Rodina mého bratra byla 5 hodin pod troskami

Severní Gaza se nadále vylidňuje a dokonce i obyvatelé jihu dostávají izraelské příkazy k evakuaci, protože je bomby přibližují k egyptským hranicím. Izrael realizuje své plány na etnické čistky!

Ulice jsou plné vyzáblých tváří, ustrašených a třesoucích se. Dlouhé fronty na chleba se zdají být nejšpinavější v Khan Younis v jižní Gaze, protože všichni stojí ve frontě s obavami, že budou bombardováni, zatímco čekají na chleba. Izrael to udělal již několikrát a zaměřil se na pekárny hned po obdržení zásilek mouky od UNRWA.

Teploty jsou nezvykle vysoké. Nemyslím si, že je to náhoda v počasí – je to kvůli nadměrné koncentraci výbušnin, ohně a střelného prachu, které prohořely Pásmem. Rakety a nálety se nezastaví. Každou hodinu, každou minutu prorážejí rakety nyní znetvořenou městskou krajinu Gazy.

Všichni, kdo zůstali v severní polovině Gazy – město Gaza, Bejt Hanún, Džabalíja a Bejt Lahíja – jsou nyní bombardováni. Jsou cílem, protože mají tu drzost zůstat ve svých domovech. Tím, že se Izrael zaměřuje na tyto rodiny, vysílá zprávu všem, kteří neevakuovali severní Gazu, aby uprchli nebo je potkal stejný osud.

To se stalo mému staršímu bratrovi a jeho rodině. Před dvěma dny zasáhla jejich dům izraelská střela. V domově bylo 24 lidí, většinou ženy a děti. 

Můj bratr Hani (51) byl pod troskami přes pět hodin. Děti a mladí naštěstí nebyli doma. Když po pěti hodinách přijela záchranka, záchranáři usoudili, že lidi zpod trosek vytáhovat nebudou. Ale synové mého bratra přinutili záchranáře, aby stále hledali jeho stopy. To mu zachránilo život a životy těch, kteří byli s ním.

Když je vytáhli, byli těžce zraněni. Můj bratr přišel o oko. Jeho noha a rameno byly roztříštěné. Tělo jednoho z jeho synů bylo zcela spáleno. Všichni ostatní, kteří byli v domě, když jim byla svržen na hlavu bomba, byli také vážně zraněni.

Ti, kteří přicházeli do nemocnice al-Shifa‘ ve městě Gaza, včetně mého bratra, byli ponecháni na chodbách nemocnice den nebo déle, aniž by byli vyšetřeni jakýmkoli zdravotnickým personálem, který byl zaplaven stovkami nových zranění, která nadále bez oddych zaplavují nemocnici.

Když můj bratr čekal den a půl na to, aby ho viděl lékařský personál, jeho synové dorazili ze čtvrti Zaytoun pěšky a uprostřed noci se vydali na cestu do nemocnice Shifa‘. Když dorazili, prohledali každou část nemocnice, aby našli postel, přikrývku nebo cokoli, co by pod něj dali. Nebyli úspěšní. V tomto stavu zůstal rozvalený na podlaze, dokud nebyl nakonec vyšetřen a poté převezen ze Shifa‘ ve městě Gaza do Evropské nemocnice v Khan Younis.

Můj bratr říká, že ho vyšetřoval lékařský tým a všiml si jeho těžkých zranění. Rána do hlavy dostala 17 stehů bez anestezie. Můj bratr celou dobu křičel a prosil doktora, aby ho tohoto trápení ušetřil. Ale nemohli nic dělat.

Můj bratr teď říká: „Přál bych si, abych zemřel, abych neměl tolik bolesti.“

Zaměstnanci nemocnice nedostatek řešili umístěním provizorní dlahy na chodidlo a rameno, ale následnou požadovanou léčbu, kterou bylo přidání kovových implantátů na chodidlo, nebyli schopni dodat. Celou noc čekali na jeho příchod na operační sál, který byl zálohován pacienty. Když zaměstnanci prohlédli jeho oko, řekli mu, že nejprve bude muset dokončit léčbu kostí, aby mohl dojít do jiné části nemocnice pro diagnózu. Nakonec bylo jasné, že zrak už nevrátí.

