Vzpomínka na Lubnu Alyaan, ctižádostivou houslistku umučenou v Gaze
Zachovám Lubninu památku tím nejlepším způsobem, jaký znám – napsáním hudby na její památku, na památku jejího snu, na památku její vášně, na památku jí ukradené budoucnosti.
Jednoho klidného dne uprostřed několika poklidných dnů v Gaze jsem potkal tu klidnou dívku s očima plnýma odhodlání a vášně. Lubna Alyaan se připravovala na konkurz na hudební stipendium na Edward Said National Conservatory of Music, kde jsem působil jako učitel kytary a akademický supervizor. Nikdy nezapomenu na nadšení a vášeň, které naplnily Lubniny oči. S pevnou vůlí mi řekla, že chce studovat hru na housle, i když byla houslová třída plná. Moje otázka na ni zněla: Proč housle? Odpověděla: „Vášnivě miluji housle a chci se stát jedním z nejlepších světových houslistů. To je můj sen.“
Když jsem viděl její odhodlání naučit se na nástroj a její hlubokou lásku k němu a hudbě, dojalo mě to udělat výjimku a přijmout ji do třídy i přes omezené možnosti. Lubna si ve zkoušce způsobilosti vedla skvěle a stala se cenným přírůstkem do třídy.
Pro nás všechny na konzervatoři bylo potěšující, že jsme byli svědky neustálého pokroku Lubny. Všichni jsme milovali Lubninu píli, nadšení a radostného ducha. Pomohli jsme jí splnit její velký sen tím, že jsme domluvili hodiny houslí s učiteli a hudebníky mimo Palestinu, jako je Tom Suárez, a také prostřednictvím PalMusic v Londýně.
Jako učitel hudební teorie a dějin vážné hudby nezapomenu na Lubninu vášeň při jejích hodinách. Jako skladatelku jsem ji vždy povzbuzoval, aby to, co se naučila, využila v improvizaci a zkusila skládat nějaké hudební fráze. Projevila velký zájem o hudební kompozici a prokázala pečlivou pozornost ke každému detailu v hudební skladbě.
7. února 2022 byl můj poslední den v Gaze kvůli válce v květnu předchozího roku. V těžké chvíli loučení s Lubnou jsem ji povzbudil, aby se dál učila a šla za svým snem.
Lubna byla umučena ráno 21. listopadu 2023 po bombovém útoku na dům Lubniny tety ve městě Al-Nuseirat jižně od města Gaza. A to navzdory tomu, že izraelská armáda vyhlásila Al-Nusairat za bezpečnou zónu. Lubna a její rodina hledali pro bezpečí útočiště na jihu Gazy, ale jejich dům byl toho rána vybombardován, což vedlo k mučednické smrti téměř 50 členů Lubnovy rodiny. Celá její rodina byla vymazána z občanského registru, jako mnoho palestinských rodin v Gaze.
Zachovám Lubninu památku tím nejlepším způsobem, jak umím — napsáním hudby na její památku, na památku jejího snu, na památku její vášně, na památku jí ukradené budoucnosti. Slibuji ti, Lubno, že dodržíš své sny a pomůžu ti sdílet tvůj příběh se světem.
