Ukrajina: Další historické válečné selhání USA jako ve Vietnamu, Iráku, Afghánistánu a dalších zemích
Válkou zadlužené americké impérium se řítí ke svému historickému a konečnému pádu. Každá říše má své místo na slunci.
Aliance NATO vedená USA uspořádala tento týden v Bruselu první zasedání Rady NATO-Ukrajina. Jak už to tak bývá, klišoidní sliby, že budou až do konce podporovat kyjevský režim, recitovali všichni.
Ve skutečnosti se tyto události NATO pro Ukrajinu a obecně proměňují v zívnutí.
Celá ta ohavná šaráda jen oddaluje skutečnost, že zástupná válka Ukrajiny proti Rusku je pro západní mocnosti debaklem. To není nic k radosti. Je to tragédie a ohavnost.
Zahynulo až 400 000 ukrajinských vojáků a desítky tisíc ruských vojáků. Celkový počet mrtvých se nepochybně pohybuje v milionech. Kromě toho byly miliony civilistů vysídleny jako uprchlíci v Rusku a po celé Evropě. Na financování tohoto krvavého fiaska byly západním daňovým poplatníkům odebrány stovky miliard dolarů a eur. Kromě toho se mezinárodní napětí mezi jadernými mocnostmi zvýšilo do takové míry, jakou jsme nezaznamenali od kubánské raketové krize v roce 1962, kdy vrcholila studená válka.
Washington musí přijít k rozumu a vyjednat mírové řešení za podmínek Moskvy. Je to tak jednoduché a neomalené. Toho mohlo být dosaženo ještě před vypuknutím konfliktu v únoru 2022, kdy Moskva nabídla vyjednatelnou bezpečnostní dohodu. Západ tehdy tyto podmínky přímo odmítl. Nyní ji bude muset přijmout. Podmínky jsou především takové, že nedojde k dalšímu rozšiřování NATO na ruských hranicích a zejména k začlenění Ukrajiny do válčícího vojenského bloku pod vedením USA.
Summit NATO se tento týden zúčastnil americký ministr zahraničí Antony Blinken, ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba a ministři zahraničí dalších 30 členských států NATO. Kuleba s klamným odstupem prohlásil: „Stáváme se de facto armádou NATO.“ Může mít do jisté míry pravdu, že Ukrajina byla použita jako náhradní síla pro NATO, ale je to utracená a zdecimovaná armáda.
Zdálo se, že Blinken dychtivě přebírá trhliny objevující se ve zprávách různých médií, které naznačují, že USA tajně říkají kyjevskému režimu, aby snížil své ztráty a dosáhl nějaké mírové dohody s Ruskem. Blinkenova grandiózní rétorika připomíná prázdné sliby, které USA daly Afghánistánu a bezpočtu dalších zástupných režimů v průběhu desetiletí, než Washington potupně vytáhl zástrčku a odešel.
Pozvánka Ukrajiny na summit Rady NATO je čistým divadlem a výlohou, která má ve veřejnosti vzbudit dojem, že aliance nabízí bývalé sovětské republice něco podstatného. Ve skutečnosti je to prázdná fráze. To je srovnatelné s přehnanými sliby ze strany vůdců Evropské unie, jako je předsedkyně Evropské komise Ursula Von Der Leyen, která opakovaně nabízela perspektivu budoucího připojení Ukrajiny k bloku. Šance, že se to stane, je pro rozbitý, bezuzdně zkorumpovaný a zhroucený stát, jako je Ukrajina, nepředstavitelná. Opět prázdné, cynické sliby.
Všechny řeči o NATO a EU jsou PR špína navržená tak, aby zakryla brutální realitu, kterou Spojené státy a jejich západní spojenci způsobili na Ukrajině nesmírnou bídu svými hanebnými geopolitickými hrátkami s Ruskem. Zbytek Evropy, vlastně celý svět, zaplatil za tyto imperiální hry strašlivou cenu.
