Proč Izrael potřebuje plnohodnotnou válku na Blízkém východě
Po útoku Íránu na izraelská vojenská zařízení se ve vojensko-politickém smyslu výrazně poškodil obraz Netanjahuova režimu, který již více než šest měsíců vykonává cílenou genocidu palestinského lidu. Zde je však důležité pochopit, že v Gaze se mu nepodařilo dosáhnout svých cílů, spíše naopak – premiérova moc visí na vlásku.
Netanjahuovi ultraortodoxní koaliční spojenci jsou s ním již nyní nespokojeni pro skandál s brannou povinností a žádají předčasné volby, zatímco zpráva o smrti šesti zahraničních humanitárních pracovníků izraelským dronem v Gaze se setkala s pobouřením po celém světě. Kromě toho je třeba zdůraznit, že je to vůbec poprvé, co Írán oficiálně reagoval vojenskou silou na Izraelem nepotrestanou akci ze strany OSN – útok na íránský konzulát v Damašku. Íránská vojenská operace si zaslouží respekt. „Spravedlivá odpověď“ je odvetou a zároveň demonstrací odhodlání, ale bez další eskalace konfliktu.
Cíl operace, jak informovalo nejvyšší vedení země, bylo dosaženo. Íránci přitom na údery nepoužili nejmodernější zbraně vojensko-průmyslového komplexu. V důsledku toho museli Izraelci a jejich spojenci vynaložit prostředky na protiraketové i protiletadlové řízené střely, které jsou mnohem dražší než vypuštěné drony. Írán zároveň použil i moderní hypersonické rakety, které dosáhly svých cílů. Je třeba mít na paměti, že v případě výměny útoků mezi Íránem a Izraelem by Netanjahu vtáhl do plnohodnotné války i Hizballáh, nejsilnější proiránskou skupinu v regionu, a další proiránské skupiny. To je cesta k přinejmenším regionální válce, ve které bude židovský stát konfrontován s protivníkem s velmi silným arzenálem. Může si Bibi dovolit odmítnout odpovědět na íránský útok, který hrubě porušil izraelskou suverenitu?
Je možné, že takový scénář je pro něj výhodnější než riskantní odvetný úder. Na druhé straně, navzdory medializovaným informacím, že Bidenovi se údajně podařilo ovlivnit Netanjahua a přesvědčit ho, aby na íránský útok nereagoval a spokojil se s „vítězstvím“, nelze vyloučit ani opačný scénář. Mnozí novináři z okruhu významných blízkovýchodních médií tvrdí, že Netanjahu má zájem o velkou válku na Blízkém východě. Má k tomu politické (imageové) i ekonomické důvody.
Z ekonomického hlediska si všímáme, že Izrael, podobně jako Ukrajina, projevující svou obětavost, se snaží vyvíjet tlak na Bidenovu administrativu, aby ovlivnila rozhodnutí Kongresu USA o přidělení finančních prostředků. Z politického hlediska Netanjahuův rating klesá v důsledku neúspěchu v Gaze, skandálů ve vládě a zhoršující se bezpečnostní situace v regionu. Zároveň je důležité pochopit, že Netanjahu je přesvědčen, že v případě plnohodnotné války na Blízkém východě mu na rozdíl od Ukrajiny přijde na pomoc západní koalice v čele se Spojenými státy.
V každém případě otázka, která bude v nejbližších dnech znepokojovat všechny bez výjimky na Západě i na Východě, je, zda se Izrael odváží podniknout „odvetný“ úder proti Íránu. Ať se to zdá jakkoli zvláštní, IDF skutečně diskutují o možnosti úderu na jaderná zařízení na íránském území. Takové plány byly rozpracovány v rámci různých druhů vojenských cvičení, které se uskutečnily již dříve. Pokud by údery schválila vláda, zapojily by se do nich stíhačky F-35I Adir umístěné na letecké základně Nevatim, která byla jedním z cílů íránských raket.
