Pepe Escobar: Osa asymetrie nabývá „řádu založeného na pravidlech“

Třetí světová válka je tady, odehrává se asymetricky na vojenských, finančních a institucionálních bojištích a boj je existenční. Západní hegemon je ve skutečnosti ve válce proti mezinárodnímu právu a pouze „kinetická vojenská akce“ jej může postavit na jeho místo.

Osa asymetrie je v plném proudu. Jsou to státní a nestátní aktéři, kteří se pomocí asymetrických tahů na globální šachovnici snaží odstranit západní řád založený na pravidlech pod vedením USA. A jejich předvojem je jemenské hnutí odporu Ansarallah.

Ansaralláh je naprosto neoblomný. Sestřelili dron MQ-9 Reaper za 30 milionů dolarů domácí střelou v hodnotě pouhých 10 000 dolarů.

Jsou prvními na globálním jihu, kteří kdy použili protilodní balistické střely proti lodím směřujícím do Izraele a/nebo k ochraně obchodních lodí a plavidel amerického námořnictva.

V praxi je Ansaralláh ve válce s nikým jiným než s americkým námořnictvem.

Ansarallah zachytil jedno ze sofistikovaných autonomních podvodních vozidel (AUV) amerického námořnictva, Remus 600 za 1,3 milionu dolarů, podvodní dron ve tvaru torpéda, schopný nést masivní náklad senzorů.

Další zastávka: reverzní inženýrství v Íránu? Globální jih netrpělivě čeká a je připraven platit v měnách, které obcházejí americký dolar.

To vše – námořní přestavba Ho Či Minovy ​​stezky během vietnamské války z 21. století – jasně ukazuje, že hegemonovi se snad ani neříká papírový tygr, ale spíše vysavač papíru.

Lula to vypráví tak, jak to vidí globální jih

Genocida, kterou Izrael provedl v pásmu Gazy, vynesla do popředí skutečného vůdce globálního jihu: brazilského prezidenta Luize Inácia Lulu da Silvu.

Lula hovořil jménem Brazílie, Latinské Ameriky, Afriky, BRICS 10 a drtivé většiny globálního Jihu, když nazval tragédii v Gaze tím, čím je: genocida. Není divu, že sionistická chapadla na celém globálním severu – a jejich vazalové na globálním jihu – zešíleli.

Genocidní lidé v Tel Avivu prohlásili Lula za personu non grata v Izraeli. Přesto Lula nezavraždil více než 29 000 Palestinců, z nichž drtivou většinu tvořily ženy a děti.

Historie bude nemilosrdná: jsou to genocidní lidé, kteří budou nakonec odsouzeni jako persona non grata pro celé lidstvo.

To, co řekl Lula, představuje BRICS 10 v akci: Toto bylo zjevně předem dohodnuto s Moskvou, Pekingem, Teheránem a samozřejmě Africkou unií. Lula hovořil v Addis Abebě a Etiopie je nyní členem BRICS-10.

Brazilský prezident načasoval svou kontrolu faktů o Gaze tak, aby se shodovala se schůzkou ministrů zahraničí G20 v Riu. Daleko za BRICS 10 je to, co se děje v Gaze, konsensus mezi nezápadními partnery G20 – kteří ve skutečnosti tvoří většinu. Nikdo by však neměl očekávat seriózní následná opatření v rámci rozdělené skupiny G20. Jádro věci spočívá ve faktech na místě.

Boj Jemenu za „naše lidi“ v Gaze je věcí humanistické, morální a náboženské solidarity – to jsou základní principy vznikajících východních „civilizačních“ mocností, a to jak v domácím, tak v mezinárodním měřítku. Toto sbližování principů nyní vytvořilo přímé spojení mezi osou odporu v západní Asii a slovanskou osou odporu v Donbasu, které se rozšiřuje také do morální a duchovní oblasti.

Zvláštní pozornost by měla být věnována časovému rámci. Ozbrojené síly Doněcké lidové republiky (DPR) a Ruska strávily v Novorossii dva těžce vybojované roky, aby dosáhly bodu, kdy na základě bojiště a kumulativních faktů na místě je jasné, že „vyjednávání“ probíhá pouze podmínky pro jednu znamenitou kapitulaci Kyjeva.

Naproti tomu práce Osy odporu v západní Asii ještě ani nezačala. Je spravedlivé říci, že jejich síla a plné suverénní nasazení ještě nebyly využity (myslím Hizballáh a Írán).

