Jak promlouvat a odhypnotizovat lidi s vymytým mozkem z doby covidové

Možná si vzpomínáte, že v období let 2020 – 2021 byli covidoví idioti imunní – ne, to není ta správná metafora – byli alergičtí na fakta.

Nereagovali dobře ani na prohlášení v souladu se zdravým selským rozumem. Například s takovým tvrzením, že jelikož covidové vakcíny neprošly dlouhodobými zkouškami, mohlo by být nerozumné dát si je píchnout.

Podobně jako terorizovaná laboratorní zvířata, kterým se dávkují chemikálie vyvolávající stres či chemikálie nemrznoucích směsí, někteří se neumějí odnaučit tomu, co se naučili ze zpráv v roce 2020.

Trpí PTSD – posttraumatickým stresovým syndromem. Stejně jako vojenští veteráni, kteří skáčou na zem při zvuku auta s děravým výfukem, spojujíce jakékoli hlasité zvuky s bombami, které na nich padají, i covidoví idioti (covidisté) jsou stále uprostřed války proti pandemii.

Dnes, pokud náhodou řeknete, že už si nikdy nenasadíte roušku nebo se nikdy více nedáte očkovat, budou si myslet, že jste nacistický fašistický nepřítel. Přesně tak nyní fungují jejich mozky.

Ve svém nejnovějším článku satirik a nedávno v Německu odsouzený myšlenkový zločinec CJ Hopkins, který se obává návratu lockdownů a ještě odpornějších nařízení, píše:

„Musíme si popovídat s totalitáři… ano, s těmi, kteří nás chtěli dát do táborů. Pokud je nedokážeme přimět k rozumu, pravděpodobně jsme v háji. A právě teď je zde příležitost udělat to.

Není rok 2020 ani 2021. Masová hysterie už pro mnohé lidi pominula. Vím, ne pro všechny, ale pro mnohé ano. No as některými z nich se konečně dá povídat.

Využijte této šance a promluvte si s nimi – s těmi, které znáte nebo jste znali. Zkuste si k nim najít cestu. Ne k těm fanatickým typům s pěnou kolem úst, kteří se neumí dočkat návratu ‚nouzových opatření‘. K těm ostatním…

Víte, které myslím. Ti, kdo chtějí jít ven. Vidí se jim to na očích. Chopte se příležitosti. Promluvte si s těmito lidmi.

Totalita, fašismus, to není identita. Je to smýšlení. Nikdo se nenarodí jako fašista. Lidé mohou být odprogramováni. Někteří z nich mohou. A v tomto bodě potřebujeme veškerou pomoc, kterou můžeme dostat.“

Jak prolomit hypnózu covidistů

Hopkins ví, jak se k nim dostat. Je to prostřednictvím umění a satiry.

Fakta na tento dav nefungují. Můžete jim poslat všechny pečlivě prozkoumané články, dokumentární filmy a knihy na dané téma, abyste jim rozšířili znalosti, ale nepřesvědčí je to. Nejsou schopni je ani přečíst. Jejich mysli byly zavřené a některé dveře jsou přímo uzamčeny.

Prostřednictvím povídání se však autor může dostat do myslí čtenářů a ukázat jim nový pohled. Satira, konkrétně jemná satira, je obzvláště účinná, protože čtenáře s vymytým mozkem nejprve naláká rekonstrukcí zkreslené reality, na kterou jsou zvyklí, a pak pomalu představí několik detailů, které mohou pomoci rozptýlit iluzi.

Dědictví 11.9.2001 (kontroly na letištích) a Covid-19: Umožnili jsme tomu průběh a stále to trvá.

Hopkinsův román z roku 2015, Locus Amoenus , je o vdově z 11. září, která se znovu vdá a její syn Hamlet upadne do deprese.

Pozval v něm čtenáře do mysli syna, jehož otce zavraždili lidé, o kterých se předpokládá, že jsou důvěryhodní. Cílové publikum, dříve známé jako levice (dnes liberálové a progresivci), je obecně dobře vzdělané a většinou tvrdí, že si spisovatele váží.

Když vstoupili do Hopkinsova příběhu, byli připraveni sympatizovat s Hamletem a nenávidět zlého nevlastního otce Claudia, který je v příběhu bezcenným byrokratem, což pomáhal zakrývat masové vraždy.

Čtenáři neměli problém přijmout myšlenku, že v ten den 11. září se událo nějaké spiknutí. (Trosky nebyly nikdy testovány na výbušniny. Vláda nikdy nepředložila vědeckou teorii, která by vysvětlila skutečné zhroucení budov. Zní to povědomě?)