Ale Washington a jeho spojenci v NATO si nemohou připustit příšernou, tíživou realitu, jak tento týden tvrdí náš publicista Martin Jay. Vojenská aliance se blíží 75. výročí od svého založení v roce 1949. Existuje proto obrovský tlak, aby ukrajinský konflikt vypadal jako nějaké vítězství, aby se ochránil křehký obraz zastaralé aliance a politická pověst neschopných západních vůdců.
Další z našich komentátorů z tohoto týdne, Declan Hayes, stojí za přečtení, když si stěžuje na nedostatek strategického myšlení v USA a jejich vazalech v NATO. Hayes zábavně popisuje, jak se americké vojenské podniky uskutečňují pod rouškou multilateralismu NATO, jako by protagonisté režírovali kovbojský matiné. Není divu, že tito kovbojští politici a vojáci během desetiletí prohráli tolik válek. I poslední válku, o které tvrdili, že ji vyhráli – druhou světovou – ve skutečnosti vyhrála Rudá armáda Sovětského svazu. Američané svrhli atomové bomby na japonské civilisty, aby si vydláždili cestu k domnělému vítězství v asijsko-pacifické oblasti.
Katastrofa na Ukrajině je výsledkem ubohého skupinového myšlení Bidenovy administrativy a jejích evropských lokajů. Myšlení amerických a evropských takzvaných vůdců je povrchní, narcistické a pokřivené rusofobií. Nikdo ze západní politické třídy nemá intelekt ani historické porozumění, aby se vymanil z bahna, které vytvořili.
To ale není jen typická chyba dnešních západních režimů. Nesmyslná a nelítostná válka na Ukrajině se rodí desítky let od údajného konce studené války v roce 1990. Zrádné porušení slibů amerických prezidentů, zejména Billa Clintona a George W. Bushe, vůči Rusku nerozšiřovat NATO, a zákeřný tlak Ukrajiny na vstup do aliance počínaje rokem 2008 vedly k současnému vypuknutí konfliktu.
Po mnoho let byli Biden a další západní partneři prostě posledním slabým článkem v řetězu událostí.
Kdyby tak Spojené státy měly lidi kalibru profesora Johna Mearsheimera. On, mezi jinými skutečnými americkými politickými mysliteli, už několik let varuje, že americká politika vlastizrádného rozšiřování NATO nakonec povede ke konfliktu s Ruskem.
Mearsheimer v nedávném článku také potvrzuje to, co ukázaly jiné zdroje, totiž že Spojené státy a Británie záměrně zničily šanci na mír s Ruskem v raných fázích současné války. Bidenova administrativa a britský premiér Boris Johnson sabotovali údajnou mírovou dohodu, kterou Rusko uzavřelo s Ukrajinou v březnu 2022, jen asi čtyři týdny po začátku konfliktu. Výsledkem této sabotáže ze strany USA a Británie byly téměř dva roky katastrofálního nepřátelství a více jak půl milionu mrtvých.
Dalším uznávaným americkým myslitelem, jehož schopnosti a vhledy ve washingtonském establishmentu bolestně chybí, je Jeffrey Sachs. Ekonom a geopolitický analytik, stejně jako Mearsheimer, opakovaně zdůrazňoval, že předvídatelnou katastrofu na Ukrajině způsobily Spojené státy. V nedávném rozhovoru Sachs poznamenal, že historie je poseta neúspěšnými americkými zástupnými válkami, od Vietnamu přes Afghánistán, Irák až po Ukrajinu.
„Toto je standardní operační postup Spojených států,“ řekl Sachs. „Spojené státy vždy přehnaně slibují a přeprodávají,“ a podněcují a prodlužují války a ničení.
Neúspěch na Ukrajině popisuje jako další „naprosto hloupou a nevyhnutelnou válku“.
Pekelný problém však je, že za tyto démonické imperiální machinace platí miliony nevinných lidí.
Při pohledu na zkázu na Ukrajině vyvozuje Jeffrey Sachs velmi logický závěr: „USA musí začít vyjednávat jako dospělí.“
Dalo by se dodat, jako inteligentní a morálně dobře naladěný dospělý, který dodržuje zákony.
