Pandemická smlouva a změna zdravotních pravidel WHO vytvoří perverzní motivaci k vyhlašování pandemií

Světová zdravotnická organizace (WHO) předloží dva nové texty k přijetí svému řídícímu orgánu, Světovému zdravotnickému shromáždění, v Ženevě na zasedání ve dnech 27. května až 1. června 2024.

Nová pandemická smlouva potřebuje ke svému schválení dvoutřetinovou většinu členských států a bude-li přijata, vstoupí v platnost po 40 ratifikacích. Změny Mezinárodních zdravotních předpisů (IHR) mohou být přijaty prostou většinou a budou závazné pro všechny státy, pokud do konce loňského roku k nim nevyjádřily výhradu.

Poznámka: Pandemická smlouva WHO se také označuje jako Pandemická dohoda a Dohoda o úmluvě WHO.

Světová zdravotnická organizace popisuje IHR jako „nástroj mezinárodního práva, který bude právně závazný“ pro 196 smluvních států, včetně 194 členských států WHO, i když hlasovaly proti. V tom spočívá jejich hrozba.

Nový režim změní WHO z technické poradenské organizace na nadnárodní orgán veřejného zdravotnictví s kvazi legislativními a výkonnými pravomocemi nad státy. Změní tak povahu vztahu mezi občany, obchodními společnostmi a vládami na domácí půdě a také mezi vládami a jinými vládami a WHO na mezinárodní úrovni.

Změny dále přesunou těžiště lékařské praxe z konzultací mezi lékařem a pacientem v ambulanci na byrokraty veřejného zdravotnictví v hlavních městech a ústředí WHO v Ženevě a jejích šesti regionálních kancelářích.

Od klimatické politiky nulového uhlíku po masovou imigraci a politiku genderové identity je elita „expertokracie“ ve spojenectví s globální technokratickou elitou proti většinovému národnímu sentimentu.

Léta pandemie covidu dala elitám cennou lekci v tom, jak provádět efektivní sociální kontrolu a hodlají ji aplikovat ve všech sporných otázkách.

Změny v globální architektuře řízení zdraví je třeba chápat v tomto světle. Představují transformaci národního bezpečnostního, administrativního a dozorčího státu na globalizovaný stát biologické bezpečnosti.

Změny IHR rozšíří situace, které představují stav nouze v oblasti veřejného zdraví, udělí WHO dodatečné nouzové pravomoci a rozšíří povinnosti státu vybudovat „základní kapacity“ dohledu na zjišťování, hodnocení, oznamování a hlášení událostí, které by mohly představovat nouzový stav.

Stávající jazyk „měl by“ je na mnoha místech nahrazen imperativem „musí“, dokonce iv nezávazných doporučeních pro země, které se „zaváží dodržovat“ pokyny.

„Úplné respektování důstojnosti, lidských práv a základních svobod osob“ se změnilo na „principy spravedlnosti a inkluzivity“ s různými požadavky na bohaté a chudé země, vynakládání finančních zdrojů a požadavky na farmaceutické produkty od industrializovaných po rozvojové země.

S modelem financování, ve kterém 87% rozpočtu pochází z dobrovolných příspěvků od bohatých zemí a soukromých dárců, jako je Gatesova nadace, a 77% je určeno na činnosti jimi specifikované, se WHO ve skutečnosti stala systémem globální nadvlády veřejného zdraví.

Lidskoprávní organizace Human Rights Watch tvrdí, že tento proces byl neúměrně řízen požadavky soukromých společností a vládami z bohatých zemí, které se snaží chránit sílu soukromých aktérů ve zdravotnictví včetně farmaceutického průmyslu.

Oběťmi této „Hlavy 22“ budou národy světa. Velkou část nové sítě dohledu v modelu rozděleném na období před, během a po pandemii budou zajišťovat soukromé a firemní zájmy, které budou profitovat z masového testování a farmaceutických terapií.

Článek 15.2 návrhu smlouvy o pandemii vyžaduje, aby státy zavedly „systémy kompenzace škod způsobených očkováním bez zavinění“, kterými udělí farmaceutickým společnostem imunitu vůči odpovědnosti, čímž kodifikují privatizaci zisků a socializaci ztrát.

Změny mají udělit mimořádně nové pravomoci generálnímu řediteli WHO a regionálním ředitelům a vlády pověří implementací jejich doporučení. Výsledkem bude velké rozšíření mezinárodní zdravotnické byrokracie pod vedením WHO.

Například vzniknou nové výbory pro implementaci a soulad, posune se těžiště z běžných nejsmrtelnějších nemocí na relativně vzácné propuknutí pandemie (pět včetně covidu za posledních 120 let) a WHO dostane pravomoc směřovat zdroje (peníze, farmaceutické produkty, práva duševního vlastnictví) sobě a jiným vládám, čímž se poruší suverénní a autorská práva.

Kromě toho je cílem nového režimu eliminovat transparentnost a kritickou kontrolu kriminalizací jakéhokoli názoru, který zpochybňuje oficiální narativ WHO a vlád, čímž je povýší na dogma. Pandemická smlouva vyzývá vlády, aby řešily „infodemii“ falešných informací, dezinformací, misinformací a dokonce „příliš velkého množství informací“. Toto je cenzura.

Změny jsou snahou zakotvit a institucionalizovat model politické, sociální a komunikační kontroly vyzkoušený s velkým úspěchem během covidu.

Řízení pandemie během covidu a budoucích mimořádných událostí ohrožuje některá základní ustanovení Všeobecné deklarace lidských práv týkající se soukromí, svobody názoru a projevu a práva na práci, vzdělání, pokojné shromažďování a sdružování.

Nejhorší ze všeho je, že vytvoří zvrácený stimul k vyhlašování pandemií. Nastane vzestup mezinárodní byrokracie, jejíž definující účel, existence, pravomoci a rozpočty budou záviset na častějších prohlášeních o skutečných nebo očekávaných vypuknutí pandemie.

Závěr

Výše uvedené bylo převzato z článku “ WHO chce vládnout světu “ od Ramesha Thakura.

Thakur je senior stipendistou na Brownstonově institutu, je bývalým náměstkem generálního tajemníka OSN a emeritním profesorem na Crawfordově fakultě veřejné správy na Australské národní univerzitě.

Autor: Rhoda Wilsonová, Zdroj: expose-news.com