Covidisté ​​se musí vrátit do roku 2020 a přežít ho z jiné perspektivy. Toto dokáže fikce. V současnosti nemáme dost dobrých spisovatelů na té správné straně historie. „Literární“ dav chrlí klišé o genderové identitě – což je propaganda, ne rafinovaná fikce.

Nyní Hopkins napsal pokračování svého románu o 11. září s názvem C0VlD-1984, Muzikál . Tentýž hrdina, který přijal jméno Hamlet v předchozím příběhu, nyní přebírá nové jméno Winston, aby vyprávěl tento příběh.

Hopkins pracuje na hledání vydavatele pro svůj nový román, ale není to snadný úkol, vzhledem ke stavu vydavatelského průmyslu. Doufá, že to nebude trvat příliš dlouho, protože si myslí, že veřejnosti by se opravdu hodila dobrá covidová satira.

Před pár dny bylo 22. výročí té psychologické operace 9/11 (11. září). Hopkins proto nabízí zdarma svoji audioknihu Locus Amoenus.

Velmi talentovaný herec Ben Jorgensen, který četl uvedenou audioknihu, v roce 2020 spáchal sebevraždu. Nový román je proto věnován jemu. Prohlédněte si tento odkaz a poslechněte si jeho nezapomenutelný výkon v roli Hamleta. Sdílejte to se svými přáteli, protože 11. září je vstupní branou k jiným druhům skepticismu, zejména pro lidi generace Z.

Hamlet byl vždy oblíbený mezi mladými lidmi, kteří poprvé zjistili, že svět jejich rodičů je skutečně v „přehnilém“ stavu.

Ponaučení od Marka Twaina

Dovolte mi závěr zmínit jednoho z Hopkinsových oblíbených satiriků, Marka Twaina.

Twain nás vložil do hlavy Hucka Finna, aby nás naučil lekci, kterou bychom se jinak možná nenaučili. Když Huck přemýšlí, jestli by měl nebo neměl vydat svého přítele Jima, otroka na útěku, je v hlubokém konfliktu.

Dobrá křesťanská společnost té doby ho naučila, že otroctví je schváleno Bohem. Huck skutečně věří, že pomoci Jimovi utéct by bylo nemorální. Ale rozhodne se: „Tak dobře, půjdu tedy do pekla!“

Momenty jako tento v literatuře slouží lidstvu v jeho často se zastavujícím pokroku směrem k toleranci a míru. V průběhu historie dobří, slušní lidé běžně tolerují sebedestrukci, pomstu, segregaci, chamtivost, fašismus a válku jen proto, že následují ty, kterým důvěřují.

Každá doba má svoji zvláštní slepotu a jít proti samolibosti a konformitě sousedů může být těžší než přímo čelit tyranovi. Často je to hlas odpadlíka, jako například Huckov, který probouzí svědomí národa, činí ho sebekritičtějším.

Twain publikoval svůj slavný román jednu generaci zrušení otroctví, ale pokrytectví pokračovalo a Twain jej odhalil použitím hlasu neobvyklého pro literaturu.

Zručný spisovatel používá jazyk neobvyklým a často poetickým způsobem k povzbuzení kritického a kreativního myšlení. To, co nazýváme „literární fikcí“, je psaní, které je obeznámeno s literaturou minulosti a zpochybňuje předpoklady dominantních narativů současné společnosti.

Naproti tomu „všeobecná fikce“ a „žánrová fikce“ mají tendenci potvrzovat stereotypy a převládající narativy.

Literární fantastika se snaží udržet čtenáře v neustálém stavu povědomí o procesu vytváření významu tím, že jej klade do popředí. Autoři literární fantastiky mohou čtenářům pomoci k větší empatii k jiným a lepšímu porozumění sami sebe.

Pravděpodobně jste četli mnoho literatury faktu o politice a zdraví. Kulturní revoluce je to, co potřebujeme (samozřejmě ne tu kulturní revoluci, kterou prosazuje Progresivní Slovensko, ale skutečnou kulturu).

Potřebujeme více umění, hudby a literatury zkoumající alternativy. Musíme oslovit ty, kteří jsou nedosažitelní, prostřednictvím faktů. Poslechněte si Locus Amoenus a sdílejte bezplatný odkaz na audioknihu se svými přáteli, abyste si připomněli ty, kteří zemřeli 11. září.

Autor: VN Alexander, Zdroj: off-guardian.org