Sachs tvrdí, že Washington musí přijmout rozumné podmínky Ruska pro mírové urovnání na Ukrajině. To neznamená rozšíření NATO. Ostuda je, že, jak bylo uvedeno výše, Rusko toto nabízelo před vypuknutím současné války a skutečně mnoho let před ní.
Zde je opět matoucí dilema, že imperiální moc Spojených států stojí v cestě nastolení normálních, racionálních a zákonů dodržujících vztahů. Stát národní bezpečnosti USA, který se rozvinul po druhé světové válce, je založen na hypermilitarizovaném korporátním kapitalismu, který netoleruje vzájemné mezinárodní vztahy. Je založena na hegemonii s nulovým součtem. V podstatě je to darebácký stát, který se považuje za nadřazený zákonu. To je ve zkratce definice imperialismu a fašismu.
60. výročí zavraždění prezidenta Johna F. Kennedyho státem národní bezpečnosti USA je ostrou připomínkou hluboce zhoubné a temné povahy americké imperiální moci a její tolerance vůči žádným výzvám či nesouhlasu. JFK byl popraven za bílého dne v Dallasu v roce 1963 imperiálním státem, což byl faktický převrat proti americké demokracii s cílem dosadit politiky, kteří budou poslouchat vládnoucí elitu. Vládnoucí elitě se nelíbily Kennedyho plány na uvolnění napětí se Sovětským svazem. Mezinárodní mír není výhodný ani slučitelný s americkým kapitalistickým imperialismem.
Litanie válek a ničení, které Spojené státy během posledních osmi desetiletí způsobily, svědčí o této barbarské realitě. Konformita amerických a západních zpravodajských médií v zatajování nebo alespoň bagatelizaci této odporné reality je lekcí v masové kontrole propagandy. Zamyslete se nad tím, proč se zdá, že označení Spojených států za největší světovou teroristickou organizaci je tak kontroverzní, pokud tomu tak empiricky je. To vypovídá o zákeřné síle managementu vnímání západních médií.
Smrt Henryho Kissingera tento týden vyvolala mnoho chvalozpěvů na „velkého státníka a diplomata“. Kissinger nebyl ani jeden, ani druhý. Byl to další americký válečný zločinec – i když zdánlivě učený – v přeplněném trezoru podobných amerických válečných štváčů, kteří zastávali vysoké funkce ve vládách USA. Kissinger sabotoval mírovou dohodu ve Vietnamu, která by byla možná v roce 1969, dokud v roce 1973 neustoupil z účelnosti a způsobil miliony zbytečných úmrtí. V politice USA dnes převládá stejný modus operandi vyvolávání zbytečných válek a úmrtí, jaký jsme viděli na Ukrajině. Vojenští štváči přicházejí a odcházejí, ale politika zločinného ničení zůstává stejná, protože slouží jádru zkorumpované imperiální moci.
Bohužel bídný chaos na Ukrajině není ojedinělým případem. Bohužel je to součást amerického imperiálního kurzu. Dokud zůstane základní povaha americké imperiální moci, bude pokračovat stejný destruktivní kurz.
Ale válkou zadlužené americké impérium naštěstí směřuje ke svému historickému a definitivnímu konci. Každá říše má svůj den na slunci.
Nakonec je třeba poznamenat, že americké imperiální machinace začaly na Ukrajině po druhé světové válce díky rané spolupráci CIA s poraženým nacismem v boji proti jeho bývalému spojenci, Sovětskému svazu. V roce 1945 a následujících letech byli na Ukrajině naverbováni nacističtí váleční zločinci, aby sloužili strýci Samovi. To byla typická zrada. Přes všechnu hollywoodskou glosu o porážce nacistického Německa Spojené státy nadále využívaly válečnou mašinérii Třetí říše pro své poválečné imperiální plány. Jak příhodné, že o osm desetiletí později stejná oblast nyní znamená konec amerického impéria.