Do evropské nemocnice jsem se dostal až dnes. Netušil jsem, že se oblast stala tak nebezpečnou. Cesta k ní byla zcela pustá. Když jsem dorazil do nemocnice, bylo tam velké množství uprchlíků a nemocniční podmínky byly katastrofální, nepopsatelné. Nemocnice nadále přijímá velké množství zraněných z al-Shifa‘ v Gaze a Al-Quds v Tal al-Hawa. Většina z nich jsou pacienti se zlomenými kostmi.

V areálu nemocnice se již formuje něco podobného provizornímu hospodářství, na nádvořích jsou rozmístěni holiči a stánky s jídlem a lidé prodávají příchozím uprchlíkům různé ukradené věci. Ale co je nejvíce melancholické, jsou lidé, kteří přicházejí hledat pohřešované blízké v domnění, že mohli být převezeni z al-Shifa nebo jiných nemocnic na severu. Lidé se všude ptají na své rodiče, sourozence a dokonce i na své děti, přičemž všichni nevědí, kde se zdržují, protože Izrael na poslední dva dny přerušil veškeré telekomunikace v Gaze. V tomto období by sanitky převážely pacienty do nemocnic, aniž by jakkoli zavolaly a informovaly jejich příbuzné. Když se telekomunikační linky znovu zapnuly, lidé zjistili, že jejich blízcí byli cílem izraelských náletů, aniž by věděli, zda jsou zranění, mrtví nebo stále pod troskami. 

Úroveň deprivace a lidské potřeby není taková, jakou jsem kdy předtím viděl. Nikdo neočekával ani se na tuto úroveň devastace v Gaze nepřipravoval, jak lidé byli zvyklí dělat v předchozích válkách , kde postupná eskalace naznačovala nadcházející zkázu. Tentokrát nebyly žádné prekurzory, takže většina lidí nebyla schopna zásobit se nezbytnými zásobami. Dokonce i ti, kteří to udělali v prvních dnech války, je nyní opustili v severní Gaze a uprchli na jih.

Jednou z nejpodivnějších věcí, kterých jsem si v posledních hodinách všiml, je odposlech místních rozhlasových kanálů izraelskou armádou – se ztrátou telekomunikací a internetu se vysílačky staly jediným prostředkem komunikace a informací o tom, co se děje v různých oblastech Gazy.  Armáda využívá tyto místní rádiové vlny k vysílání zpráv nařizujících lidem evakuovat části oblasti al-Nuseirat – tedy jižně od údolí Gazy, takzvané „bezpečné zóny“, do které armáda nařídila civilistům uprchnout.  Nyní jim říkalo, aby znovu utekli a opustili určité oblasti, jako je oblast Buraq a další části uprchlického tábora Nuseirat, a říká se jim, že setrvání na místě by ohrozilo jejich životy.

Tato armádní vysílání jsou prostředkem psychologické války, která má urychlit etnické čistky v Gaze, a jsou podporována akcemi. Jsou děsivě podobné vysílání sionistického rádia z roku 1948, které terorizovalo palestinské obyvatelstvo k útěku ze strachu, že bude zmasakrováno jako obyvatelé Deir Yasin, Tantura a bezpočet dalších palestinských vesnic.

Historie se opakuje a nyní se zdá, že staré plány z minulých let navrhující vznik samostatného palestinského státu v částech Gazy a Sinajské pouště se nyní postupně naplňují. Začalo to příkazem k evakuaci v Nusieratu a brzy by izraelská armáda mohla udělat totéž s nedalekým Deir al-Balah, pak Khan Younis a poté Rafah. Pomalu budou tlačit lidi dále na jih, dokud se všichni nebudou tlačit na přechodu Rafah s Egyptem a budou následně protlačeni do Egypta palbou.

Tuto zprávu zaslal zpravodaj Mondoweiss Gaza Tareq Hajjaj prostřednictvím hlasových poznámek 29. října.

Úvodní fotografie: PALESTINCI PROHLEDÁVAJÍ SUTINY V NUSEIRATU V CENTRÁLNÍ GAZE. (FOTO: NAAMAN OMAR/APA IMAGES)