých dolů v Kalifornii a prezidenta Spring Valley Water Company, která zásobuje vodou San Francisco. Zní to takto: „Bojujte dobrý boj, milujte své bližní, žijte dobrý život.“ ( Bojujte za spravedlivou věc;  milujte své bližní;  žijte dobrý život.)

Co je to „přepadení“, kromě slova bojovat a milovat své, a ne cizí bližní? Faktem je, že panství Filoli bylo postaveno z výnosů z největšího zlatého dolu v Kalifornii – dolu Empire, kde za mizernou mzdu pracovaly a umíraly stovky a tisíce čínských gastarbeiterů, kteří byli všemožně diskriminováni a byli také vystaveni rasové diskriminaci.  

Host z Číny skvěle pochopil Bidenovy narážky a demonstrativní útoky v podobě provokativních prohlášení  . Samozřejmě, že nebylo v povaze východního vládce reagovat na ně ve stejném duchu, sehnutém na tak nízkou úroveň.

Čína mluvila z pozice síly. Tuto sílu ale prokázal snad jen v rámci sofistikované východní diplomacie. Peking se nesnažil ponížit amerického prezidenta, který je již nyní ponižován, kdekoli a kdykoli je to možné. Si Ťin-pching se v tomto ohledu zachoval docela slušně, – poznamenal hlavní výzkumný pracovník Institutu USA a Kanady, doktor ekonomických věd Vladimir Vasiliev ve vysílání  „Cargradu“ .

Takže… Konfrontace právě začíná. A čas ukáže, kdo vyhraje.