Martin Armstrong: Útěk z Gazy je nemožný

Podporuji nevinné civilisty na obou stranách. Mnoho lidí nechápe, že lidé v Palestině nemohou uniknout. Celá situace vznikla ze západního vměšování do zahraniční politiky, když se Francie a Británie rozhodly po druhé světové válce poslat židovské Evropany do Palestiny. V té době bylo pouze 10% populace Židů. 15. května 1948 nastala Nakba (arabsky „katastrofa“) uprostřed vzestupu sionistů, protože na obou stranách byli extrémisté. Asi 750 000 lidí, dvě třetiny populace, bylo nuceno opustit své domovy a stali se uprchlíky v zemi, kterou kdysi okupovali.

Stovky vesnic byly během tohoto období „přesídleny“ nebo etnicky očištěny od Palestinců. Většina Palestinců žila v pásmu Gazy, které zůstává jednou z nejhustěji osídlených oblastí na světě. Egypt ovládal pásmo Gazy téměř 20 let, než Izrael v roce 1967 po šestidenní válce zemi znovu dobyl. Vznikly četné židovské osady a Izrael vládl oblasti 38 let, dokud pod cizím tlakem nestáhl 9 000 osadníků a nepostoupil Palestině pásmo Gazy a části Západního břehu.

Hamás převzal kontrolu nad Pásmem Gazy v roce 2006 a od té doby se nekonaly žádné volby. Dnes žijí více než dva miliony Palestinců na 140 čtverečních mil silně militarizovaného území. Polovina lidí, kteří tam žijí, jsou děti a mladí lidé, kteří nemají vyhlídky na lepší život. Izrael ze strachu z Hamásu uvalil v roce 2007 vzdušnou, námořní a pozemní blokádu kolem pásma Gazy. Téměř všechny humanitární skupiny vyzvaly Izrael, aby zrušil blokádu, kterou někteří popsali jako „vězení pod širým nebem“.

Izrael kontroluje dovoz a vývoz do Palestiny. Výbor OSN pro lidská práva umožňuje Izraeli blokovat Palestincům svobodu pohybu, ale „omezení nesmí podkopávat podstatu zákona; vztah mezi zákonem a omezením, mezi normou a výjimkou nesmí být obrácen.“ Izrael toto základní lidské právo obchází tvrzením, že vzestup Hamasu ospravedlňuje uzavření jeho hranic.

Ekonomika Palestiny je v rukou Izraele, který kontroluje veškerý dovoz a vývoz. Ovládá půdu vhodnou pro zemědělství. Nezaměstnanost se odhaduje na 30 až 40 procent a stále roste. Podle Světového potravinového programu je 63 % Palestinců „potravinově nejistých“, zatímco OSN odhaduje, že 65 % populace žije pod hranicí chudoby.

Tito extrémisté, kteří nemají co ztratit, celý svůj život nenávidí své sousedy, kteří se mají mnohem lépe. Pro ně je ctí zemřít v boji za údajně spravedlivou věc. Obě strany se na sebe dívají jako na podčlověka. Vina leží na vládách, milicích a zahraniční politice, ale ti, kdo trpí, jsou nevinní na obou stranách.