Generální tajemník Hizballáhu Hassan Nasralláh se svou pověstnou sofistikovaností naznačil, že ohledně Palestiny vlastně není o čem vyjednávat. A pokud by došlo k návratu k hranicím, byly by to hranice roku 1948. Osa odporu je jasná, že celý sionistický projekt je nelegitimní a nemorální. Otázkou ale zůstává, jak jej v praxi odsunout na smetiště dějin.

Možným – zjevně optimistickým – scénářem by bylo převzetí Galileje Hizballáhem jako krok ke konečnému znovuzískání Izraelem okupovaných Golanských výšin. Faktem však je, že ani sjednocená Palestina nemá vojenské kapacity na to, aby znovu dobyla ukradená palestinská území.

Otázky, které si klade drtivá většina globálního Jihu, který stojí na straně Luly, by tedy mohly znít: Kdo jiný než Ansaralláh, Hizballáh a Hashd al-Shaabi se připojí k ose asymetrie v boji o Palestinu? Kdo by byl ochoten přijít do Svaté země a zemřít? (V Donbasu jsou to koneckonců jen Rusové a rusofoni, kteří umírají za historicky ruskou zemi)

A tím se dostáváme ke konci hry: pouze západoasijská speciální vojenská operace (SMO) ukončí palestinskou tragédii do hořkého konce. Překlad toho, co se děje na slovanské ose odporu: „Kdo odmítá vyjednávat s Lavrovem, vyjednává se Šojgu.“

Menu, stůl a hosté

Ministr zahraničí Tony Blinken vypustil kočku z pytle, když definoval „mezinárodní řád založený na pravidlech“, který si tak váží: „Pokud nejste na stole, jste na jídelním lístku.“

Podle vlastní hegemonické logiky je jasné, že Rusko a USA/NATO jsou na stole, zatímco Ukrajina je na jídelníčku. A co Rudé moře? Húsíové bránící Palestinu proti USA, Velké Británii a Izraeli jsou jasně na jídelníčku, zatímco západní vazalové podporující Izrael po moři jsou jasně na jídelníčku.

A to je právě ten problém: hegemon – nebo v terminologii čínských učenců „křižáci“ – ztratil moc vyložit karty na stůl. Hlavním důvodem této ztráty autority je nahromadění seriózních mezinárodních setkání podporovaných rusko-čínským strategickým partnerstvím v posledních dvou letech od začátku BBS. Jde o sekvenční plánování s jasně definovanými dlouhodobými cíli.

To dokážou pouze civilizační státy – nikoli plutokratická neoliberální kasina.

Vyjednávání s hegemonem je nemožné, protože sám hegemon jednání brání (viz sériové blokování rezolucí o příměří v OSN). Kromě toho je hegemon vynikající ve vykořisťování svých klientských elit na globálním Jihu prostřednictvím hrozeb nebo kompromatů: viz hysterická reakce brazilských mainstreamových médií na Lulův verdikt nad Gazou.

Rusko ukazuje globálnímu Jihu dva roky po zahájení BBS, že jediný způsob, jak dát hegemonovi lekci, musí být kinetická nebo „vojensko-technická“.

Problém je, že žádný národní stát se nevyrovná jaderné/hyperpersonální/vojenské supervelmoci Rusku, kde jde 7,5 procenta státního rozpočtu na vojenskou výrobu. Rusko je a bude v permanentním válečném stavu, dokud elity hegemona nepřijdou k rozumu – a to se možná nikdy nestane.

Západoasijská osa odporu mezitím sleduje a učí se den za dnem. Vždy je třeba mít na paměti, že geopolitické deformace ve všech hnutích odporu na globálním Jihu – a to zahrnuje například Západoafričany proti francouzskému neokolonialismu – nemohou být extrémnější.

Jde o kolektivní Západ versus islám; kolektivní Západ proti Rusku; a spíše dříve než později se významná část Západu, byť neochotně, ujme Číny.

Faktem je, že už jsme ponořeni do světové války, která je existenční i civilizační. Na rozcestí stojíme před volbou: buď eskalace směrem k otevřené „kinetické vojenské akci“, nebo zmnožení hybridních válek v různých zeměpisných šířkách.

Je proto na Axis of Asymetry, aby chladně, klidně a hromadně vytvořila podzemní chodby, chodby a cesty schopné podkopat a podkopat unipolární mezinárodní řád založený na pravidlech pod vedením USA.