Pět důvodů ke stávce, pět kroků k dohodě
Komentář Radima Paříka, prezidenta Asociace vyjednavačů
Praha 29. listopadu – Mohl se premiér vyhnout stávce odborářů? Nemohl. Nemohli tomu zabránit ani ministři, ani poradci, ani úředníci, dokonce ani případné ústupky ze strany vlády. Důvodů je několik:
1) odboráři deklarují, že se starají o zaměstnance a lidi práce. A ti jim to musí věřit. Musí využít příležitost, aby si získali pošramocenou důvěru zpět a teď mají nejlepší příležitost. Premiér ani ministři nejsou přeborníky v krizové komunikaci.
2) díky každé vyhrocené situaci, jako je stávka (nebo alespoň stávková pohotovost), roste počet členů. To jsou příjmy a odborářští šéfové také uvažují v ekonomických souvislostech.
3) ani premiér, ani odboráři vyjednávat nechtěli. U odborářů jsou důvody zřejmé. Premiér ví, že je pro něj status quo výhodnější než jakákoliv dohoda s odboráři, protože by musel dělat ústupky. Nemůže dělat ústupky, už jich udělal příliš mnoho v koalici.
4) Premiér a jeho poradci věří, že tlak odborářů opadne a pak bude moci zasednout k vyjednávacímu stolu. Bavit se budou o roce 2025 a tam bude muset povolit a rozdávat. Jako každý premiér před volbami.
5) Dvě věci bychom mohli z vyjednávacího hlediska oběma stranám vytknout:
5.1) odboráři mají nešťastné spojence a zbytečně tak rozdělují své podporovatele.
5.2) premiér veřjně říká, že odboráři nemluví pravdu. Tím přímo útočí na osobní integritu odborářů a vytváří nátlak. Tím ale také zvyšuje sílu následné protireakce, odboráři budou muset přinést víc. Např. Bill Clinton to věděl dobře: navenek se chovejte ke své protistraně s respektem, za zavřenými dveřmi bez kamer můžete o to více stupňovat tlak. Ztrátu tváře vám prostě nikdo neodpustí.
Všimněte si, že oba tábory mluví o jednání, přítom oba znají rodíl mezi jednáním a vyjednáváním.
5 kroků k dohodě:
1) obě strany sestaví vyjednávací týmy a své kontaktní osoby. Není tam premiér ani šéf odborů. Ti vedou neformální rozhovory.
2) oba tábory dostanou své představitele “pod kontrolu”, dnes si každý říká, co chce a chodí kam chce.
3) obě strany se o sobě vyjadřují veřejně ostře, ale s respektem. Urážky prohlubují příkopy.
4) ze strany premiéra chybí jeden zásadní výrok: pochopení pro těžkou situaci.
5) neříkejte, co neuděláte. Zaprvé tím prohlubujete příkopy a zvyšujete napětí, protože nedáváte alternativu, zadruhé to můžete vyjmenovávat až do konce věků, tak dlouhý ten seznam může být. A to nikdo nevydrží. Ani vláda, ani odboráři, ani zaměstnanci a ani voliči pětikoalice.
